|
Česká televize před AgincourtemNapomohou zjemnělé mravy ČT její popularitě u politických stran?Tomáš PecinaV komentáři o dalším osudu České televize, napsaném krátce po nástupu nové, podle ostře politických kritérií jmenované Rady ČT, jsem jako jednu z možných variant vývoje uvedl částečné "přeprogramování" vysílání tak, aby lépe vyhovělo představám poslanecké komise, v očekávání vstřícného přístupu při posuzování výše koncesionářského poplatku. Jak se zdá, tento scénář se nyní skutečně naplňuje.Z veřejnoprávní obrazovky zmizely některé kontroverzní tváře: Vladimír Mlynář, Jan Ruml, Jiří Pehe a další, kdo po léta bývali "household figures", se z pořadů ČT vytratili tak, jako před léty emigranti Martin Štěpánek a Waldemar Matuška. Je-li už potřeba, aby někdo promluvil za Čtyřkoalici, bývá to buď Jan Kasal nebo Karel Kühnl; po dlouhém období nevyváženosti jedním směrem je nyní v ČT pro změnu "podmlynářováno". Česká televize se začala programově vyhýbat i řadě kontroverzních témat, např. novému volebnímu zákonu. Do formulací zpravodajských vstupů se vkrádá opatrný jazyk a spinuje se opačným směrem, než dosud: tak ku příkladu opoziční smlouva, která bývala líčena bezmála jako největší neštěstí českého národa od bitvy u Lipan, je vlastně, jak se divák Událostí může dozvědět, docela praktické a demokratické uspořádání. Moderátoři, kteří ještě nedávno při vyslovení tohoto slovního spojení neskrývali výraz nelibosti, se usmívají a tváří se státotvorně. Podstatnou změnou prošly úterní i debatní pořady, pozastavené s odkazem na sportovní přenosy, které v jejich termínech v létě poběží. Pořad Sněží, tribuna Unie svobody a Impulsu 99, byl odstaven dokonce na čtyři měsíce (aniž by televize vysvětlila, proč bylo třeba zrušit i květnové vydání, jemuž evidentně žádný sportovní přenos nebránil), Netopýra Antonína Přidala neuvidíme třikrát, Justovu Katovnu dvakrát. V součtu je to mnohem víc ústupků, než kolik se mohli Langrovi komisaři nadít, a pochvala na sebe nedala čekat: Česká televize byla poslanci oceněna za vyváženost vysílání. So far so good, chce se říct: je-li politikům a televizi ve vzájemném svazku tak dobře, bylo by zdvořilé zatáhnout záclonky a ponechat milence jejich štěstí. Jenže skutečnost tak idylická není. Především je velmi pravděpodobné, že nový profil vysílání se nepříznivě odrazí na sledovanosti. Opoziční smlouvu odmítá hrubým odhadem 70-80 % českého elektorátu a pro tyto diváky byla ČT přitažlivá právě tím, že se profilovala jako proti-opozičněsmluvní. Tito diváci se od nekonfliktní a afirmativní veřejnoprávní televize odvrátí a budou hledat zdroj informací jinde. Za druhé si vedení ČT musí uvědomit, že politici se s dobytými pozicemi dlouho nespokojí. Mít vlastní televizi, dokonce papírově veřejnoprávní, tedy nezávislou, je snem každé politické strany. Pokud v květnu stačilo, že protivník nebyl do studia přizván, v říjnu už to bude málo a moderátor bude muset zdůraznit, že názor nepřítomné strany je zavrženíhodný. Definitivně přijatelný je až model naprostého podrobení - tedy model slovenský. Česká televize stojí před svou bitvou u Agincourtu: dosavadní taktické ústupky mnoho neznamenají, důležité budou následující měsíce; zda se ředitel Chmelíček stane jejím Jindřichem V., se teprve ukáže. Televizi čeká úkol vypracovat systém pro hodnocení kvality pořadů a zároveň musí projevit podporu jejich tvůrcům, aby se nemuseli bát ani takových témat jako opoziční smlouva nebo nový volební zákon. Požadavku nezávislosti se ČT nesmí v žádném případě vzdát, protože bez ní nemá šanci získat ke spolupráci profesionály ani nové vychovat. Nevrátí-li se kontroverzní pořady a témata na obrazovku, prestiž veřejnoprávního média, pošramocená činností předchozí Rady a jejího ředitele, začne rychle upadat. Z hlediska nezávislosti ČT zřejmě neexistuje horší varianta než současná situace, kdy kvalitu vysílání hodnotí v první instanci až politicky jmenovaná Rada a kdy stačí varovně zdvižený malík (viz zadání experních posudků na kontroverzní - a výrazně neoposmluvní - pořady Na hraně a Sněží) a televize napadené pořady okamžitě stáhne nebo přepracuje k nepoznání. Ovšem jednu výhodu současný stav má: pokud ČT bude pokračovat v nastoupeném kursu, nehrozí, že její Rada začne hledat českého Jozefa Darma - v takovém případě už ho totiž našla.
|