úterý 25. dubna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Televize Nova: Podnět pro odebrání licence: Vladimír Železný dlouhodobě porušuje zákon (Tomáš Pecina) Sdělovací prostředky: John Simpson: "Základním rysem novináře je být outsider" (Jan Čulík) Turistika v ČR: Jak udržet naživu slepici, která hyne v bídě (Petr Jánský) Diskuse: Mozkové laloky, genetika, rasismus atd. (Jaroslav Teplý) Reakce: Dopis velvyslanci USA v Praze: Protest proti kapitalismu a Spojeným státům (Vratislav Kuchař) Týden ve světě: Microsoft a David Irving: Soudní prohry v USA a v Británii (Jan Čulík, Literární noviny) Diskuse: Microsoft je lidem prospěšný: Nechť levicoví intelektuálové nenapadají tržní principy (MIchal Markoš) Pohled Ivana Hoffmana na Václava Klause je nespravedlivý - Václav Klaus je kvalitní a inteligentní politik (Luboš Motl) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Luboš Motl

Souhlasím s tím, že by soudní spory měly probíhat nestranně, nezávisle na tom, zda je obžalovaný pekař, funkcionář v politické straně, učitelka, popelář nebo vysoce postavený politik. Za nepříjemnost považuji i to, když politik zasadí soudní proces do politického kontextu nebo když dá jeho případnému výsledku politickou interpretaci, jak to udělal Klaus.

Je mně líto, že k tomu muselo dojít, z druhé strany Klausovy obavy sdílím. Snad si alespoň já mohu svůj názor dovolit vyjádřit, aniž by to mohlo být označeno za selhání politika. Nevím, zda to ostatní čtenáři již zapomněli, ale ČSSD - dnešní vládní strana - vyhrála poslední volby z velké části zásluhou projektu Čisté ruce, akce, jejímž výsledkem bylo, že mnoho lidí přesvědčila, že je celá Česká republika zasažena zločinem, že celé naše hospodářství ovládají tuneláři, zloději a mafiáni a že právě ČSSD dokáže mávnutím kouzelného proutku všechno vyřešit, díky čemuž se najednou budeme mít mnohem lépe. Nemusíme se zbavit vlastní lenosti a nešikovnosti, stačí jen pozavírat tuneláře.

V období dvou let vláda ČSSD leccos pochopila a snad téměř všichni zodpovědní dnes vidí, že akce Čisté ruce nepřinesla výsledky v podstatě žádné - snad s výjimkou Ivo Svobody, ministra za ČSSD, který pravděpodobně vytuneloval firmu na kočárky. Lidé z ČSSD se leccos naučili (moc kultivuje) a někteří odvedli i dobrou práci a stali se z nich politici, kteří již dnes chápou většinu argumentů, které slýchali od pravicových ministrů v dobách, kdy oni sami byli pouze členy agresivní levicové opoziční strany. Někteří snad dělají práci i lépe než jejich předchůdci a růžová barva ČSSD osvěžila některá mnohdy až příliš nehybná modravá zakoutí na naší politické scéně a ve výjimečných případech jim dodala nové myšlenky, přístupy a ideály. Vládě ČSSD se také občas daří lépe po stránkách, v nichž bychom očekávali větší sílu u pravicových stran, ačkoliv se lze ptát, zda tyto ukazatele až tolik souvisí s úmysly a umem socialistických ministrů.

Sociální demokracii klesly od voleb preference na polovinu a poznatek, že kouzelné proutky opravdu neexistují (poznatek pro mnoho Čechů zcela nový), se na poklesu jistě valnou měrou podílí. Jsem přesvědčen, že existuje dlouhá řada politiků z ČSSD, ale také obyčejných lidí, kteří si doslova přejí, aby se nakonec ukázalo, že akce Čisté ruce byla více než populistickým sloganem, který zajistil ČSSD laciné hlasy voličů.

Potřebují to pro svou víru, potřebují to pro to, aby svým známým mohli říci "Vidíš, měl jsem pravdu, republika byla rozkradena". Mnozí lidé si nesporně přejí, aby byl někdo odsouzen za způsob, jakým se ODS nechala sponzorovat, aniž by o skutečnostech financování ODS a úmyslech jejích představitelů a úředníků příliš věděli.

