Shrnutí základních prostředků k dosažení uvedených cílů:

1. Účel a kritéria dokumentu

Úkolem tohoto dokumentu se využít analýz současného stavu a dosavadních zkušeností v oblasti konkurenční schopnosti k formulování strategických cílů (vizí), operabilních nástrojů a principů jejich použití, o něž by se mohla opírat hospodářská politika vlády a ostatních subjektů státní správy. Cílem těchto aktivit by mělo být vytváření podmínek pomáhajících růstu konkurenční schopnosti podniků a celé ekonomiky z hlediska dlouhodobého vývoje v rozmezí let 2001-2015. Samozřejmě vybírat nelze ani samotný cílový stav, ani nelze počítat s těmi prostředky, které jsou vůči hospodářské politice autonomní. Z krátkodobého hlediska je valná většina podmínek pro zvyšování konkurenční schopnosti vládou neovlivnitelná. Z dlouhodobého hlediska je však možné působit na změnu většiny podmínek. Mezi hledisky času je proto nutno zásadně rozlišovat. Rozlišovat se také musí mezi možnostmi přímého a nepřímého působení na úroveň konkurenční schopnosti ekonomiky. Z našeho hlediska budeme považovat za dominantní dlouhodobé cíle a nástroje nepřímého působení. Politika vlády tak v první řadě vytváří jen prostředí, které podniky vede k rozhodování a výsledkům, jenž zvyšují jejich efektivnost a posilují postavení Česka ve světové ekonomice.

2. Identifikace a operacionalizace instrumentů pro politiku vlády

A. Kapitálové zdroje

A1) Privatizace bank do rukou strategických investorů s dlouhodobou vizí (střednědobý úkol) a regulace bankovního sektoru a kapitálových trhů (dlouhodobý úkol) je z hlediska role kapitálu na zvyšování konkurenční schopnosti českých podniků prvořadým úkolem vlády. Privatizace a regulace jsou předpokladem pro to, aby fungování bank v oblasti finančního zprostředkování a alokace kapitálu dosáhlo evropské úrovně.

Transformace ekonomiky klade mimořádně vysoké nároky na disponibilitu úvěrů, zejména na investice. Úrokové sazby by měly být nízké. Základem pro to je vysoká tvorba domácích úspor, které jsou navíc doplňovány toky zahraničního kapitálu. Integrací českého trhu kapitálu do celosvětového trhu se úrokové sazby dostanou na úroveň zemí EU. Velice důležitá je i struktura disponibilních úspor podle svých finálních držitelů. Je omylem se domnívat, že u nás je nutno vysokou tvorbu domácích úspor přerozdělovat ze soukromých zdrojů do zdrojů veřejných pomocí zdanění a deficitu veřejných rozpočtů. To, že vláda takto využívá úspory, které by jinak připadly soukromému sektoru ovlivňuje kvalitu investic. Zatím žádná česká vláda neprokázala, že je lepším investorem než profesionální soukromí investoři.

A2) Vláda by měla vytvářet podmínky stimulující vysokou tvorbu domácích soukromých úspor. Česká ekonomika by si měla dlouhodobě udržovat jednu z nejvyšších měr celkových úspor v Evropě. Úspory by neměly být předmětem fiskálních nástrojů přerozdělování. Řešením je redukce výše zdanění doprovázená snížením veřejných výdajů a zvýšením hospodárnosti při jejich vynakládání.

A2.1) Odpisy, jako jedny z nejvýznamnějších zdrojů úspor pro financování investic podniků, u nás stále trpí přemírou regulace. Výrazná liberalizace odpisové politiky (např. zavedením skutečných akcelerovaných odpisů) a indexace základu odpisů inflací by pomohly zvýšit konkurenční schopnost úspěšných podniků. Základem odpisů by se měly stát reálné ceny investičního majetku.

A2.2) Investiční pobídky vlády (motivované přilákáním zahraničního kapitálu) by bylo vhodné rozšířit na pobídky specifické pro menší investory a dále do oblastí dodavatelských vztahů ze strany domácích subjektů vůči velkým zahraničním firmám.

