Ještě k pořadu Netopýr: Novinář či intelektuál nemá bezbřeze žvanit, ale stimulovat myšlení konkrétními, provokativními názory, informacemi a otázkami.
Jan Čulík
K pořadu Netopýr napsala Juliana: Byl jste dobrý. Veškeré plytké rozžvaňování jste vždy
utnul krátkou konkrétní poznámkou.
Někteří diváci ČR však byli v ČR šokováni, "jak ten Čulík vystupoval nezdvořile, že přerušoval pana ředitele zpravodajství ČT a chtěl na něm konkrétní odpovědi!!" Jak hrubé, jak nečeské! (Tutéž výtku někteří vznesli na adresu pořadu Duel Ivana Hoffmana v Českém rozhlase, v němž jsem hovořil v sobotu vpodvečer s Přemyslem Vachalovským, vydavatelem svazku Stb o Kavanovi, transkript přineseme doufám zítra.)
Opakuji: za posledních deset let si v České republice vytvořili politici, novináři a intelektuálové pohodový, konvenční diskurs, při němž na obrazovce hovoří dlouze a neadresně. Cílem je se zviditelňovat a zároveň nic neříct. Tento diskurs, má-li se v ČR někam dojít, je nutno rozbít.
V pátek odpoledne jsem po návratu do Británie před promítáním mimochodem velmi dobrého filmu Saši Gedeona Návrat idiota pustil v posluchárně na Glasgow University na velké plátno přítomnému shromáždění Čechů, Američanů, Britů a Rusů, žijících v Británii už delší dobu, asi půlhodinu toho Netopýra. Sám jsem záznam viděl poprvé a byl jsem opravdu šokován, jak antitelevizní pořad to je. Antonín Přidal formuloval otázky dosti dobře, avšak pak následovaly ony nekonečné, samolibé monology po mnoho minut. Nejvíce se takto v pořadu projevovala Kateřina Dostálová (jeden čtenář už napsal, že kvůli tomu pořad vypnul).Paní Dostálová by si myslím měla uvědomit, že vystoupení v televizi jsou o to efektivnější, o co jsou kratší a konkrétnější. V pořadu bylo zřejmé, že je o televizní problematice velmi dobře informována, snad nejlépe ze všech přítomných. To, co říkala, by však bývalo daleko efektivnější, kdyby po celou dobu pořadu hovořila krátce, konkrétně a pádně. Zdá se mi, že si to začala uvědomovat: K tomuto způsobu vystupování začala trochu směřovat ke konci pořadu. Vím, že je pro politika možná přirozené pokusit se ovládnout televizní obrazovku na co nejdelší možnou dobu: jenže je to kontraproduktivní: lidé dlouhá bezbřehá mlžení nedokážou sledovat a televize prostě není uzpůsobená pro komunikaci dlouhých projevů. Co zůstane, je jen dojem, že se politik chce zviditelňovat za každou cenu.
Obávám se, že se na Glasgowské universitě někteří přítomní smáli výrokům Miloše Rejchrta, když argumentoval, že to, že byl nominován politickými stranami a je odvolatelný, v žádném případě nekompromituje jeho nezávislost, nebo že určitě není pravda, že byl do Rady nominován politickou stranou jen proto, aby to nevypadalo jako politické spiknutí. Přítomní se také bohužel často smáli vyhýbavým odpovědím Jiřího Hodače. Jeden pracovník BBC Scotland, který umí česky, konstatoval: "Vy jste to dělal tak, jak se o dělá v pořadu Newsnight, a to ostatní - no, to byl nějaký podivný východoevropský diskurs." Docela mě to, přiznám se, mrzelo. Kritikové možná namítnou: a proč se musíme v ČR přizpůsobovat západnímu či anglosaskému způsobu, jak se dělá rádio či televize? Nám se náš rozbředlý diskurs líbí! Opakuji znovu, že rozbředlý diskurs, který převládl v českých sdělovacích prostředcích, slouží výhodně politikům i intelektuálům a umožňuje jim, aby vystupovali na veřejnosti, aniž by museli myslet. Společnosti toto samolibé zneužívání sdělovacích prostředků škodí.
Někteří diváci v ČR, zvyklí na pohodové, bezbřehé mlžení v televizi, však byli Čulíkovými konkrétními poznámkami a otázkami vyvedeni z míry. Václav Pinkava dokonce argumentoval, že vzhledem k tomu, že Jan Čulík promluvil v pořadu Netopýr z hlediska celkového počtu slov nejméně nezvládl diskurs tohoto pořadu a byl z něho vytlačen jako cizí těleso. Nemyslím si to: z hlediska počtu vstupů do diskuse byl JČ druhým nejčastějším mluvčím, hned za Kateřinou Dostálovou. Pozorný čtenář transkriptu pořadu zjistí, že svými otázkami dal JČ pořadu dodatečnou druhotnou strukturu. Pořad byl tedy dosti pevně strukturován: na jedné rovině několika otázkami Antonína Přidala a na druhé četnějšími otázkami Jana Čulíka. Mezi nimi byla dynamická interakce Proti této pevné struktuře ovšem působila nudná extempore některých přítomných.
Čulík se v žádném případě zavedenému diskursu přizpůsobovat nechtěl. Vznesl v pořadu řadu závažných otázek, o nichž by lidé měli přemýšlet - přemýšlet by měli i o formátu pořadu a o tom, jakým způsobem lze vést televizní diskuse. Opakuji: otázky i odpovědi by měly být krátké, stručné a konkrétní. Moderátor by neměl dovolit diskutujícím, aby ovládali prostor před kamerou dlouhými bezobsažnými monology. Měl by požadovat konkrétní, jasné a stručné odpovědi a mlžení co nejdříve přerušit. Bylo by to důležitou součástí kultivace české veřejné arény.
Chtěl bych touto cestou vyjádřit uznání Antonínu Přidalovi, který pozval Jana Čulíka do svého diskusního pořadu, ačkoliv dobře předem věděl, že bude zavedený diskurs narušovat.
Statistická tabulka Václava Pinkavy
Václav Pinkava rozebral transkript pořadu Netopýr statisticky, viz níže uvedená tabulka. Povšimněte si, že stejně jako Jan Čulík, i Jiří Hodač, který strávil 11 let v Británii, hovořil na každý jednotlivý vstup podstatně stručněji než domácí čeští mluvčí.
