pátek 5. května O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Železný versus Lauder: Proč český stát najednou kontroluje placení daní CET 21 a ČNTS (Milan Šmíd) Oznámení: Exkluzivitu vztahů CET 21 a ČNTS potvrdil soud (Donath-Burson-Marsteller) Diskuse v Glasgow: Spisovatel Jiří Kratochvil: Svět obrazu vytlačuje svět slova. Budoucí spisovatelé budou už jen televizní scénáristi K mezinárodní petici o svobodě slova: Nikdo přece nesmí pomlouvat či hulvátsky urážet činitele státní správy (Jaroslav Štemberk) Soudní rozhodnutí: Policejní zásah proti londýnským demonstrantům za Tibet byl nezákonný Ekonomika: Slabé Euro (Ivan Hoffman) Nad stránkami Práva: Češi a Kosovo - pokus o analýzu jejich "nedobrého" přístupu k akci NATO (Jiří Jírovec) Ještě Kosovo: Návrh dohody z Rambouillet: Appendix B (anglicky)Reakce: Juliana je intelektuálně nepoctivá (Taťána Zajícová) Ekologie v ČR: Emise dioxinů přístupné na internetu pro ekologickou komisařku EU (Děti Země) České ekologické organizace Margot Walstroemové: vláda změkčuje ekologické zákony Postscript: Milostný virus (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Před nějakou dobou jsem se probíral knihou Jana Čulíka "Jak Češi myslí" a narazil v ní na pasáž z jeho článku pro polský deník Gazeta Wyborza, o názorech Čechů na události v Kosovu:

"Všechny názory (lidí, kteří odpověděli na Čulíkovy otázky v Britských listech - poznámka JJ), zdá se mi, trpěly nedostatkem informací a špatnou prací českých sdělovacích prostředků. K tomu přispěla postkomunistická nedůvěra k sdělovanému slovu ("kdoví proč nám někdo ty informace sděluje, a co má vlastně za lubem") stejně jako relativistický postoj vůči příliš pevně zastávanému stanovisku. ("Pokud někdo tvrdí, že má stoprocentní pravdu, tak mi připadá podezřelý.")

Pro upřesnění je třeba dodat, že se Jan Čulík pozastavoval nad nedostatkem nadšení Čechů pro bombardování Jugoslávie.

Jeho pozorování samozřejmě mě přivedlo k nápadu zabývat se touto otázkou: Na základě jakých informací si vlastně český občan svoje mínění utvářel a co způsobilo, že v průměru "nedobře" chápal akci NATO?

Následující text je pokusem o (mini)analýzu způsobu, jakým deník Právo informoval svoje čtenáře mezi 5. lednem a 24. březnem 1999. Tento deník jsem zvolil jednak z praktických důvodů (jeho archiv na rozdíl od některých jiných funguje) a pak kvůli pracovní hypotéze, předpokládající, že pokud někdo přispěl k "protinatovské náladě", pak to byl nejspíše levicový tisk.

Jako každá analýza, má i tato svoje omezení. Tím největším je samozřejmě to, že nelze předpokládat, že by Právo bylo v tomto případě jediným zdrojem informací. Většina jeho čtenářů se jen těžko vyhnula ostatnímu zpravodajství.

Potíž je i v tom, že situace, k níž se analýza vztahuje již neexistuje. Přesněji řečeno neexistuje záchytný bod - tedy tehdejší stanovisko politiků - k němuž by čtenář mohl svůj tehdejší názor vztáhnout. Politikové totiž tento bod posunují jak potřebují a prolhávají se vpřed rychleji než stačí občan vnímat.

Jejich základním trikem je ohromování novou (dez)informací spojenou pokud možno nedozírnými následky. Oni znají tajemství, které je tak strašné, že je nutné dát je poddaným po troškách. Situace je vždy horší, než jste si mohli myslet.

Příkladem za všechny byly rozhovory s lidmi, kteří v Kosovu dohlíželi na dodržování příměří a humanitární pomoc. Tito lidé nemohli uvěřit tomu, že jsou z Kosova odvoláváni, protože viděli, že jejich přítomnost způsobuje, že tam je díky jejich přítomnosti relativní klid a že cokoli přijde po jejich odvolání bude daleko horší. To ovšem byli nýmandi, z terénu ušmudlaní pracovníci různých organizací, kteří nedorostli k whisce a kaviáru pětihvězdičkových hotelů z nichž se teď vedou války.

Co na to obuškuchtiví politikové? No napřed připustili, že se toho v Kosovu zatím tak moc neděje, ale Bělehradu je třeba dát lekci. Pak přišlo vysvětlení, že bombardování zabraňuje etnickému čistění a o něco později tvrzení, že bez bombardování by byl exodus Albánců ještě horší. Politikové pak světu zjevili, že Srbové vlastně měli v plánu genocidu kosovských Albánců. Po podobných kapkách odměřovali političtí manipulátoři svoji pravdu o Miloševičovi. Tento navenek poměrně nudný bankéř (vystudovaný, tuším na západě) byl nejdřív Mr. President a dokonce dobrý kumpán z  Daytony, pak diktátor, pak komunistický diktátor a nakonec odtajněný válečný zločinec. Něco jako Manuel Norriega, když se postupně znelíbil.

