Poklad a dražby
O tom, že nic není definitivní a vše se může změnit, svědčí včerejší nečekaná dohoda hledačů štěchovického pokladu Helmuta Gensla a Josefa Mužíka, že místo soupeření budou spolupracovat. Dlouholetí rivalové mají společného sponzora z Nizozemska, kterého přesvědčili, že za tři miliony společně vyhloubí na Medníku šachtu, na jejímž konci budou bedny plné zlata.
Méně atraktivním příkladem toho, že nic netrvá věčně, je osud zákona o dražbách.
Slavně nabyl účinnosti jako bič proti dlužníkům prvního května, aby v něm v rámci včera ukončené schůze sněmovny poslanci nenápadně zrušili klíčovou část o dražbách nedobrovolných, tedy takových, u kterých věřitel nepotřebuje souhlas dlužníka.
Učinili tak v rámci schvalování zákona exekučního a docílili toho, že se uspokojování práv věřitelů prodlouží z několika měsíců na několik let, a také toho, že nelze zpeněžit většinu nemovitostí zastavených do letošního třicátého dubna.
Dlužníci jásají, ale zatím opatrně, protože jim radost ještě může překazit Senát.
Naopak věřitelé opatrně věří, že senátoři nebudou sdílet slabost poslanců pro dlužníky.
Není-li nic definitivního, může nakonec opět platit zákon, který nyní prakticky ztratil smysl krátce po té, co vstoupil v platnost.
Poučení je prosté: Co může parlament uzákonit, může také vzápětí zrušit a co může zrušit, může opět uzákonit.
Totéž ovšem platí i o hledačích pokladu. Když na Medníku na dně šachty žádné bedny plné zlata nebudou, na první tiskové konferenci si hledači pokladu vjedou do vlasů, a ze spolupráce se opět stane konkurenční boj.
Jistý rozdíl mezi dobrodruhy a zákonodárci ovšem existuje. Hledači pokladu jsou sponzorováni zámožným Holanďanem, zatímco hledání optimálních zákonů sponzorujeme my.
Vysílá se ve středu 31. května 2000 ráno.
