Lidi chtějí klid
Při pohledu na čerstvé průzkumy veřejného mínění je zajímavé, že zatímco podle Střediska empirických výzkumů klesá popularita premiéra, podle Institutu veřejného mínění naopak roste důvěra ve vládu. Pokles popularity Miloše Zemana přisuzuje STEM způsobu, jakým měnil ministry, nicméně z výsledků IVVM se zdá, že tyto výměny obraz vlády v očích veřejnosti nezhoršily.
Politikové výzkumy podle stranické příslušnosti buďto vítají, anebo zpochybňují, někteří je pak nepřeceňují, a konečně někteří o nich nahlas přemýšlejí.
Jaroslav Bašta se domnívá, že premiér doplácí na nepopulární kroky vlády, Lubomír Zaorálek naopak soudí, že se vládě daří zachovat sociální smír a pomáhat podnikům a tomu vděčí za rostoucí důvěru.
Takto asi vysvětlení dramatického poklesu přízně Miloše Zemana u voličů ČSSD hledat nelze.
Více asi napovídá třetí průzkum, který se nezabývá politiky, ale společností, která je hodnotí. Když se STEM zeptal občanů na to, které životní hodnoty jsou pro ně nejdůležitější, osmdesát procent tázaných uvedlo na prvním místě klid. Sedmdesát jedna procent lidí u nás považuje za podstatné mít zajímavou a užitečnou práci, ale na úspěchu a uznání záleží pouze osmačtyřiceti lidem ze sta a na kvalifikaci čtyřiačtyřicet. Většina prostě touží po klidu, rodinném štěstí, k čemuž je pro ně důležité mít zajímavou práci a hodně peněz, které umožňují dobře si žít. Není ničím překvapivé, že takto převážně orientovaná společnost pociťuje sympatie k Petře Buzkové, Václavu Fischerovi a Stanislavu Grossovi, kteří vystupují klidně a slušně. Spíše je překvapivé, že si tento způsob chování neosvojují politikové neoblíbení. To že politikovi nezáleží na popularitě ještě nevysvětluje, jaký smysl má pro něj být nepopulární. Zjevně žádný.
24. května 2000