Zabýváme-li se po roce tím co a proč si lidé mohli myslet 25. března 1999, musíme vzít v úvahu, že od té doby je všechno již několikrát jinak

Informační zdroje deníku Právo

Mezi 5. lednem a 25. březnem 1999 uveřejnilo Právo celkem 89 příspěvků - 22 vlastních a 67 agenturních. Zdroje informací jsou uvedeny v Tabulce 1.

Zdroj v záhlaví článku - Četnost

ČTK - 53

DPA - 36

CNN - 19

Bloomberg - 11

AP - 11

BBC - 3

Vlastní - 22

Tabulka 1. Rozdělení článků v Právu podle zdrojů uvedených v záhlaví

Uvedený výčet sice naznačuje, že hlavním zdrojem agenturních zpráv je ČTK - v 53 článcích z 67 je uvedena jako zdroj informací - ale podrobnější analýza ukazuje, že většinou nikoli jako zdroj jediný. Ve 43 případech je vedle ČTK uvedena další agentura.

Informační zdroje citované uvnitř článků jsou uvedeny v Tabulce 2. Dalších 30 zdrojů jmenováno jednou. Pozoruhodné je, že mezi nimi chybí - až na Izvestije (1x) a Politiku (1x) - zdroje ruské a jugoslávské.

Zdroj citovaný uvnitř článku - Četnost

CNN - 9

AFP - 9

Reuters - 7

International Herald Tribune - 4

B-92 (bělehradské opoziční radio) - 4

Tanjug - 4

DPA - 4

Deník Koha Ditore (albánský deník) - 3

AP - 3

Washington Post - 3

Financial Times (britský deník) - 3

BBC - 2

ITAR-TASS - 2

New York Times - 2

BETA ( nezávislá tisková agentura) - 2

Le Monde - 2

Tabulka 2. Nejčastěji citované zdroje uvnitř článků Práva

Pokud jde o vlastní materiály Práva, je zajímavé, že první z nich byl publikován až koncem ledna. Shodou okolností to byl rozhovor, který deníku poskytla hlavní žalobkyně haagského soudu Louisa Arbourová [21] v souvislosti s údajným masakrem v Račaku. V Právu se pak ještě objevily rozhovory s jugoslávským velvyslancem v Praze Djoko Stojičičem [38] a českým ministrem zahraničí Janem Kavanem. [67] Posledně jmenovaný politik ovšem mluvil především o rozšiřování NATO.

Ve zmíněném období vyšly v Právu (pouze) tři analytické články, které šly za běžné agenturní zpravodajství. Jejich autor, nezávislý publicista Jiří G. Müller, se v nich zabýval novou doktrinou NATO, to je právem zasáhnout kdekoli podle vlastního uvážení [23], [74a] a paralelou mezi Kosovem a Kurdistanem [45] .

Ostatní "vlastní" materiály jsou většinou různě zkompilované agenturní zprávy a přehledy zahraničního tisku. Někdy s odkazem na zdroj informací (viz Tabulka 2), ale často i bez něj.

Zajímavý je i pohled na jména, která se v článcích objevila. Tabulka 3 uvádí četnost výskytu jmen jednotlivých osobností ve článcích Práva od začátku roku 1999 do 24. března, tedy do začátku bombardování.

Jméno - Postavení - Četnost*

Miloševič Slobodan jugoslávský president 37

Solana Javier generální tajemník NATO 21

Albrightová Madeleine americká ministryně zahraničí 19

Milutinovič Milan srbský president 16

Hill Christopher zvláštní zmocněnec pro Kosovo 15

Rugova Ibrahim vůdce kosovských Albánců 13

Clinton Bill americký president 13

Cook Robin britský ministr zahraničí 11

Petrish Wolfgang pověřenec EU pro Kosovo 10

Védrine Hubert francouzský ministr zahraničí 10

Walker William šéf mise OBSE 9

Ivanov Igor ruský ministr zahraničí 8

Holbrook Richard americký zmocněnec 8

Primakov Jevgenij ruský ministerský předseda 7

Demaci Adem UCK 6

Zeman Miloš předseda české vlády 6

Jelcin Boris ruský president 6

Clark Wesley vrchní velitel NATO 6

Draškovič Vuk vůdce jugoslávské opozice 6

Kavan Jan český ministr zahraničí 5

Havel Václav český president 5

Dole Bob americký politik 5

(*) Tento údaj nerozlišuje, kolikrát bylo dané jméno v určitém článku zmíněno. Dalších 110 osob bylo jmenováno méně než 5x a z nich 77 jen jednou.