A2.3) Deficit veřejných financí (tj. soustavná tvorba veřejných úspor i mimo cyklus) není po ozdravění bankovního sektoru a poklesu rizik z úvěrů nezbytným předpokladem rozvoje. Soukromý sektor netrpí nedostatkem projektů a navíc může expandovat do oblastí, které dosud spadaly pod ingerenci státu.

Na předchozí navazuje další zásadní problém, kterým je výše příjmů veřejných rozpočtů. Přestože podíl příjmů státního rozpočtu na HDP u nás za posledních 10 let podstatně poklesl a dosahuje zhruba průměru zemí OECD, růst významu místních rozpočtů, rozsah a etatistický charakter sociálního a zdravotního pojištění a zejména konsolidace rozsáhlých mimorozpočtových výdajů do účtu veřejných financí naznačují, že finanční moc státního sektoru, který nevyniká efektivností, je u nás stále výrazně nad úrovní vyspělých zemí s podprůměrnou úrovní HDP na obyvatele.

A3) Podíl veřejných financí na HDP je u nás stále neúměrně vysoký a vláda by dalším výrazným snižováním daňového břemene měla dát úspěšným ekonomickým subjektům větší prostor k rozvoji.

A3.1) Vláda by měla usilovat o to, jak převést financování veřejně spravovaných aktivit do aktivit soukromého sektoru. Například jde o pokračování privatizace síťových odvětví a některých služeb pod ingerencí státu (např. energetiky, zdravotnictví, dopravy, vyšších stupňů vzdělávání, centrální evidence/rejstříky/, atd).

A3.2) Privatizace nebo odstátnění některých odvětví s nedokonalým tržním prostředím znamená nutnost vyřešit postavení jejich regulačních orgánů a prosazení nástrojů tvrdého rozpočtového omezení a konkurence v podnicích těchto odvětví.

A3.3) Dokončení privatizace v průběhu zhruba 5 let uzavře vládě dodatečné zdroje peněz pro veřejné rozpočty. To je další důvod k tomu, aby vláda už nyní připravovala podmínky pro to, aby soukromý nebo veřejně-právní sektor mohl převzít financování aktivit, za něž byl dosud finančně odpovědný stát.

A3.4) Systém přímých a nepřímých daní by se měl reformovat a systém ekologických daní by měl přebírat významnou část daňového břemene.

Sektor malých a středních podniků tvoří v současné době nejméně 40% HDP. Jeho potenciál růstu a efektivnosti je větší než je tomu ve velkých domácích firmách bez strategického partnera.

A4) Podpora malým a středním podnikům zůstává stále nedostatečná.

A4.1) Chronickým problémem malých podniků je u nás ztížený přístup k finančnímu kapitálu, zejména z důvodu institucionálního selhání. Kromě nefunkčních bank tento problém navíc ještě prohlubovaly vlády jednostrannou preferencí různých finančních úlev a dotací velkým podnikům . Malé a střední podniky si od vlády zaslouží přinejmenším stejnou finanční podporu a systém úlev jako velké podniky.

A4.2) Prostor k podnikání je navíc malým firmám zužován i na evropské poměry mimořádně vysokou byrokratickou zátěží, která na ně dopadá mnohem tíživěji, než na velké podniky .

A4.3) Formou podpory a ochrany zájmů malých a středních podniků by mělo být - tak jak je to v EU běžné - přenesení určitých dosud státních pravomocí (např. vedení obchodního rejstříku, učňovské školství, podpora exportu) na podnikatelskou samosprávu.

A4.4) Asymetrii ve vyjednávací síle malých podniků s vysoce organizovanými partnery (velkými podniky a státem) lze částečně vyvážit vytvářením podmínek, které by umožňovaly vznik aliancí malých podniků, kooperativ, průmyslových parků a komor.

S disponibilitou peněz v ekonomice úzce souvisí monetární politika a postavení ČNB. Názor, že v po první fázi transformace má nastoupit expanzivní monetární politika ČNB, která by měla být pod větší kontrolou politických stran, je neúnosně schematizovaným přístupem politiků k ekonomickým problémům. Ekonomické analýzy ukazují na to, že měkká monetární politika v případě nedokončené transformace má nejen inflační charakter, ale navíc, pomocí vytváření různých "polštářů", působí proti restrukturalizaci a efektivitě. Podobně bylo zjištěno, že znehodnocování kursu je málo účinným nástrojem na upevnění konkurenční schopnosti domácích firem vůči světové konkurenci. U obchodovatelných statků má u nás výrazně inflační charakter s nízkým dopadem na stranu domácí nabídky. Většině podniků tak umožňuje jen odkládat restrukturalizaci.