Věřím, že do této kategorie soudci v kauze Nováka nespadají, každopádně si i tito lidé uvědomují, za jaký konečný výrok sklidí větší potlesk a za jaký kritiku. Já se také obávám toho, že by mnozí v tomto případě mohli mít tendenci přiklonit se na stranu proti Liboru Novákovi v zájmu světlých zítřků - tedy v zájmu toho, aby se akce Čisté ruce rozjela. Také se bojím toho, že by mohl být Libor Novák odsouzen za věc, za níž by někdo jiný odsouzen nebyl, prostě proto, že reprezentuje stranu, která pije tolika lidem krev.

Zároveň si uvědomuji, že v ideálním případě soudy pracují nezávisle a že se emocemi lidu, ale ani názory, které vyjádří Klaus nebo Motl, nenechají ovlivnit - a v úplně optimálním případě jsou názory "lidu" samotného tak propracované, že lidé mohou klidně i rozhodovat místo soudce (kamarádka tu zrovna byla vylosována do sboru soudců z lidu, kteří v USA mají často i pravomoc rozhodovat o výsledku procesu). Připouštím, že si myslím, že tak tomu není v případě dnešní ČR a že by národ potřeboval jisté berličky, aby nerozhodl o mnohých otázkách zcela špatně (v případě, že bychom zavedli přímou demokracii), zároveň ale chci akcentovat, že funkčnosti naší zastupitelské demokracie bychom věřit měli.

Názoru, že v tomto případě politický charakter procesu hrozí, se tedy jen tak lehce nezbavím, zvláště když na Britských listech ještě vidím článek pana profesora Kutílka, který vyhlásil telefonickou protestní akci proti vysílání TV NOVA za to, že jeden den o tomto "velmi důležitém tématu" (chápejte další den soudu s Liborem Novákem, v němž šlo o to, zda paní Mlejnková platila bankovkami nebo mincemi) nereferovala. Opravdu nic nesleduji tím, že tento názor zveřejňuji. Jen se trochu bojím, toť vše.

Pan Hoffman pak vnucuje čtenářům názor, že profesor Klaus neví, že soudy mají rozhodovat o obžalovaném na základě zákonů, které porušil. Nevěřím tomu, že sám pan Hoffman věří, že je to s panem Klausem tak špatné jen proto, že studoval školu ekonomickou a nikoliv právní (jak Hoffman podotkl), a tudíž považuji tento Hoffmanův komentář za bonmot toho druhu, kterým tisíce návštěvníků hostinců IV. kategorie dokazují, že jsou vzdělanější a čestnější než Václav Klaus. Hoffmanova formulace se mezi řádky snaží čtenáře přesvědčit, že obava z politických procesů je lichá podle definice a vždycky. V padesátých letech tomu ale bylo jinak. Liborovi Novákovi nehrozí poprava, ale dvanáct let ve vězení asi také není nic příjemného (zkuste si to), a ačkoliv dnes žijeme v demokracii, kde mně za tento článek nehrozí exekuce, ale jen desítky jemně řečeno "nesouhlasných" mailů, jistá obava je podle mého názoru na místě.

Zmínku o Vladimíru Mečiarovi chápu tak, že pan Hoffman považuje způsob Mečiarova uvěznění za správný. Tento názor mu samozřejmě nechci brát, ale nesdílím ho. Mně připadá akt vyhození dveří domu lídra opozice a bývalého premiéra do povětří scénu z amerických akčních filmů, nehodnou kulturní země ve středu Evropy na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Jsem ten poslední, který by chtěl nějak pomáhat panu Mečiarovi, ale ani v tomhle případě si neodpustím komentář, že důvody jeho předvedení tímto způsobem jsou z velké části politické. Tento výrazný politik měl jistě podle většiny z nás k ideálu dokonalého politika demokratické země daleko, ale nyní čelí obvinění z toho, že vyplatil asi 10 miliónů korun prémií svým ministrům nezákonně.