OBSE - Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

Tabulka 3. Nejčastěji jmenované osobnosti v článcích Práva

Tabulka 3 vystihuje celkovou situaci v daném období. Američané se pod hlavičkou NATO pokoušeli "zmáknout" Miloševiče - proto jsou v popředí spolu se Solanou. V jejich plánu hrála klíčovou roli Kosovská osvobozenecká armáda, které se v té době dostávalo značné publicity. Zajímavé je, že přes tvrzení, že všechny státy NATO jsou rovnocené, tvoří Německo, Velká Britanie a Francie "druhosledovou" podpůrnou skupinu a zbytek států do toho v podstatě nemluví.

Mechanický výčet jmen je ovšem může být matoucí, ledaže je doplněn dalšími informacemi. Například za "účast" v článku [11] dostali Clark a Miloševič po bodu na základě tohoto výroku: Clark v rozhovoru pro BBC prohlásil, že "by Miloševič neměl pochybovat o připravenosti Aliance vojensky zasáhnout v zájmu míru v Kosovu". Clark se tedy dostává do statistiky (a rovněž povědomí čtenářů) významným výrokem, kdežto Miloševič jen pasivně, dáky Clarkově zmínce. Citace Miloševičových názorů - lze je spočítat na prstech jedné ruky - jsou pro ilustraci uvedeny v Dodatku 1. O mnoho víc prostoru nedostal ani nejvýznamnější opoziční politik Draškovič. Viz Dodatek 2.

Z uvedeného je zřejmé, že čtenář Práva nebyl zrovna vystaven srbské propagandě. Tato skutečnost je obzvlášť patrná z Tabulky 4, která dělí politiky citované v Tabulce 3 do "zájmových" skupin

Zájmová skupina - Celkem osob - Celkem citací

státy NATO - 63 - 199

Kosovo a Albanie - 20 - 50

Jugoslavie* - 17 - 79

Rusko - 10 - 33

OBSE - 9 - 22

OSN - 7 - 10

ostatní - 2 - 2

(*) Zahrnuje Černou Horu a Makedonii

Tabulka 4. Články Prava - rozdělení jmenovaných osob podle "zájmových" skupin

Zřejmá převaha politiků NATO (celkem 63 různých jmen bylo v 89 článcích citováno celkem 199x) vynikne ještě výrazněji, když si uvědomíme, že takměř polovinu jugoslávského podílu představují pasivní zmínky o Miloševičovi.

Zajímavá je pasivita českých politiků - nejspíš jim bylo žinantní pouštět se do jakýchkoli samostaných rozborů. Tabulka 5 uvádí ty nejčastěji jmenované.

Jméno - Funkce - Četnost

Zeman Miloš předseda české vlády 6

Kavan Jan český ministr zahraničí 5

Havel Václav český president 5

Kovanda Karel český velvyslanec u NATO 3

Dientsbier Jiří zvláštní zpravodaj OSN 2

Šedivý Jiří náčelník generálního štábu 2

Dalších 10 osob bylo jmenováno jednou.

Tabulka 5. Články Práva - nejčastěji jmenovaní Češi

Překvapuje zejména nečinnost presidenta Havla, který coby uznávaný Evropan měl možnost - a neváhám říct povinnost - rozvinout svoje teorie o tom, jak se mají odstraňovat hranice mezi lidmi. Nevím, zda Právo našeho největšího myslitele ignorovalo, ale výroky jako "nezasáhne-li mezinárodní společenství (měl zřejmě na mysli NATO, což je něco jiného než OSN) v Kosovu, mohl by konflikt postupně zasáhnout celý Balkán" rozhodně nepředstavují žádný podstatnější přínos k výchově občanů zasažených čecháčkovstvím (tuším, že tak nějak se Václav Havel o svých spoluobčanech vyjádřil). [75]

Co se čtenář Práva dozvěděl

Zmíněných 89 článků poskytuje vcelku zajímavý obraz. Individuálně to jsou vesměs objektivní články, které, díky tomu, že všechny názory jsou si rovné, ale některé jsou si rovnější, vytvářejí protisrbsky působící celek.

Čtenář je zahlcen množstvím drobných informací a jmen (viz Tabulka 3), ale jen zcela ojediněle se setkává s pokusem o analýzu.

Například články o Kosovské osvobozenecké armádě (UCK), která byla předmětem značného zájmu, se svou povrchností blíží zpravodajství o posilování nějakého fotbalového klubu na příští ročník Poháru evropských mistrů.

UCK byla představována jako skupina tvrdých chlapíků, kteří sice občas zarohnou nějakého srbského policajta, ale nakonec nechají - na rozdíl od Srbů - od Američanů domluvit a tak to jsou tak nějak good guys.

Náznaky toho, že si "Aliance v podstatě neví rady jak postupovat vůči UCK" [12] , zůstaly bez dalšího komentáře

Těžko říct zda šlo o neochotu či neschopnost novinářů klást otázky, nebo zda narazili na neviditelnou stěnu, kterou kolem sebe politikové budují v okamžiku, kdy jim otázky začínají být nepříjemné.

