K mezinárodní petici o svobodě slova
Nikdo přece nesmí pomlouvat či hulvátsky urážet činitele státní správy
Vážený pane Čulíku,
Po přečtení prohlášení Koordinačního výboru organizací pro tiskovou svobodu
bylo pro mě zpočátku obtížné se k němu vyjádřit seriózně, bez urážek
na adresu jeho autorů, když v záhlaví je uvedeno, že se vztahuje
na Českou republiku.
Zajímalo by mě, na základě jakého právního rozboru výbor k takovému
závěru dospěl. Nebo snad jde o soukromý názor paní E. Schlager?
Nemohu souhlasit s tím, že by nemělo být prostředky veřejného práva
trestáno, jestliže se ve sdělovacích prostředcích někdo projevuje
nikoli jako seriózní novinář, ale jako hulvát non plus ultra. Pouze
takové projevy mohou být podle českého práva trestné.
Je sice pravda, že v současné době platí ustanovení § 154 odst.
2 trestního zákona, o kterém je snad z neznalosti možno se domnívat,
že by mohlo být zneužitelné pro potlačování svobody slova :
" Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu
jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody
až na jeden rok nebo peněžitým trestem."
Autorům prohlášení (či pí E. Schlager) asi není jasné, co se v
českém právu rozumí hrubou urážkou a pomluvou.
Tohoto trestného činu by se totiž novinář dopustil jen tehdy, pokud
by státní orgán
a) hrubě urazil - tj. užil na jeho adresu takových slov, která vůbec
nepatří do slovníku slušného člověka a tím méně do sdělovacích prostředků
nebo
b) pomluvil - tedy by úmyslně nepravdivě informoval o jeho činnosti,
aby tak státní orgán před občany ostouzel
Také si nemyslím, že by měla být považována za pouze soukromoprávní
záležitost pomluva, která je definována v § 206 tr. zákona:
"(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který
je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména
poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit
mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden
rok.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude
pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem,
rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem."
K tomu je nutno si uvědomit, že jde o trestný čin úmyslný, kde k
odsouzení nepostačuje nedbalost, tedy, aby byl novinář uznán vinným
trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 2 trestního zákona, musí
mu být prokázán zlý úmysl, a to buď přímý - novinář věděl, že zveřejňuje
dezinformaci nebo nepřímý - novinář zveřejnil neověřenou informaci,
ač si uvědomoval nevěrohodnost zdroje a po zveřejnění se ukázalo,
že šlo o dezinformaci.
Pokud dojde ke zveřejnění dezinformace bez zlého úmyslu novináře,
jde o záležitost soukromoprávní.
Analogicky je tomu u tr. činu šíření poplašné zprávy podle §
199 tr. zák, kde je však možné podle § 200 i potrestání za nedbalost,
to je však omezeno na dobu, po kterou je vyhlášen stav ohrožení
státu nebo válečný stav.
Tedy jsem přesvědčen, že je v ČR vyloučeno, aby se novinář při
dodržení pravidel profesionální etiky dostal do rozporu s citovanými
ustanoveními trestního zákona.
Doufám, že Koordinační výbor organizací pro tiskovou svobodu netvrdí,
že svoboda slova by měla být tak absolutizována, že by mělo být
novinářům tolerováno úmyslné ostouzení občanů dezinformacemi ve
sdělovacích prostředcích (jaké bylo praktikováno totalitním režimem
vůči jeho odpůrcům.)
Jsem hluboce přesvědčen, že demokratický stát musí nejen chránit
svobodu slova, ale zároveň také bránit jejímu zneužívání.
Proto Vás prosím, abyste pí E. Schlager požádal, aby se buď České
republice omluvila nebo doložila, že v poslední době byl některý
novinář v ČR nespravedlivě odsouzen.
Se srdečným pozdravem
Jaroslav Štemberk
Poznámka JČ: Erica Schlager z amerického Kongresu hned ve čtvrtek večer odpověděla, že právě na této záležitosti pracuje a že se do několika dnů ozve s reakcí.
