Volební systém
Drtivou většinou hlasů schválila včera sněmovna důležitý zákon o elektronickém podpisu a peripetie této předlohy ve vládě je rázem zapomenuta. Dobrých zpráv nikdy není dost, přidejme tedy radost z toho, že se nepotvrdila jedna špatná, totiž podezření, že se premiéři Zeman a Dzurinda místo se zlatou cihlou nechali fotografovat s atrapou.
Cihla byla pravá, navíc ji guvernérovi Národní banky Slovenska, který ji přivezl na oficiální ceremonii, nikdo neukradl.
Ostraha byla bdělá, politici nelhali - lepší konec ten příběh nemohl mít.
Opačně se bohužel vyvíjí příběh s italským referendem o změně volebního systému, o kterém byla řeč v pondělí. Vydávat respekt italských politiků k hlasu lidu jako dobrý příklad pro politiky naše, bylo zdá se předčasné.
Po té co změnu volebního systému na většinový neodhlasoval lid, naznačují poslední reakce italských politiků, že možná volební systém velké strany změní samy, podobně jak se k tomu schyluje v ČR: Bez referenda, v parlamentu.
Silvio Berlusconi, šéf pravicové opozice, prý po úspěchu v dubnových krajských volbách a po té, co mnoho Italů o víkendu uposlechlo jeho výzvy bojkotovat referendum, začíná kalkulovat s možností, že by v případě vítězství v předčasných volbách nemusel být závislý na kompromisech s malými stranami.
V Itálii by změna volebního systému podle odborníků znamenala redukci parlamentních stran na pět až sedm, tedy na polovinu současného stavu.
Vypadá to zkrátka tak, že místo toho, aby italští politici dali těm našim dobrý příklad respektu k občanům, ocení naopak inspiraci, jak občana obejít.
V pátek dostanou Italové z České republiky vzkaz, že i pět stran je příliš. Náš recept na stabilitu je prostý: Třicet procent hlasů jako mandát pro vládu jedné strany. Bez referenda, právem vyvolených.
Vysílá se ve čtvrtek 25. května 2000.