President Havel například v televisní "Partii" řekl, že "je nutné znovu a znovu vysvětlovat našim spoluobčanům, že jsou situace, kdy může být preventivní akcí, byť riskantní, zabráněno konfrontacím naprosto nedozírných rozměrů." [78] Z tohoto článku článku Práva bohužel nevyplývá, zda se Havla někdo zeptal na to, zda náhodou není taková preventivní akce na místě proti UCK, už jen z toho důvodu, že jsou vážné důvody domnívat se, že jde o teroristickou organizaci, financovanou z obchodu s drogami. [59]

Zajímavé je, že se ve slovníku těchto politiků nevyskytovalo slovo genocida a slovo diktátor se objevilo jen v obecné souvislosti, když deník The Los Angeles Times napsal, že by "v době, kdy dlouhodobé úsilí USA prosadit v Evropě demokracii je blízko vítězství, by bylo chybou ponechat část Balkánu vládě diktátorů". [85]

Stejně tak slovo "komunismus" a jeho odvozeniny byly ojedinělé a z nich stojí za znamenání pouze názor deníku The New York Time: "Vláda USA pokládá za nutné "něco udělat", aby NATO nevypadalo jako nerozhodné, prohlásilo podle NYT několik nejmenovaných vládních činitelů. Upozornili přitom na nadcházející summit NATO v dubnu ve Washingtonu. Miloševičovi se nesmí dovolit, aby se toto setkání, jež má být ve znamení triumfu nad komunismem, stalo summitem o Kosovu, prohlásil podle NYT jeden z úředníků ministerstva obrany." [14]

Jako naprosté propagandistické požehnání spadl do rukou politiků NATO údajný masakr v Račaku. Osobní tragedie 45 lidí, kteří přišli o život (ať již jakýmkoli způsobem) v důsledku boje o Kosovo, opatřila potřebnou emocionálně působící munici proti Bělehradu.

Propagandistické využití Račaku bylo blízko absolutnímu pokrytectví. Politikové, kteří nehnuli prstem, když se ve Rwandě navzájem pobíjely statisíce lidí (přestože věděli, co se tam chystá), roní krokodýlí slzy nad těly několika desítek lidí a připravují svoje poddané na letecké potrestání Srbů.

Člověk nemusí být zrovna genius, aby viděl nerovnováhu ve výrocích představitelů NATO: "NATO nebude tolerovat návrat k masívním bojům a k politice represí v Kosovu," varoval v sobotu generální tajemník Aliance Javier Solana s patrnou pohrůžkou namířenou vůči srbským vládním silám." [10] Zejména, když postrádá vysvětlení, co se vlastně v Kosovu děje a co tam doopravdy dělá UCK.

V této souvislosti stojí za ocitování stojí článek [28] :

"UCK může mít na jaře možná až 70 tisíc bojovníků ve zbrani"

PRIŠTINA/WASHINGTON (CNN, DPA) - UCK, povstalecká armáda kosovských Albánců, "bude na jaře nepochybně schopna shromáždit 50 000 až 70 000 bojovníků, kteří budou všichni vycvičení nebo zkušení". Napsal to britský odborný týdeník Jane's Intelligence Review.

Politický představitel UCK Adem Demaci tvrdí, že jeho organizace v současnosti má 35 000 bojovníků. Tento počet ovšem považují za přehnaný západní výzvědné služby, podle nichž UCK nyní tvoří kolem 10 000 mužů.

Podle jednoho ze západních vojenských expertů v Bělehradě se počáteční nejasné místní velení UCK, které ve značné míře záviselo na tradičních rodinných klanech, nyní zorganizovalo a modernizovalo. "Vytvořili hierarchii a vybavují se perfektními komunikačními prostředky a stále modernějšími zbraněmi."

Ředitel americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) George Tenet ve Washingtonu ve vystoupení před senátním výborem pro ozbrojené síly uvedl, že "jsme na hraně dramatického zhoršení situace v Kosovu, protože končí omezení vyplývající ze zimního počasí". Podle Teneta je příměří dosažené loni v říjnu na pokraji úplného zhroucení. "Obě válčící strany se nyní připravují na daleko těžší boje, které se naplno rozhoří na jaře. UCK využila příměří na to, aby si zlepšila výcvik, systém velení i počet a kvalitu výzbroje. Výsledkem je, že proti srbským silám stojí bojeschopnější armáda, než jaké čelily loni v létě při poslední velké ofenzívě povstalců," řekl dále.

Ředitel CIA upozornil, že k tisícům vojáků UCK je zapotřebí připočítat další tisíce příslušníků domobrany. "Po masakru v Račaku proudí na účty UCK ještě víc příspěvků z darů albánské diaspory v zahraničí. Proto odhadujeme, že pokud se obnoví v Kosovu boje, budou daleko krvavější než loni. Bělehrad se bude snažit jednou provždy zlikvidovat UCK, která však bude moci působit Srbům těžší ztráty," uzavřel Tenet. Konec citovaného článku.