A5) Nezávislost ČNB a její monetární politiky je nutnou podmínkou pro udržení tlaku na zvyšování konkurenční schopnosti ekonomiky. Navíc kurzová politika ČNB by se měla orientovat na postupné nominální ukotvení kursu a na očekávání, že s restrukturalizací a stabilizací ekonomiky se reálný kurs bude muset zhodnocovat.

Strategie vlády udržovat nízkou cenovou hladinu u většiny mezinárodně neobchodovatelných komodit (např. bytů a služeb), čímž se umělým způsobem posiluje konkurenční schopnost českých obchodovatelných komodit, je sice pochopitelná, z hlediska ekonomického fungování je ale neefektivním řešením.

A6) Urychlení konvergence české cenové hladiny k cenám v EU (při současném reálném zhodnocování koruny) umožní, aby se česká ekonomika adaptovala ještě před vstupem do EU na parametry cen a rozhodování na úrovni světové ekonomiky. Zároveň je to předpokladem splnění Kodaňských kritérií v oblasti konkurenční schopnosti.

B) Lidské zdroje

Pro moderní rozvoj lidského kapitálu je důležitá také provázanost reformovaného školství s mimoškolským vzděláváním a s výzkumem. Naléhavost řešení těchto problémů, které už ze střednědobého hlediska ovlivňují výkonnost podniků, je tak významná, že je žádoucí zejména vysoká rychlost změny.

B1) Klíčovým krokem k zajištění dlouhodobých cílů této společnosti by měla být zásadní reforma obsahu a forem vzdělávání, které by se měly orientovat na tvorbu lidského kapitálu v podmínkách globalizovaného světa. Z tohoto hlediska je například nutno chápat roli školství jako konstruktivní odvětví, které vytlačuje těžký průmysl z pozice motoru růstu.

B1.2) Vzdělání by se mělo dostat všem, kteří o něj jeví zájem a to podle úrovně jejich schopností. Současně by se u vysokého školství měl očekávat příspěvek studujících proporcionální tomu, jak u nich škola zhodnocuje jejich soukromý lidský kapitál.

B1.3) Zvláštní postavení a podpory státu by mělo získat vzdělávání za účelem rekvalifikace pracovníků ohrožených nezaměstnaností a pomoc jejich opětovnému uplatnění na trhu práce (včetně úlev začínajícím malým podnikatelům).

B2) Financování sektoru vědy, výzkumu a vysokého školství by mělo být provázáno s kvalitou jejích výsledků.

B2.1) Zkvalitnění vědy a výzkumu vyžaduje reformu Akademie věd, její propojení s vysokým školstvím a posílení vazby na podniky, které by se měly výrazněji podílet na aplikovaném výzkumu.

B2.2) Financování a provádění výzkumu a vývoje by se mělo v mnohem větší míře provádět na podnikové úrovni. Stát by ale měl vytvářet podmínky, které by podniky k těmto aktivitám pobízely.

Důležitým faktorem, zvláště ve vztahu k nezaměstnanosti, je nejen kvalita a adaptabilita lidských zdrojů, ale také možnost jejich efektivní alokace mezi odvětvími a regiony. S otevíráním se vůči EU bude zřejmé, že v některých segmentech pracovního trhu dojde k výraznému úniku lidského kapitálu do zahraničí.

B3) Velkým problémem českého trhu práce je nízká mobilita pracovní síly omezovaná tradicí a nedostatkem cenově dostupných bytů.

B3.1) Mobilita práce je u nás výrazně limitována tradicí nestěhovat se. Očekávání, že se má práce stěhovat za lidmi (a ne naopak) je nutné měnit osvětou a programy na podporu mobility. Ty by staly alternativou k podporám v nezaměstnanosti a rekvalifikačních programů.

B3.2) Deregulace cen nájemného a urychlení privatizace bytů je vhodné kombinovat s rozvojem institucí (např. hypotečního práva a rychlosti jeho vymáhání) na podporu nové výstavby.

