Co v Netopýru chybělo?
Glosa k článku Tomáše Peciny
Zákon se stává zákonem, když jej Parlament schválí. Okolnost, že návrh zákona vzešel z iniciativy toho či onoho politického uskupení, je pro platnost zákona bezvýznamná.
Stejně tak je pro výkon povinností člena Rady ČT bezvýznamné, který poslanecký klub jej v přípravném dojednávání nominoval. Volba Poslaneckou sněmovnou sama ze své podstaty zavazuje zvolené radní k nadstranickosti a tento závazek potvrzuje i zákon, jenž členům Rady ČT přímo zakazuje prosazovat zájmy politických stran či hnutí, tedy i těch, které je navrhly.
Panu Pecinovi ale tato skutečnost zřejmě unikla, jinak by nemohl vložit zklamání ze stanovisek radního Rejchrta do věty "ač tentokrát nominován nesmluvní opozicí".
Pan Pecina tím na sebe prozrazuje, že od členů Rady ČT stále očekává vazbu na politické strany a jejich nezávislost si nejen neumí představit, ale ani si ji nepřeje.
Nevím proč p. Pecina považuje za „trapné“ mé stanovisko, že novináři by se mohli občas a po předběžné domluvě zasedání Rady ČT účastnit. Trvám na tom, že zasedání Rady v zásadě musí zůstat neveřejná z jednoho prostého důvodu: ke svým stanoviskům a závěrům dospívá Rada rozvažováním.
Rozvažování není určeno veřejnosti, nýbrž výlučně těm, kdo rozvažují. Proces hledání konsenzu nebo alespoň většinového stanoviska znamená přemýšlení nahlas, zaujímání a opouštění provizorních stanovisek, tedy také nepřesná či mylná tvrzení, mimoběžné úvahy, mentální škrty a korektury. Ti, kdo jsou spojeni společným úkolem dospět ke konečnému stanovisku, spojuje bazální důvěra, že mohou takto přemýšlet a formulovat volně, že je nikdo nebude chytat za slovo a skandalizovat za omyl či nepřesnost.
Účastní-li se takovéhoto pracovního zasedání někdo, kdo není vázán společným úkolem dospět ke konečnému stanovisku, debata volně probíhat nebude, promění se kontext a zasedání nebude procesem rozvažování. Osobně si nedovedu představit, že bych mohl rozvažovat např. v přítomnosti p.Peciny: příliš silně bych vnímal přítomnost člověka, který z jednoho mého vystoupení v televizní debatě vyvodil závěr, že Rejchrt „projevil řadu vlastností, které by ho měly v demokratické zemi z výkonu veřejné funkce automaticky diskvalifikovat“...
Svůj veřejný charakter by Rada ČT měla podle mého názoru, který tímto předkládám jako své osobní programové prohlášení, posílit takto:
1/ Všechna usnesení Rady jsou neprodleně zveřejněna na internetu.
2/ Všechna hlasování Rady o věcech, které jsou předmětem činnosti Rady ze zákona, (včetně odvolání ředitele- v tomto bodě navrhuji změnu zákona) se hlasuje po jménech a hlasovací protokol je součástí zápisu.
3/ Každý člen Rady má právo k zápisu připojit své stanovisko.
4/ Rada nemá mluvčího, všichni členové Rady mají právo a povinnost komunikovat s veřejností.
5/ Rada pořádá pravidelné tiskové konference.
6/ Rada pořádá pravidelná setkání s veřejností.
Miloš Rejchrt, člen Rady České televize