Tento článek je velmi důležitý, protože naznačuje, že to byly informace CIA (na jejich přesnosti až tak nezáleží), které americké politiky vyděsily a patrně je přivedly na myšlenku "konečného řešení" kosovského problému na účet Srbů. Proto asi ta závěrečná tvrdost Američanů v Rambouillet.

Uvedený článek zároveň nadhazuje množství důležitých otázek, které tím, že nikdy nebyly zodpovězeny, patrně vedly k paradoxní situaci: vytváření názoru na základě neposkytnuté informace.

Co se čtenář Práva nedozvěděl

Zcela zásadní otázka, kterou politikové NATO nikdy nezodpověděli, se týká vysvětlení, jak měl vlastně jejich model na vyrovnání v  Kosovu fungovat. Tedy mimo neuvěřitelně primitivní představy, že Miloševič zamává bílým hadrem a od té doby se budou mít Albánci a Srbové tak nějak rádi na věčné časy a nikdy jinak.

Americký list The Christian Science Monitor vyzval presidenta Clintona k odpovědi na tuto otázku ještě před začátkem bombardování [85] , ale odpověď není k nalezení.

Čtenář Práva se rovněž nedozvěděl, jak vlastně ten útisk Kosova v praxi vypadal a do jaké míry kosovské obyvatelstvo vlastně stálo o "nezávislost" z rukou UCK, zejména v době, kdy hranice v Evropě berou za své. Jak na tom byly jiné menšiny v Srbsku - například Maďaři ve Vojvodině a etničtí Albánci mimo hranice Kosova?

V této souvislosti stojí za zmínku nedávno otištěný článek o krutém osudu kosovských žen (obětí znásilnění během konfliktu). Je v něm totiž nadhozena další (v současné době politicky velmi nekorektní) otázka: Do jaké míry přispěla akce NATO k udržení polofeudálního vztahu kosovských mužů k ženám?

Stejně tak je zarážející, že se nikdo nepokusil o jakési "kdo je kdo" na politické scéně Jugoslávie. Možná, že hodnocení Miloševiče jako umírněného nacionalisty (pamatuji si je z kanadské CBC), se prostě nehodilo do propagandistického krámu.

Podobně nedotčena zůstala otázka, jak je možné, že v Evropě vznikne slušně vyzbrojená osvobozenecká armáda (nejedná se o pár pistolí, které někdo koupí pod rukou za hotové) a politikové se tváří, jako by nic a dokonce předstírají, že taková armáda přijme jejich řešení na autonomii Kosova v rámci Srbska.

To vede k otázce, co vlastně Američané vedení UCK za souhlas s dohodou v Rambouillet slíbili. Podle agenturních zpráv [53] USA pozvaly vyjednavače z Kosova do Washigtonu, aby jim "pomohli zajistit urovnání konfliktu s Bělehradem", ale o výsledku se nikdy nemluvilo.

Čtenář Práva se rovněž nedozvěděl nic o podstatě jednání v Rambouillet. Viz Dodatek 3. Z výroku Christophera Hilla, že "srbská strana nechce jednat o policejních, vojenských a civilních aspektech navržené dohody" nijak nevyplývalo, že "je to spravedlivá dohoda" jak týž vyjednávač dodal ve stejném článku. [72]

Dohoda, jak se ukázalo po jejím zveřejnění, byla asi tak spravedlivá jako mnichovský diktát, a tak jak bombardování pokračovalo, hledalo se řešení, jak ven ze šlamastiky, do níž dostala Madeleine Albrightová Balkán prosazováním zásady "vítěz bere všechno". Čtenář Práva mohl pouze spekulovat o tom proč nebyly vyslyšeny umírněnější hlasy: "EU vidí možnost v hledání kompromisu, který by byl přijatelný i pro Bělehrad. Například to, že by síly dohlížející na plnění dohody nebyly řízeny Aliancí, ale OSN, nebo i OBSE (Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě)", a dále "Agentura AFP uvedla, že strategií USA je přimět kosovské Albánce k ústupkům, aby vina za neúspěch padla na Bělehrad a aby se tak zdůvodnily případné letecké útoky NATO proti JSR." [46]

"Neinformace" týkající se modelu, podle nějž by mělo být balkánský problém řešen, vede k dalším otázkám. Je universální? Mohou podle něj získat nezávislost (k ničemu jinému situace v Kosovu nesměřuje) i jiné menšiny - třeba Baskové nebo Kurdové? Lze bombami trestat civilní obyvatelstvo za to, že v demokratických volbách špatně volilo? Jak se odstraňuje demokraticky zvolený blbec, který se promění na diktátora? Jak se odstraňuje diktátor? Jsou si všichni diktátoři rovni nebo jsou si někteří rovnější? Co když se do tohoto stavu povýšila sama ministryně Albrightová - ostatně některé západní prostředky označily bombardování Jugoslávie za "její válku"?