B3.3) Mobilita pracovních zdrojů ze zahraničí (zejména nedostatkových dělnických profesí nebo vysoce kvalifikované práce) zvyšuje efektivnost pracovního trhu a její pozitivní dopad na konkurenční schopnost domácí výroby je významný. Imigrační politika omezující tuto mobilitu plošnou negativní byrokracií, při trendu hrozivého poklesu počtu domácího obyvatelstva v produktivním věku a rostoucí možností odchodu práce do zemí EU, je z ekonomického hlediska kontra-produktivní.

B4) Strategie firem udržet si konkurenční schopnost pomocí mimořádně nízkých mezd a ostatních pracovních nákladů je sice z dlouhodobého hlediska neefektivním řešením, avšak až do střednědobého horizontu je tato funkce důležitá pro fungování pracovního trhu (například za účelem útlumu zaměstnanosti, urychlení restrukturalizace nebo jako rozfázování neodvratné likvidace podniku). Z tohoto hlediska by tato strategie neměla být vládou kompenzována pomocí různých subvencí (u soukromého sektoru) nebo zaštiťováním nízkých mezd ve veřejném sektoru.

C) Institucionální uspořádání společnosti

C1) Zlepšení práce českého soudnictví a zvýšení vymahatelnosti práva by měly být neustále prioritou politiky vlády na podporu konkurenční schopnosti ekonomiky.

Největší rozsah změn je ale nutno očekávat od státní správy a podmínek kladených na chování veřejného sektoru. Existence rozsáhlého státního aparátu je umožňována vysokým podílem veřejných rozpočtů na HDP. Měkké rozpočtové omezení v této sféře umožňuje přetrvávání neefektivnosti a rostoucí byrokratizaci. Růst počtu a moci zaměstnanců státní správy se pak dále projevuje v jejich sklonu ke korupci, která se soustřeďuje na další odsávání prostředků především z té efektivnější části ekonomiky.

C2) Zásadní reforma státní správy by měla nejen zastavit, ale i obrátit trend neustálého nárůstu jejího počtu pracovníků .

C3) Vznik krajů a větší decentralizace státu by měly být spojeny s principem subsidiarity jako efektivnějšího systému řízení, což by znamenalo snížení požadavků na celkové počty pracovníků.

C4) Role konkurence ve státní správě a ve veřejném sektoru by se měla výrazně zvýšit na základě odstranění jejich mnoha monopolů, otevřením se vůči soukromému sektoru a pomocí otevřenější personální politiky.

Další role státní správy, která úzce souvisí s úrovní konkurenční schopnosti podniků, je rozvoj infrastruktury, zejména v oblasti její koncepce, koordinace, spolufinancování a regulace. Je charakteristické, že tento sektor je chronicky konfrontován s neřešenými problémy. Přitom funkční infrastruktura je pozitivní externalitou, která zásadním způsobem zvyšuje konkurenční schopnost všech podniků v jejím dosahu.

C5) Vyřešení dopravních systémů, zejména dálničního a železničního propojení na hlavní tahy EU, bylo u nás dlouhodobě odkládaným problémem.

C6) Otázka fungování tzv. síťových odvětví (energetika, zásobování vodou a kanalizace) závisí do značné míry na vyřešení jejich privatizace a regulace.

C7) Zatím má vláda velký dluh vůči společnosti v budování informační infrastruktury. Za uvolněním veřejných informací výrazně zaostává budování centrálního informačního systému a podpora podmínek pro rozvoj tak revoluční technologie, jakou je internet .

C8) Zkvalitnění ochrany vlastnických práv, práce soudů a bank by určitě prospěla centrální databáze dlužních a trestně odpovědných firem, jejich majitelů a právních zástupců, která by byla propojena s rejstříkem nemovitostí a obchodním rejstříkem.

C9) Ochrana životního prostředí je ochranou všech proti negativním externalitám, kde zvýšení konkurenční schopnosti jedné firmy je kompenzováno vynucenými ztrátami jiných ekonomických subjektů.

Na otázku infrastruktury úzce navazuje problém fungování trhů. Velkou škodu u nás způsobila politika rezignace založená na domněnce, že všechny trhy vznikají spontánně, jsou samoregulujícími se entitami a že u nich nemůže dojít ani k selhání, ani ke zneužití dominantními subjekty. Výsledek toho je nejlépe ilustrován nedávnou historií českého kapitálového a bankovního trhu. Většina moderních trhů vyžaduje rozsáhlou infrastrukturu informací, legislativy a soudní exekutivy, jejíž budování není možné bez pomoci státu.

