Romové jsou asociální
Vážený pane Čulíku,
již delší dobu se chystám reagovat na nářky Vaše i jiných o českém
rasismu a diskriminaci Romů u nás, avšak pan Josef Pospíšil v BL z
24.5.2000 vyjádřil svými slovy můj názor zcela přesně.
Znám tyto naše spoluobčany velmi dobře, neboť pocházím z města na
severní Moravě, kde tvoří zhruba 10% obyvatel (důsledek promyšlené
demografické politiky komunistické vlády po vyhnání sudetských Němců v
roce 1946) a strávil jsem v jejich sousedství celé své dětství a rané
mládí. Vím, že tito chudáci umějí nejlépe vše zničit, spotřebovat a pak
jen přijít s nataženou rukou. A přestože ve valné většině neplní své
základní občanské povinnosti, jsou v pohodě a vůbec jim to nebrání
dožadovat se práv, o kterých se bílé většině zpravidla ani nesní. Za
naprostou nehoráznost a výsměch všem, kteří pracují a poctivě odvádějí
státu všechny desátky, považuji například zpětné vyplácení sociálních
dávek těm, kteří se vrátili z několikaměsíční placené dovolené v západní
Evropě či Kanadě. Neviděl jsem však nikdy, že by si naši spoluobčané
tmavší pleti za ušetřený peníz sami postavili vlastní dům. Naopak. Nové
domy, které pro ně postavili bílí rasisté, dokázali velmi brzy zničit a
vybydlet. V našem městě proto tyto rodiny vždy fungovaly spolehlivě jako
předdemoliční četa. Kde územní plán počítal s demolicí budov, tam byli z
již vybydlených domů přestěhováni Romové. Tak postupně úspěšně
infiltrovali do všech částí města, které dokázali dokonale zohyzdit. S
výjimkou čtvrtí nových soukromých rodinných domků postavených po roce
1970, kde dosud nebydlí ani jedna rodina Romů. Nikoliv však proto, že by
jim bylo kdykoliv upíráno právo zakoupit si v těchto lokalitách pozemek.
V této souvislosti mi poznámka o 700 letech spolužití v příspěvku
Karolíny Banomové připadá poněkud kontraproduktivní, protože není pro
Romy příliš lichotivé, že se za těch sedm století pobytu v kulturních
zemích nedokázali, až na výjimky, pozvednout ze své takřka středověké
úrovně (viz i v těchže BL kritizovanou reportáž pana Velíška o Romech ve
Španělsku). A jestliže někdo nechce, je to horší, než když nemůže.
Nikdy jsem netrpěl žádnými předsudky vůči jiným národům či rasám,
rozlišuji pouze lidi slušné (které lze jistě nalézt i mezi Romy) a ty
ostatní. Domnívám se však, že všichni naši halasní a velkohubí zastánci
práv našich nepřizpůsobivých romských spoluobčanů, kteří si ve
skutečnosti jen přihřívají svoji polívčičku, by měli nějaký čas žít v
jejich společnosti či okolí. Rovněž pak Ti, kteří zpoza hranic
pokrytecky hlasitě křičí, přestože sami mají máslo na hlavě (nemyslím
tím teď Vás, pane Čulíku, ale oficiální představitele států). Nebyla
snad Británie největší koloniální mocností světa, která s domorodými
obyvateli zacházela jako s občany té nejnižší kategorie? A co nedávné
rasové nepokoje v Británii? Proč se Británie přílivu našich ubohých
slušných romských spoluobčanů tak vehementně brání, když jim zde hrozí
smrtelné nebezpečí? Nejsou snad Spojené státy vlastí toho nejhoršího
rasismu, o jakém se našim ubohým utlačovaným spoluobčanům nikdy nezdálo
ani v nejhorších snech. Potomci afrických černochů i "Native Americans"
by mohli jistě vyprávět.
Nezbývá mi proto, než se pod článek pana Josefa Pospíšila stokrát
podepsat.
Poznámka JČ: Jste si jist, pane Cihláři, že takoví jsou všichni Romové? A jak bude situaci řešit (rasistický) přístup, jaký zastáváte?