Propaganda NATO nenalezla společnou vlnu s Čechy

Důvod proč se český občan nedobře díval na akci NATO proti Jugoslávii lze těžko hledat v jeho malé informovanosti nebo ve špatné práci sdělovacích prostředků. Ostatně Právo převážně využívalo západní zdroje, takže důvod, proč se český občan probudil do prvního dne bombardování s poněkud jinou představou než jeho západní protějšek je nutné hledat jinde.

Byla to, jak se Jan Čulík se domnívá, v (Čechách vládnoucí) "postkomunistické nedůvěře k sdělovanému slovu"? Podle mého názoru těžko.

Nic totiž nenasvědčuje tomu, že se v období před rokem 1989 výrazněji snížil zájem lidí o dění ve světě, že by došlo k rezignaci a k apriorní nedůvěře k tištěnému (a mluvenému) slovu. Naopak, dlouhá léta působení státem kontrolovaných sdělovacích prostředků v lidech vyvinula cit pro propagandu a fráze a hlad po informacích z jiných zdrojů. Pokud se komunistům podařilo něco na tomto poli něco dosáhnout, bylo to vyvolání apriorní důvěry v západní sdělovací prostředky.

Otázka tedy stojí poněkud jinak: Proč Češi (alespoň v případě akce NATO proti Jugoslávii) přestali, takměř deset let po vypuknutí svobody, bezvýhradně věřit zprávám ze Západu - nebo přesněji řečeno propagandě NATO?

Lakonická odpověď na tuto otázku zní: život je naučil.

Co je život naučil lze shrnout následovně. K již zmíněnému citu pro propagandu přibyla zkušenost s dvojím metrem západních vlád (viz například zavedení víz a velmi restriktivní imigrační politika). Dostavilo se určité vystřízlivění z budování reálného kapitalismu - lidé toužili po osobní svobodě a volnosti pohybu, ale nikoli po nezaměstnanosti, existenční nejistotě a politickém systému, který ochotně umožnil rozkradení neuvěřitelných hodnot. Čeští politikové se nedokázali (nechť mi Ferdinand odpustí) udržet čelem k masám, ale přeměnili se na novou vrchnost, slovy i činy symbolisovanou presidentem Havlem. Tato odtrženost se projevila i v tom, že - alespoň pokud vím - nová vrchnost nepovažovala za vhodné vysvětlit (pokud si to vůbec uvědomovala), co vlastně vstup do NATO a třeba EU vlastně znamená.

Významnou roli v "nepochopení" situace zřejmě hrálo i to, že Jugoslávie byla v povědomí Čechů polokapitalistickou zemí, jejíž obyvatelé požívali na naše poměry neobvyklé svobody (například možnost volného cestování a práce v zahraničí). Představovat Jugoslávii jako komunistickou diktaturu, jak to posléze dělali propagandisté NATO, snad mohlo zabrat v Severní Americe, ale těžko v ČR.

Protisrbskost, která čouhala z mnoha výroků politiků NATO jako sláma z bot, a zjevný dvojí metr, vyjádřený karikaturistou z Le Mondu, který znázornil Madeleine Albrightovou jak hrozí: "Pozor, Srbové: podepište nebo na vás udeříme!" a na adresu kosovských Albánců utrousí: "Pozor, Kosované, podepište nebo neudeříme na Srby!", patrně vyvolávaly podezření k akci NATO.

Co si mohl čtenář Práva myslet, když si přečetl tento výrok Albrightové: "Pokud Bělehrad odmítne dohodu a kosovští Albánci ji přijmou, NATO bude bombardovat Srby, pokud by dohodu odmítli pouze kosovští Albánci "přestaneme je podporovat a bude vynaloženo veškeré úsilí, aby už nedostávali pomoc."? [46]

Je rovněž možné, že český čtenář zatím nepodléhá emocím tak jako jeho západní protějšky a tím není dostatečně zasažitelný propagandou, která je vystavěna především na emocích. V případě války proti Iráku nakonec zajistila podporu lež o vyhazování nemluvňat z inkubátorů. V případě akce NATO proti Jugoslávii to byl Račak. Obé podle stejného mechanismu: pohleďte na to strašné utrpení a dejte nám zelenou k bombardování.

Místo závěru

Pokus o odpověď na otázku, proč se Češi nedobře dívali na zákrok NATO měl na tomto místě vyústit do dvou tří vět. Jenže záleží na tom, co si lidé vlastně myslí? Mám pocit, že nikoli. Českým politikům to bylo šumafuk - tedy až na to, že si jako nováčkové v Bruselu asi připadali trapně, protože nedokázali zmanipulovat svoje obyvatelstvo a mávat papírem s příznivou statistikou.

Nabízim tedy místo závěru další pracovní hypotézu. Postoj Čechů k řešení kosovského problému třeba vůbec nesouvisí s prací sdělovacích prostředků a komunistickou minulostí. Třeba jen intuitivně vyjádřili obavu, že bomby a rakety v rukou omezených politiků nevěstí nic dobrého.

Možná, že jsou sto let za opicemi ve schopnosti podléhat propagandě. Máme jim to ale vyčítat? Proč raději nesmeknout klobouk?