C9) Vláda se nemůže vyvázat z odpovědnosti za stav těch trhů, jejichž funkce závisejí na ochraně kontraktů, vynutitelnosti vlastnických práv, nezkreslených informacích a bezbariérovém vstupu na trh.

C10) S efektivností trhů souvisí i úroveň hospodářské soutěže. Vytváření monopolů a kartelových uskupení může ohrozit efektivnost trhů. Pak je nutné úroveň konkurence zásahem státu bránit. Na druhé straně úspěch na světových trzích vyžaduje, aby výrobce získal na domácím trhu tzv. tržní sílu. Nad jejím zneužitím ale stát musí vykonávat ochranný dozor.

C11) Vstup do EU, přes všechna možná úskalí a rozpory, nemá pro Českou republiku žádnou strategickou alternativu. Ztráta suverenity v dílčích oblastech a nutnost realokovat některé zdroje nejsou dostatečnými důvody k tomu, aby procesům tržního a institucionálního přizpůsobování vláda nepomáhala.

Každý moderní stát se vyvíjí v konfrontaci tří základních faktorů společenské organizace: trhu, státních hierarchií a občanů. Projevem občanského faktoru jsou politické strany, zájmová sdružení, církve, nadace, odborové organizace, profesní komory, nátlaková sdružení, soukromé neziskové organizace, atd. Jejich rozvoj vytváří prostředí, které efektivním způsobem řeší problémy, nad nimiž selhávají funkce trhu a státu. Tím má významný dopad na stav konkurenční schopnosti ekonomiky.

C12) Rozvoj občanského sektoru je nedílnou podmínkou k dosažení efektivní podnikové sféry a sféry veřejné správy. Instituce státního řízení musí vytvářet podmínky pro rozvoj společenského dialogu a zavazování sociálního partnerství mezi podniky, státem a neziskovými organizacemi.

Závěrem

Vláda se nemůže zbavit povinnosti podílet se na řízení veřejných statků a vytváření podmínek podporujících efektivní poskytování veřejných statků. Tím podnikům pomáhá snižovat rizika a náklady procesů tržního přizpůsobování. Bez této pomoci nelze v moderním světě dosáhnout požadovaného růstu, jakož i u nás tolik očekávaného zvýšení konkurenční schopnosti českých podniků na světových trzích. Vyžaduje to však zásadní reorganizaci celého systému veřejné správy. Český stát má dále velký dluh vůči této společnosti v oblasti vytváření podmínek pro budování lidského kapitálu, vzdělávání a rekvalifikace.

Klíčovým problémem této ekonomiky je prosazení principů privatizace i na straně neformalizovatelných (tzv. reziduálních) vlastnických práv a povinností: odpovědnosti vlastníka za výsledky svého hospodaření. Motiv efektivnosti nesmí být zpochybňován anti-stimuly přicházejícími ze strany státní politiky. Podniky s neúspěšnou restrukturalizací by neměly být "odměňovány" možností získat měkké rozpočtové omezení, např. dotacemi od státu, odpuštěním daní nebo závazků vůči bankám, dodavatelům a zaměstnancům. Výjimky v této oblasti by měly podléhat zvláštním procedurám podléhajícím veřejné kontrole. Význam funkční legislativy a soudnictví v oblasti hospodářského práva je z tohoto hlediska naprosto zásadní.

Citované prameny:

2. European Economy. Publikace Evropské komise, č. 59, 1995

3. The Global Competitiveness Report 1996. World Economic Forum, Ženeva, 1996

4. Benáček V., Kabele J.: Problémy české veřejné správy a byrokracie - současný stav a nástin řešení. Analytická podkladová studie pro zpracování Strategického programu sociálního a ekonomického rozvoje ČR. Rada vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii, 1999 (též jako výzkumný materiál IES FSV UK, 2000)

5. Benáček V.: Adaptabilita české ekonomiky. Analytická podkladová studie pro zpracování Strategického programu sociálního a ekonomického rozvoje ČR. Rada vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii, 1999 (též jako výzkumný materiál IES FSV UK, 2000)

Zeman K.: Metody analýz konkurenční schopnosti. Materiál ČSOB, Praha, 2000

Poznámky

Adresa autora je zde respektive IES, FSV UK, Opletalova 26, 11000 Praha

[2] Problémy nedostatecné adaptability ceské ekonomiky na signály trhu se zabývá studie /5/.

