Obecní blb, manipulace a profesionalita veřejnoprávní televize
Na okraj 3. mediálního pokračování kauzy ÚSIS
Působení Jiřího Kratochvíla v Úřadu pro státní informační systém (ÚSIS) bylo vrcholně nešťastné. O tom zřejmě nikdo ani na okamžik nepochybuje. Jiří Kratochvíl byl Karlem Berkou přijat na ÚSIS poté, co s ním byl rozvázán pracovní poměr v městském sekretariátu ČSSD v Praze. Tam působil ve funkci tajemníka (čti "vedoucího" sekretariátu o dvou zaměstnancích, jednom telefonu, jednom faxu a jednom PC). Jeho přijetí na ÚSIS bylo nemilým překvapením i pro odborníky z řad ČSSD, kteří Karla Berku (také ČSSD) varovali před nulovými zkušenostmi jeho nového zaměstnance z odborné žurnalistiky, naprostou neznalostí problematiky ÚSIS a mizivými znalostmi práce tiskového mluvčího obecně. Varovali ho i před přirozenými negativními mediálními důsledky tohoto kroku. O počítačích pan Jiří Kratochvíl ví asi dodnes tolik, že existují. O médiích (včetně těch odborných) totéž. Profesionální faux pas, kterých se ve funkci tiskového mluvčího Jiří Kratochvíl dennodenně dopouštěl, poškozovaly nejen pověst ÚSISu, ale především samotného Karla Berky. Aniž si to on sám byl ochoten (či schopen) uvědomit. K jeho vlastní škodě. Přestup pana Kratochvíla do Rady tudíž vzbudil jen soucitný úsměv na tvářích těch, kteří jej z předchozí funkce zažili. Bez ohledu na jejich politickou příslušnost.
Materiál, který se objevil nyní na obrazovce ČT, neútočí ale jen na chyby, kterých se dopouštěl jeden mediální diletant v předchozí funkci na ÚSIS. Popisuje ilustrativně prostředí, které na ÚSIS panovalo více než rok a kterému přes několikeré interní varování ze strany telekomunikačních odborníků ČSSD i představitelů odborné veřejnosti nedokázal zabránit tehdejší garant ÚSIS, ministr financí a tehdejší předseda Rady vlády pro SIP, Pavel Mertlík. Minimálně dvakrát byl vnitrostranickou cestou upozorněn na vážné nedostatky v práci ÚSIS, ještě než k nim došlo - a to v řádech desítek milionů. Nestalo se nic. Ministerská kontrola byla vyslána na ÚSIS až následně. Trestní oznámení byla podána až dodatečně.
Zpráva NKÚ je však slepencem pravdivých tvrzení o (možná i úmyslném, ale v každém případě závažném) porušování pravidel nakládání s veřejnými prostředky, dále pak ilustrací nepořádku a šlendriánu v ÚSIS, které jeho předseda dík své neschopnosti nedokázal zamezit a nakonec je zpráva i ilustrací nesprávných interpretací a nepochopení, kterými je provázeno hodnocení některých kroků úředníky NKÚ. Ti totiž nemohli mít povědomost o důvodech zahraničních cest na různá sympozia a konference, kterých se zúčastňovali spolupracovníci a pracovníci ÚSIS. Probíhala totiž v tu dobu konkretizace Akčního plánu státní informační politiky a tak i úloha odborných konzultací v mezinárodním měřítku a výměna zkušeností s progresivními oblastmi, jakými telemedicína bezesporu je, patřilo k povinnostem zodpovědných osob.
MUDr. Jiří Kofránek, Csc. je jedním z autorů Státní informační politiky a spolupřipravoval i první verzi jejího Akčního plánu. A jen shodou okolností je i předsedou expertní skupiny ČSSD pro oblast informatiky a telekomunikací. To ale cifršpión ÚSIS vědět nemusí. Stejně tak nemusí vědět ani to, že jako odborný pedagog působí Jiří Kofránek i na lékařské fakultě UK, kde právě v oborech příbuzných telemedicíně vychovává budoucí odborníky - lékaře. Proto nemohl být doktor Kofránek zaměstnancem ÚSIS a proto byl jen externistou - konzultantem. Stejně tak nemusel být nikým odpovědným na ÚSISu informován, že telemedicína patří k prioritám e-Europe i nové verze Akčního plánu SIP.
A tak se vedle zbytečně koupených kamer objevila i jeho exotická zahraniční cesta... Budiž. MUDr. Kofránek ale na ní a díky ní odvedl kus poctivé práce pro tuto společnost a rozvoj progresivních forem zdravotnictví a vzdělávání ve zdravotnictví. I pro profesionální zpracování Státní informační politiky. Dokonce na té inkriminované konferenci byl i jedním z přednášejících. A dokonce poznatky z této konference a nejnovější poznatky z ní vzešlé dnes tvoří páteř konceptů telemedicíny v ČR. To všechno ale úředníček NKÚ vědět nemusí a pravděpodobně ani neví. Dokud něco nenapíše, co s pravdou nemá nic, ale opravdu nic společné.