Jiří Jírovec

Odkazy:

[1] UCK požaduje status legální vojenské formace v Kosovu

[2]

Plán Spojených států dává podle povstalců z UCK kosovským Albáncům málo práv

[3] Chirac uvažoval o zavraždění Karadžiče a Mladiče, tvrdí kniha

[4] Clark obvinil Srbsko, že stupňuje napětí v Kosovu

[5] OBSE potvrdila výcvik mužů separatistické UCK v Albánii

[6]

OBSE dál vyjednává o rukojmích, jugoslávská armáda vyčkávala

[7] Kosovští povstalci propustí pouze část zajatých jugoslávských vojáků

[8] UCK propustila unesené vojáky

[9]

UCK tvrdí, že Bělehrad má do 10 dnů propustit její bojovníky

[10] V Kosovu objeveno téměř 50 obětí hrůzného masakru

[11]

NATO je připraveno použít v Kosovu vzdušné údery

[12]

Miloševič před NATO necouvl o jediný krok

[13]

Financial Times: Aliance není k zásahu připravena

[14]

Washington chce, aby NATO dalo Miloševičovi ultimátum

[15]

Clinton odhodlán poslat do Kosova pěchotu USA

[16] V Kosovu si vyměnili zajatce

[17] V Kosovu zastřelili rodinu Albánců

[18] Kosovo: Albánci si kladou podmínky

[19] USA stupňují tlak na Miloševiče

[20]

Aliance chce prosadit mírový plán pro Kosovo i vojenskými prostředky

[21]

Zatím spolehlivě nevíme, k čemu došlo v Račaku

[22]

Solana dostal volnou ruku k zahájení úderů v Kosovu

[23] Bude NATO někdy zasahovat i bez mandátu OSN?

[24]

UCK se zúčastní jednání o Kosovu

[25]

Miloševič už sestavuje delegaci, UCK potvrdila účast na jednání

[26]

Srbové zadrželi kamión zbraní pro UCK

[27] Armády ČR a Francie počítají s misí v Kosovu

[28]

UCK může mít na jaře možná až 70 tisíc bojovníků ve zbrani

[29]

Albánská delegace odletí do Francie až dnes

[30]

V Rambouillet se zlom nečeká

[31]

Vollebaek: Doufám, že použití síly v Kosovu nebude třeba

[32]

Norsko pochybuje o některých aspektech nové strategie NATO

[33]

Jednání v Rambouillet jdou ztěžka

[34]

Srbové nabídli přímé rozhovory, ustoupí-li Albánci od nezávislosti

[35]

[36] NATO musí mít možnost zasáhnout i bez rezoluce OSN, míní prezident

[37]

Milutinovič hrozil odchodem

[38]

Otázku Kosova lze řešit jen politickou cestou

[39]

Albrightová donutila Srby a Albánce k přímému jednání

[40]

Rambouillet: Postoje beze změn

[41] Jednání o Kosovu: Kompromis se vzdaluje, UCK nemíní složit zbraně

[42]

Bělehrad je důrazně proti plánu NATO na vyslání sil do Kosova

[43]

Kosovo: Jelcin varoval Clintona před útokem, Bílý dům to popřel

[44]

Zahraniční diplomaté začali opouštět ohrožený Bělehrad

[45]

Přijde po Kosovu na řadu Kurdistán?

[46]

Náznak dohody o Kosovu posunul ultimátum do úterý

[47]

Srážky v oblasti pokračují, roste i strach z úderů NATO

[48]

Konflikt, který zraje řadu desetiletí

[49] RAMBOUILLET/LUXEMBURG/BĚLEHRAD (DPA, ČTK, hor)

[50] Srbové slíbili v Rambouillet Kosovu významnou autonomii

[51] Kosovští Albánci chtějí vytvořit prozatímní vládu v čele s UCK

[52] Draškovič pro rozmístění sil OSN, odmítl ale přítomnost vojsk NATO

[53] USA zvou kosovské Albánce na jednání do Washingtonu

[54]

UCK podpoří autonomii dohodnutou pro Kosovo

[55] UCK přiznala zabití jednoho z rukojmích

[56] V UCK se prosazují stoupenci mírového plánu

[57] NATO: Albánci jdou Bělehradu příkladem

[58] Přestřelky v Kosovu: další mrtví

[59] Tajné služby: UCK má peníze z drog

[60] Dole: Albánci jsou ochotni podepsat mírovou dohodu

[61] Svobodná Evropa vysílá do Kosova

[62] Solana nevyloučil účast českých vojáků v Kosovu

[63] UCK souhlasí s dohodou, říká Hill

[64] Holbrooke tlačil na Miloševiče

[65] Holbrookova mise skončila nezdarem

[66] Miloševič: Definitivně necouvnu

[67] V Alianci nejsou žádní členové druhé kategorie

[68] Albánci podepíší dohodu

[69] Kovanda: ČR se kloní k akcím NATO bez OSN

[70] Zeman: OSN by měla jednat o akcích NATO

[72] Srbové v Paříži znovu vystoupili proti přílišnému rozsahu pravomocí Kosova

[73] Kosovští Albánci podepsali dohodu, Srbové to odmítli

[74a] Bude NATO zasahovat i bez mandátu OSN?