[3] Nicméne tato hodnocení mají svuj intuitivne chápaný význam, který je významným signálem pro svetové investory a politiky. Svetové ekonomické fórum a Mezinárodní ústav pro rozvoj managementu (IDM) vydávají každorocne analýzy zhruba 50 ekonomicky nejvyspelejších zemí sveta, kde se zeme na záver seradí podle stupne konkurencní schopnosti. Není bez zajímavosti, že existuje úzká korelace mezi daným poradím a úrovní HDP na hlavu, respektive úrovní rustu dané ekonomiky. Ceská ekonomika je sice v hodnocení za rok 2000 na 37. míste z celkového poctu 47 zemí, nicméne ani zlepšení o 4 místa oproti predchozímu roku není velkým úspechem.

[4] Zde se jedná o nesprávný preklad anglického “industrial policy”. Lépe by podstatu veci vyjádril preklad popisem “politika na podporu podnikání”.

[5] Akcelerované odpisy a indexace odpisu ve skutecnosti snižují danové zatížení úspešných podniku a predstavují tak významnou pobídku k jejich zvýšené míre investování. [6] Zde je nutno vzpomenout transakce Fondu národního majetku, Národní banky, Konsolidacní banky, Ceské inkasní a Ceské financní a dále ruzné nezaplacené dane, pojistné, dluhy z privatizace a skryté dluhy z vládních záruk a ztrát komercních bank, které u stabilizovaných zemí OECD jsou nesrovnatelne nižší.

[7] Zatímco velké podniky vláda za posledních 10 let prímým nebo neprímým zpusobem dotovala cástkou mnoha set miliard Kc, dotace 26 miliard Kc malým a stredním podnikum, se zhruba stejným podílem na HDP, je jednostranným zvýhodnováním sektoru, který dosud neprokázal svou životaschopnost.

[8] Napríklad lze to zjistit pri prepoctu nákladu z regulace na pridanou hodnotu v podniku. Tyto náklady mají casto výraznou fixní složku (celní rízení, schvalování stavby, atest výrobku, úcetní evidence, výkaznictví, soudní rízení, atd.), u níž velikost podniku nerozhoduje. Podrobneji se problémem byrokracie zabývá materiál /4/, který soucasne nabízí rozsáhlý soubor kroku k náprave situace.

[9] Zde je možné ješte dodat kultivaci takových vlastností, jakými jsou zvyšování odpovednosti, samostatnosti, duveryhodnosti, spolehlivosti, výkonnosti, vytrvalosti a vztah k pozitivnímu a aktivnímu prístupu k životu vubec.

[10] Dle zvláštního zpracování CSÚ se pocet pracovníku v ceské verejné správe zvýšil z 95743 (v r. 1990) na 175478 (v r. 1997), tj. o 83%. Tento trend je zvlášte patrný na nižších úrovních hierarchie verejné správy.

[11] Napríklad k dosažení nizozemské úrovne zamestnanosti v této oblast by bylo potreba snížit ceské stavy o tretinu. Pritom jsou nizozemská státní správa a verejný sektor jedny z nejefektivnejších v Evrope.

[12] Mnohé verejné statky mohou být zajištovány soukromými subjekty, ovšem za predpokladu, že parlament a vláda vytvorí kvalitní legislativní rámec a umožní konkurenci a snadný vstup do techto odvetví. To je možné zajistit bud privatizací, volnou souteží o zakázky mezi soukromými firmami a organizacemi verejné správy, pomocí institucí nezávislé regulace a prevzetím metod rízení administrativy transnacionálních korporací.

[13] Na tomto míste nelze nevzpomenout budování systému informací o službách centrální vlády, jejich institucí, regionálních a místních vlád, propojení financních úradu se systémem sociálního a zdravotního pojištení, evidenci obyvatel, pracovních trhu, nemovitostí, motorových vozidel, rejstríku, atd.