Microsoft udělal pro lidi mnoho dobrého - jsem proti jeho rozčleňování
Vážený pane Čulíku,
přečetl jsem si v LtN číslo 17 vaše shrnutí Týden ve světě a dost mě překvapilo, s jakou suverénností a jak naprosto zcestně komentujete výsledek soudního řízení proti společnosti Microsoft. Aniž bych to mínil jako osobní invektivu, doporučil bych Vám hlubší studium ekonomie, které by vám umožnilo se v této věci více orientovat a nezakládat svá tvrzení na předpokladech pocházejících z orální historie levicových intelektuálů. Dovolte mi upozornit Vás na několik bodů, v nichž jste chyboval:
1. Pojetí světa
Nevím, zda právě v tomto bodě zaznamenám úspěch, ale Vaše pojetí světa jako jakéhosi boje humanismu (zastoupeného levicovými intelektuály a státní mocí) s bezskurpulozními kapitalisty snažících se všechny ostatní vyždímat (např. Microsoft a další globální tyrané), je poněkud pomýlené. Daleko spíše se jedná o nekončící souboj mezi silami svobody, osobní zodpovědnosti a racionalismu, a sil kolektivistických, vyvlastňujících, diktujících a donucujících -- byť v údajném vyšším zájmu velmi lákavě formulovaných idejí.
Druhá skupina -- k níž lze počítat značnou část autorů LtN -- zaznamenala v minulém století celou řadu "úspěchů" -- od Velkého skoku vpřed přes New Deal, Great Society až po "antimonopolní" zákonodárství. Všechny tyto projekty byly omezením lidské svobody, které měly nemalý negativní dopad na svobodu a blahobyt lidí, jichž se týkaly.
Všechny tyto projekty spojuje také jejich absolutní ekonomická nevědeckost a nesmyslnost: marxistická ekonomie založená na ideologii spíše než vědě, spadla jako domeček z karet, stejně jako keynesiánské inflacionistické a etatistické cesty k blahobytu. Praxe ukázala, že ani jedno ani druhé zkrátka nefunguje a tato empirická a drahá zkušenost přivedla pozornost ke faktu, že nikdo neumí vědecky dokázat, že kolektivistické metody blahobyt obyvatelstva nějak zvýšily -- opak lze dokázat snadno.
2. Dokonalá konkurence, monopoly a dominantní postavení -- ekonomický pohled
Zde je třeba si především uvědomit, že tzv. dokonalá konkurence je modelem ekonomické teorie, nikdy reálně neexistujícím (podobně jako např. fyzika kalkuluje s dokonalým vodičem nebo 100% čistou látkou), používaným pouze pro účely ekonomického modelování. Realita je poněkud odlišná a chceme-li ji abstrahovat, musíme použít jiných, adekvátnějších modelů, které zohledňují např. nedokonalé informace a další reálně existující parametry. Snaha stavět na modelu dokonalé konkurence ideální nový svět (déja vu) a snažit se do něj znásilnit současnost nevede ve svém důsledku k ničemu jinému, než k růstu nákladů všech firem, jichž se týká -- s dopadem na kvalitu a různorodost produkce a její cenu.
V otázce monopolu je zase třeba říci, že monopol (tedy jediný prodávající jediné komunity) téměř nikdy existovat nemůže, s dvěma výjimkami: První z nich je vzácný případ výhradního vlastnictví ložiska nerostu, který nikde jinde nelze nalézt, případně patent na technologii, kterou nikdo jiný nedisponuje a neexistuje k ní žádná náhrada. Druhým, na každém kroku přítomným případem monopolu je spřažení podnikatelů se státem do monopolní struktury v jakémsi obskurním "veřejném zájmu" (sem patří příklad AT&T, které jste naprosto nevhodně srovnal s Microsoftem, jenž své postavení získal bez toho, aby státní úředníci zakazovali používání produktů konkurence jako v případě AT&T). Na případ státem podporovaných monopolů se útočí z pozic levicových intelektuálů velmi zřídka, přestože důsledky takových politik vytrvale devastují celou řadu odvětví -- telekomunikace, zdravotnictví, školství, penzijní zabezpečení?
Microsoft tedy v žádném případně není monopolem, má pouze dominantní postavení na trhu -- což to mu umožňuje vyšší míru kontroly nad cenou své produkce. Na tom však není nic špatného, Microsoft disponuje nepřeberným množstvím konkurentů, ze kterých si lze zvolit a kteří mají šanci nabídnout lepší produkty. Klíčový moment spočívá však v tom, že Microsoft je úspěšný na základě dobrovolné volby spotřebitelů, kterým produkty Microsoftu vyhovují; postavení Microsoftu je zasloužený výsledek jeho úsilí a v závislosti na chování konkurence se jeho postavení může rapidně změnit.
Nevím, jaký vy konkrétně máte vztah k vlastnickým právům, ale mně připadá naprosto nemorální a zločinné nutit někoho prodávat své produkty za nižší cenu, než sám chce, či jej jinak popotahovat za úspěch dosažený ve svobodné soutěži. Aplikováním této absurdní logiky bychom mohli přehlédnout jakékoliv úsilí vedoucí k úspěchu a třeba rozvlekle soudit Josefa Suka nebo Pink Floyd za to, že žádají za vstupenky na své koncerty tak nehorázné peníze, a nutit je k tomu, aby pracovali za cenu, která mně nebo vám subjektivně přijde --spravedlivější -- Pink Floyd bychom pro jistotu mohli také donutit, aby se rozdělil na několik konkurujících si hudebníků, hned by bylo na světě lépe a radostněji!