[74b] Srbové: Svět nadržuje Kosovanům

[74c] USA a Aliance se pouštějí do risku

[75] Konference o Kosovu zkrachovala

[76] Kavan: Evakuace asi v pondělí

[77] NATO připraveno k zásahu

[78] Havel: Členství v NATO může znamenat i ztráty na životech

[79] Solana už má volnou ruku k zahájení úderů na Srby

[80] Polní nemocnice je připravena pomoci v případě útoku NATO

[81] Západ se obává dlouhé pozemní války

[82] Bělěhrad dál útočí na bašty UCK

[83] Solana vydal rozkaz k útokům na Jugoslávii

[84] KSČM nevyšel pokus zabránit vyslání nemocnice do Kosova

[85] Americký list vyzval Clintona, aby řekl, co bude po náletech [86] Jednou z variant je rozdělení

[87] Bombardování kosovský konflikt nevyřeší

Dodatek 1

Výroky Slobodana Miloševiče citované v odkazech 1-89

"Jugoslávie má legitimní právo bojovat proti terorismu a žádný zahraniční nátlak ji o to nemůže připravit". [12]

(Miloševič zdůraznil) "pevný a dobře známý postoj Srbska a Jugoslávie, aby problémy Kosova, které je součástí Srbska, byly řešeny mírovým způsobem v Srbsku za ůčasti zástupců všech národních komunit". [22]

Odmítáme zahraniční vojska na našem území. V této věci jsou zajedno nejen političtí představitelé, ale i občané celé země". [42]

"Nedáme Kosovo ani za cenu bombardování". [44]

(Miloševič označil za nepřijatelné pokusy) "podmiňovat politickou dohodu přijetím zahraničních jednotek, (které nemají) na našem území co pohledávat". [64]

Dodatek 2

Výroky vůdce jugoslávské opozice Vuka Draškoviče citované v odkazech 1-89 "Před pár lety zaplatil srbský národ, srbský stát extrémní cenu za projekt Velkého Srbska. Já bych teď chtěl naše americké a srbské přátele požádat, aby netrestali Srbsko za projekt Velké Albánie. Z myšlenky etnicky čistého albánského státu v srdci Srbska nemůžete vinit prezidenta Miloševiče."

[15]

"Suverenita? Kontaktní skupina říká ne, mezinárodní společenství ji odmítá. O ní se jednat nebude. UCK může třeba požadovat, aby se povrch Měsíce stal albánským územím - je to podobně mimo realitu." [30]

Jugoslávský vicepremiér Vuk Draškovič vyzval mezinárodní společenství, aby se postavilo proti konceptu "etnicky čisté velké Albánie": "Síla albánského terorismu nespočívá v albánském lidu, ale ve víře, že NATO jim přinese nezávislost." [33]

Vuk Draškovič se vyslovil pro rozmístění jednotek OSN v Kosovu, ale vyloučil přítomnost sil NATO: "Vojáci sloužící pod praporem OSN, kteří spolu s našimi jednotkami odzbrojí albánské teroristy nejsou pro nás okupační silou". Ani vlajka Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě není pro nás cizí vlajkou, protože my jsme v OBSE. Naopak vlajce NATO neposkytneme ani milimetr naší svrchovanosti." [52]

Podle Draškoviče by válka s NATO znamenala ztrátu Kosova. Draškovič doufá že na zasedání srbského parlamentu zvítězí "rozum a odpovědnost". [82]

Dodatek 3

Návrh dohody z Rambouillet

Podle mého laického názoru jde o nedomyšlený dokument, jehož největšími slabinami je to, že jeho interpretace je de facto i de jure ponechaná protektorovi (šéfovi Prováděcí mise) a že k ochraně Kosova požaduje vojenskou okupaci zbytku Jugoslávie.

Bylo by zajímavé vědět, jestli existuje právní analýza tohoto návrhu zhotovená pro potřeby české vlády, parlamentu nebo presidenta. Existuje oficiální český překlad? Pokud ano, proč nebyl zveřejněn? Jak mohli politikové země, která pamatuje Mnichov a Moskevské protokoly, říšské protektory a vojska "dočasně" umístěná na našem území, byť jen vzdáleně podporovat tak ostudnou věc? Proč se na to nikdo Havla nezeptal - četl jste to vůbec, pane presidente?

Návrh dohody - v podstatě ukázkový projev arogance americké zahraniční politiky - byl záhy po bombardování zameten pod koberec a tak si málokdo uvědomil o jakou sviňárnu vlastně šlo.

Plný text návrhu dohody je zde . Připojen je text Dodatku B, který rozšiřoval přítomnost jednotek NATO na celou Jugoslávii.

Poznámka JČ: Dodatek je uveden samostatně a nenatáhne se jako součást Kompletních Britských listů.