Rovnost lidí před zákonem je důležitá věc, ale musí existovat jistý cit pro hranici mezi obviněními, která lze označit za drby, mezi obviněními, která je třeba vážně zkoumat a mezi obviněními, která je třeba zkoumat i za cenu vyhození dveří v domě podezřelého do povětří. Jestliže bývalý demokraticky zvolený premiér říká, že prémie vyplatil podle zákona o volných deseti miliónech korun a že totéž činí i jeho následníci, já osobně hádám, že to může být pravda. Jakkoliv si myslím, že by k soudu přijít měl, užití výbušniny prostě nepovažuji za správné.

Ještě chci říci něco obecnějšího o vztahu k politikům obecně. Desítky let volily milióny Čechů a Slováků téměř jednomyslně komunistické lumpy a hlupáky do čelných funkcí. Nastala demokracie a většina si myslí, jak velcí hrdinové jsou, když si dovolí na nynější politiky nadávat, z čehož vyvěrá špatná nálada v celé společnosti, a jak tímto nadáváním pomáhají demokracii. Mám za to, že špatná nálada bude spolu se všemi svými negativními důsledky trvat, dokud bude většina lidí stejně jako dnes přesvědčena, že je zcela v pořádku, když se leckterý tajtrdlík povyšuje nad předsedu parlamentu nebo vlády. Zmíněným dvěma politikům lze jistě leccos vytknout, ale jsou to lidé, kteří prokázali politický um a byli demokraticky zvoleni do svých funkcí. Pokud jsou tímto způsobem vybraní politici hloupí nebo nemorální, potom - pokud alespoň trochu věřím, že demokracie funguje - jsme národem pitomců a zvrhlíků. Já si to ale nemyslím; jsme národem v podstatě podobným jiným národům a Klaus a Zeman jsou významné osobnosti, analogické těm, které vládnou jinde. Český národ není národ (jen) tupců, je mu jen o něco více vlastní nespokojenost a sebepodceňování.

Řekl jsem, že konečné rozhodnutí soudu nesmí záviset na tom, jakou funkci obžalovaný zastává, z druhé strany se mně zdá evidentní, že lidé, kteří jsou více vidět, jsou častěji terčem kritiky, drbů a obvinění; do zadku malého prince Charlese si chtěl kopnout snad opravdu každý. Z tohoto důvodu - a říkám to na rovinu - jsem přesvědčen, že k započetí vyšetřování politika by mělo být třeba více nepřímých důkazů, než je tomu u lidí, u nichž se přece jen stejná úroveň etiky nemusí očekávat; tohle souvisí s tím, že bych měl očekávat, že k politikovi lze mít jistou důvěru. Politik má nakonec stejně občas nástroje, jak si pomoci, a přirozená míra ochrany jeho osobnosti by měla zaručovat, že se k žádné dodatečné nemorální ochraně nemusí uchylovat. Opačná situace ukazuje, že demokracie nefunguje dobře - a to je vždycky chybou lidí, nikoliv jen politiků.

V USA je třeba situace od ČR velmi odlišná. Kandidáti na prezidenta - a v mnohém se velmi liší - jsou vnímáni pozitivně asi 85 procenty občanů USA (podobné procento, jaké v ČR vnímá nejvyšší politiky negativně). Lidé v těchto vysokých funkcích jsou obecně považováni za ty nejlepší, John McCain byl možná největší mravní autoritou ve společenském životě USA. Myslím si, že třeba takový Václav Klaus není o nic horším politikem než George W.Bush a že si český národ onu blbou náladu pěstuje sám (za pomoci Čechobijců jako Jan Čulík, kteří přikládají polínka z Glasgow i odjinud). Možná úmyslně, možná fakt jen kvůli své hlouposti. Český národ by se ale rozhodně měl zbavit mýtu, že nadávání, rozladěnost a kritizování je nejdůležitější (či dokonce jedinou) složkou tvořivosti, racionality nebo demokracie. Nadáváním samotným ještě nikdo nic nevytvořil.