Úředníček NKÚ nemusí vědět nic ani o následcích případného "nekonání" ve věci Y2K. Nestalo se prakticky nic, ale kdyby se stalo, byli by zodpovědní mimo Karla Berku i další zaměstnanci ÚSIS. Trestněprávně. Takže řada rozhodnutí, které udělali, byla sice či mohla být procesně chybná či dokonce odporující zákonu, udělána však musela být v čase, který zbýval do Silvestra 1999. A ten čas se nehodlal zastavit kvůli nedokončenému výběrovému řízení. Tím ale v žádném případě neobhajuji vítěze soutěží, ani efektivitu projektů, spojených s Y2K. Země ale musela být připravena na krizové situace, které byly předvídatelné a předvídané. Faktem ale je, že např.. náklady na "call centrum" tvořily peníze, z valné části vyhozené oknem. Podle mých informací (vycházejících z interní analýzy ÚSIS) činily náklady na jeden hovor do tohoto call centra cca 11 000,- Kč ! Přitom informace, které bylo schopno toto call centrum poskytnout, se mnoho nelišily od informací kterékoliv linky důvěry. WWW stránky centra Y2K neříkaly také nic objevného a náklady za ně byly neúměrné diletantismu, s jakým byly zpracovány. Potud jsou zjištění NKÚ bez poskvrnky.
Jiná věc ovšem je, jak byl materiál NKÚ Českou televizí účelově použit a zneužit k prosazení partikulárních zájmů jednoho jediného zaměstnance kritizované instituce - "předsedy odborové organizace" ÚSIS. V minulosti tento "odborář" hájil bývalou náměstkyni. Také mediálně a s pohledem pouze jednostranným. Česká televize se zapletla už do třetí vlny této kauzy - pokaždé ale tendenčně, s ignorováním názorů, které se jí nehodily do předem vymyšleného scénáře. Správné je, že veřejnoprávní televize informuje o závěrech NKÚ, horší však je, že samotné NKÚ ještě neuvolnilo tento materiál jako oficiální.
Tudíž zdrženlivost by prospěla i ČT a objektivitě jejích informací. To jen zneuznaný zaměstnanec ÚSIS se pokoutným způsobem dostal k jednomu dokumentu a se svým osobním tendenčním komentářem jej nechal zveřejnit v internetovém deníku Neviditelný pes. A odtud jej přebrala (se zpožděním) i Česká televize. Taková je realita. Už dříve došlo za asistence bezpečnostních složek k násilnému převzetí písemností v kanceláři jiného "obtížného" zaměstnance ÚSIS a nalezeno bylo několik desítek materiálů, z nichž řadu z nich neměl vůbec dotyčný úředník držet v ruce. Včetně vzájemné korespondence některých ministrů této vlády či plánů řešení krizových situací. Případem se dnes zřejmě zabývají orgány činné v trestním řízení.
Budou mít pravděpodobně práci i nyní.
NKÚ je ctihodná instituce, která svá tvrzení musí nejenom umět doložit argumenty i vlastním šetřením, ale musí - jako instituce hájící veřejný zájem a tudíž z podstaty věci neutrální - dát prostor i "druhé straně" sporné skutečnosti vysvětlit a podle těchto vysvětlení teprve formulovat závěrečné stanovisko... Proto výsledek dlouhodobé prověrky, kterou teprve po šesti měsících měl NKÚ kompletní, není ještě oficiálním materiálem. Proto je jeho předčasná oficiální publikace odporující úkolům, které NKÚ má v této věci plnit. Totiž objektivitě posouzení daných jevů. Jiří Kofránek je v současné době na další zahraniční cestě - ve Spojených státech - a tak vysvětlit nic nemůže.
Což ovšem nevadilo České televizi, aby se na základě "horké novinky" z Neviditelného psa nepustila do boje, který, přes svou zdánlivou "spravedlivost" je jen dalším kolem public relations některých mladých, dosud méně úspěšných a přitom mocichtivých opozičních politiků, kteří svou poslaneckou odbornost vidí jen jako jedničky a nuly. Případně čtyřky. To, že si tím řešila i vlastní problém s Radou, je ještě směšnější a krátkozraké.
Takže úmysl ČT byl veskrze dobrý, nicméně jeho realizace působila křečovitě a nevyváženě. A nebylo to neznalostí, protože Patrik Kaizr se tématu ÚSIS věnuje dlouhodobě, dříve řadu skutečností konzultoval s řadou lidí, měl kvalitní informace a měl v úmyslu vždy připravit vyváženou, objektivní reportáž, jako opravdový profesionál. Neměl by proto být pro něj ani nyní problém odstínit SUBJEKTIVNÍ zájem třech osob (zaměstnanců ÚSIS, s jejichž prací byla všeobecná nespokojenost, byli uvolněni z funkcí a je s nimi v současné době vedeno řízení o ukončení pracovního poměru nebo už je tento ukončen), jejich touhu po revanši či parazitní public relations některých opozičních politiků, a OBJEKTIVNÍ zájem celé společnosti na co nejefektivnějším vynakládání veřejných prostředků.
V tom druhém držím Patriku Kaizrovi palce. I kdyby měly vyplavat na povrch nepravosti, v nichž svou roli budou hrát členové ČSSD či kterýchkoliv jiných stran. Pak by jako OBJEKTIVNÍ žurnalista odvedl dobrou, práci pro zemi, ve které žije i on.
Štěpán Kotrba
Autor je členem ČSSD a členem expertní skupiny pro telekomunikace a informatiku ČSSD
Poznámka TP: V normální společnosti existuje kariérní výběr: uspěl jsi, povýšíš, neuspěl, máš smůlu. Mám rozumět tomu, co píše Štěpán Kotrba, tak, že pan Kratochvíl si sice v ÚSISu nevedl nejlépe, ale jeho zásluhy o Stranu byly takového druhu, že prostě musel dostat jinou politickou trafiku? Anebo je to naopak, a provinění z Úřadu z něj udělalo lehce manipulovatelnou osobu, a tedy optimálního kandidáta pro práci v Radě? Vysvětlete mi to, prosím, pane Kotrbo!
