Kato, Příběh opravdového člověka: Některé na mne dotírající FAQ
Editoři (John Bok a Přemysl Vachalovský) sami do knihy vkládají podvakrát
upozornění: redakčně (z)kráceno. O co je původní svazek krácen, neříkají.
Naznačil to za ně Petr Uhl v nedělním pořadu ČT 1 V pravé poledne,
také nadvakrát. Poprvé, když tvrdil, že v publikaci chybí asi patnáct stránek,
zejména lustrace Jana Kavana a jeho příbuzných. Podruhé, když uvedl, že
v publikaci chybí také veškeré dokumenty, týkající se jedné velmi významné
osobnosti.
Otázka první: Kdo je tou "velmi významnou osobností"? Není jí
náhodou Václav Havel?
Otázka druhá: Není třeba Jan Kavan v nějakém příbuzenském vztahu
k některé z osob, uvedených v Necenzurovaných novinách 01/2000, s.40, v
databázi StB On-Line,
nebo zmíněných jinde?
Ján Mlynárik, politikařící historik, však v NN 12/2000 na s. 29 upozorňuje,
že chybí první část svazku v rozsahu asi 500 stran.
Podle jiných pak byl původní osobní svazek, vedený československou
rozvědkou (1. správou MV, hlavní správou rozvědky FMV) na agenta Katona,
zřejmě skartován (pokud není v jiných rukou, než nyní oprávněných).
Další informace říkají, že nyní zveřejněný svazek je vlastně osobním
podsvazkem tzv. objektového svazku (vedeného například na nějakou instituci
nebo jiný objekt zájmu zpravodajské služby). Tento podsvazek byl z nějakých
důvodů převeden ze spisového archivu rozvědky, jehož spisy nebyly
nikdy centrálně evidovány statisticko-evidenčním odborem, do archivu některé
ze správ Státní bezpečnosti - a tím posléze přece jen evidován SEO, tedy
lustrovatelný z evidenčních pomůcek StB.
Jinak řečeno: Původní svazek agenta Katona není dostupný, nebo byl
skartován - včetně případného písemného závazku spolupráce. Podstatné informace
k té či oné interpretaci tedy chybí, nicméně z právního pohledu platí presumpce
neviny, nikoli nepodložená podezření. Jediným dokladem je onen uveřejněný
podsvazek, obsahující jen takové materiály, které nejsou dostatečným podkladem
pro tvrzení o vědomé spolupráci Jana Kavana s československou rozvědkou,
dokonce ani dostatečným podkladem pro oprávněné podezření, které by pak
mohlo mít v tuzemských poměrech svou politickou - nikoli právní - váhu
(v demokratických zemích pochopitelně jen časově omezenou na dobu šetření).
Otázka třetí: Je shora uvedený výklad správný, nebo je to ještě
jinak?
Zcela zavádějící je tvrzení, opakující se v téměř každém článku na toto
téma - totiž, že spolupráce s rozvědkou znamená spolupráci se Státní bezpečností.
Státní bezpečnost byla poprvé založena již za Druhé republiky v roce
1938. StB jako instituce neexistovala od zániku Ministerstva národní bezpečnosti
v září 1953 až do července roku 1965 (formálněprávně, fakticky do března
1966), po tu dobu existovala jen tzv. "linie státní bezpečnosti" uvnitř
složek ministerstva vnitra (viz např. údaje - nikoli jejich interpretace
- v: Koudelka, František: Státní bezpečnost 1954-1968: Základní údaje.
Praha: ÚSD 1993; např.
s. 17, 30 - 34 aj.).
Československá rozvědka, pokud se nemýlím, přece nikdy nebyla součástí
Státní bezpečnosti - i když se o to někteří usilovně snažili. Nikdy nebyla
součástí tuzemských represivních orgánů, ale službou, která plnila také
významné vlastenecké úkoly - vnější ochranu československého státu a jeho
zájmů.
Otázka čtvrtá: Komu slouží ztotožňování údajné zločinné organizace
(StB) a vlastenecky orientované čs. zahraniční zpravodajské služby, čemu
jinému to slouží, než oslabování vůle českých občanů hájit suverenitu svého
státu?
Otázka pátá: Proč se nikdo neozve - nebo se tak hluboce mýlím
a fatálně tomu nerozumím?
Ne, že by všichni, kdo s ní měli něco společného, mlčeli. Třeba nedávno
Karel Koecher (známý i čtenářům BL)
v ruské Nězavisimé gazetě
zde a zde.
A ne tak od věci - ani od této.
Snad mi někdo odpoví, jak to vlastně je - z těchto, nebo tamtěch.