3. Mýtus Standard Oil
Standard Oil je notoricky známý ideogram: zloduch Rockefeller údajně vytvořil monopol poškozující tisíce spotřebitelů diktováním cen, naštěstí uznalá americká vláda přijala Shrermanův zákon a učinila tomu přítrž. Pravda je opět někde úplně jinde a Standard Oil slouží spíše jako čítankový příklad prosazení zvláštních (a celospolečensky škodlivých) zájmů do legislativního procesu, kdy méně úspěšní konkurenti Standard Oil, neschopni konkurovat lepším produktem či cenou, prosadili zákony, jež měly nebezpečného konkurenta zničit.
Podstatné rysy celého případu, jako například úspěšnost společnosti Standard Oil v inovativnosti a zvyšování efektivity, které vedly k dramatickým poklesům nákladů a tedy i ceny surové ropy (cena překračující 30 centů za galon v roce 1869 poklesla na 10 centů roku 1874, a na 5,9 centů roku 1897), jakožto i přibližně 150 dalších firem, jež Standard Oil konkurovaly, jsou velkoryse přehlíženy, neboť se do mýtu nehodí.
Případ Microsoftu je totéž v bledě modrém -- podíváte-li se na vývoj cen softwarových produktů po nástupu Microsoftu, jasně uvidíte silně sestupný trend, jenž učinil software daleko dostupnějším většímu počtu lidí. Daleko špinavější než praktiky Microsoftu je proto snaha konkurentů zneužít státní moc operující na zastaralých a teoreticky překonaných zákonech, jejichž původ nebyl zdaleka tak ušlechtilý, jak se snaží vypadat.
Tolik tedy základní uvedení do ekonomické dimenze problému. Prosím Vás, abyste o celé věci ještě jednou popřemýšlel a nesklouzával tak snadno k ekvivalenci práva a legislativy a především abyste se pokusil vymanit ze zaběhlých levicových myšlenkových schémat a snažil se vytvořit si na problémy vlastní názor. Iracionalita a povrchnost jsou totiž daleko větší nemoci než Vámi uváděný fatalismus a pasivita.
S přáním mnoha úspěchů v tomto nelehkém úkolu Vás zdraví
Michal Markoš
Poznámka JČ: Rád bych upozornil pana Michala Markoše, pokud si zakládá na věcnosti, racionalitě a vědeckosti svých argumentů, že všechno to, za co kritizuje ve výše uvedeném sloupku "moje" názory, je citace komentáře z deníku Guardian. - Rád bych také k tomu dodal, že jsem nenašel - možná jsem nehledal dostatečně intenzivně - ani v žádném anglosaském pravicovém listě jediný komentář, který by hájil zachování dominantního postavení Microsoftu a byl proti jeho rozčlenění. Dokonce pravicové Timesy v Británii velmi kvitovaly rozhodnutí amerického soudu - pravicového okresního soudce, jmenovaného Ronaldem Reaganem! těžko tedy levicového intelektuála - i když, musím dodat, Timesy si přihřály vlastní polívčičku (jejich majitelem je Rupert Murdoch, majítel Sky TV, přímého konkurenta BBC) a požadovaly obdobné rozčlenění této britské veřejnoprávní instituce. - Mám určité praktické zkušenosti z britského kapitálového trhu, daleko méně pevně a přísně regulovaného, než je trh americký, a mohu pana Markoše ubezpečit, že dosti podstatná míra státní regulace, zejména ve prospěch existence plurality na trhu, je zcela běžnou podmínkou, stejně tak jako neexistuje na kapitálovém trhu "volné podnikání" třeba s výlučnými informacemi, naopak se něco takového trestá vězením až na dobu sedmi let. Těžko tedy běžná "kapitalistická" regulační opatření (podílel jste se, pane Markoši, někdy na umístění firmy na londýnské burze a byl jste svědkem, jaké veškeré regulační opatření musíte podstoupit? Já ano) bagatelizovat jako předsudky "levicových šílenců".
Je také poněkud nepřesné srovnávat běžná dnešní státní regulační opatření podnikatelské sféry, k nimž patří i přísné protimonopolní zákony v USA, s marxismem, který se podle pana Markoše "dávno zcela rozložil". Mimochodem tomu tak úplně není. Jistě, hlavní marxistické "ekonomické" teorie, které byly lidem vnucovány v zjednodušené formě na povinných školeních za komunismu, jsou i nadále považovány hospodářskými odborníky za blábol. Jenže pečliví studenti Marxových děl v nich nalézajjí celou řadu nenápadných vedlejších postřehů a i v dnešní době poukazují na to, že jsou to postřehy velmi platné, velmi bystr mnohdy prý až geniální. Před nedávnem se vyjádřil jeden ekonomický odborník z amerického Wall Streetu, že pokud si někdo dá práci vybere z Marxova díla všechny tyto drobné perly, je v tom pro něho prý bezpochyby skryta Nobelova cena. Viz tento článek, původně zveřejněný v časopise New Yorker.
Co například si počít s onou nenáviděnou (protože nám na marxistických školeních vnucovanou) ale pravdivou - Marxovou poučkou, že primární je ve společnosti hospodářství. Dokonce se to dostalo i v moderním hesle do americké prezidentské kampaně - "It´s the economy, stupid!" - "V první řadě jde o hospodářství, blbečku!"
