pátek 23. června O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby K debatě o tom, proč byl odvolán Roman Prorok a propuštěn Zdeněk Šámal: Odpověď nepřišla (Jiří Hodač) Na okraj 3. mediálního pokračování kauzy ÚSIS: Obecní blb, manipulace a profesionalita veřejnoprávní televize (Štěpán Kotrba) Odpověď Patrika Kaizra: ČT nezískala materiál až z Neviditelného psa Výměna názorů Kaizr - Kotrba Reakce: Šámal popřel sám sebe a porušil zákon ještě víc, než čím obviňuje své šéfy (František Pillman) Případ Kavan: Kato, Příběh opravdového člověka: Některé na mne dotírající FAQ (Petr Bradáč) Češi a Romové: Romové, informace a důvěra (František Roček) Malý dotaz paní Bánomové (Miloš Zahradník) Léčitelství: Alternativní léčba v nebezpečí (Jiří Čehovský) Česká politika: Senát o volební novele (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

František Roček

S mírným údivem jsem sledoval v minulých týdnech tobogán povídání o čechoxenofobii, který spustilo říkání K. Banomové přednesené kdesi v New Yorku. Osobně jsem nevěnoval říkání Banomové pozornost, protože se podle mého soudu jednalo, ve vztahu k ČR, o nepřiměřenou propagandistickou agitku. Bohužel, reakce na to byly většinou také "agitačního" charakteru. Teď, když "vášně" zdá se opadly, bych k tomu chtěl připojit pár poznámek.

Potřeba pevného bodu

V Britském listoví jsem sděloval svůj názor na romskou problematiku již vícekrát. Když se setkám s materiálem, který se zabývá touto otázkou, za jediné rozumné hodnotící hledisko, které přichází v úvahu, považuji osobní znalost problému, resp. jeho určité části, kterou lze uchopit v rámci širšího kontextu.

Když jsem např. v BL (15. 2. 2000 - Ohlédnutí za diskusí o různobarevných hubách) uváděl svůj pohled na romský problém v ČR, směřoval jsem proto od obecného ke konkrétnímu - k situaci v Ústí n. L. Nazývám to potřebou pevného bodu.

Že autorka newyorského říkání napsala neobjektivní, resp. text, jsem měl pocit z mnoha detailů textu. Co si myslet např. o tom, že "exodus je způsobován špatnou politickou situací, nikoliv sociálními problémy, jak si myslí většina Čechů." Ve chvíli, kdy aktivisté křičeli proti plotu v Matiční ulici, "xenofóbní" Češi v parlamentních volbách nepustili do parlamentu Sládkovce - republikány (SPR-RSČ) a na 40% občanů považuje příslušníky hnutí skinheads přímo za nebezpečné fašisty. I to svědčí o politické špatnosti většiny?

O neobjektivitě autorky jsem se přesvědčil ne jen na těchto obecných signálech, o kterých lze diskutovat do nekonečna a tudíž vlastně bez výsledku, ale konkrétně na fenomén Matiční ulice.

Nátlak pomocí symbolů

Autorka uvedla: "Čeští politikové často projevují rasistické emoce, jako například pánové Škapa, Kalusner, paní Janíková, pan Mašín a Hruška a další, kteří poškozují jméno českého národa."

Mám konkrétní povědomost pouze o dvou z nich. O bývalém primátorovi Ústí Mašínovi - a je mi záhadou čím se provinil proti romskému etniku - a bývalý primátor Hruška je spojován s plotem v Matiční.

Banomová dále uvádí: "Kdo poškodil více dobré jméno Čechů v zahraničí, starosta Ústí n. L. pan Ladislav Hruška, který nařídil stavbu zdi v Matiční ulici, a zeď se stala symbolem nenávisti, anebo pan Ondřej Giňa, který o tom jen hovořil a zmínil se o apartheidu a proto byl vyšetřován policií?"

Je to typický terorismus symboly.

Primátor Hruška po velikonočním incidentu (1988), kdy proti obyvatelům z činžáků muselo zasahovat větší množství policistů, aby ochránilo před násilím dvě napadené osoby a tři strážníky městské policie, kteří napadené dvojici přispěchali na pomoc. Byl to incident mimořádných rozměrů. Proto při osobním jednání s domkáři z Matiční přistoupil na investiční návrh - oplocení v Matiční ulici, o který tamní domkáři žádali obvodní radnici v Neštěmicích dvakrát, aby se snížil hluk a střetávání s tamní problémovou komunitou ve dvou činžovních domech na protější straně ulice. Hruška jen vyhověl žádosti o finanční podporu města při řešení tamní situace, protože obvod Neštěmice neměl na to vyčleněné finanční prostředky. Orgány obvodní radnice měly rozhodnout jaké stavební úpravy by měly být nejvhodnější. A na tyto stavební úpravy by magistrát uvolnil nutné finanční prostředky. Toť vše.

Znám tu ulici a čtvrť, psal jsem o chování lidí z činžáků v novinách již v roce 1995. Alfou a omegou bylo, že lidé na druhé straně ulice v rodinných domcích chtěli jenom trochu klidu, méně hluku. Protihluková stavba byla poslední možností. Nic více.

Mám proto dojem, že říkání Banomové se neliší od projevu Pášové, jež zaznělo do uší novinářských 14. května 1998, když světlo světa spatřila drobná informace o výstavbě protihlukového plotu/zdi. Povídání Pášové se objevilo v Lidových novinách o den později:

"Budují tam nové ghetto. Do podobných zavírali před válkou Židy, komentuje situaci mluvčí Romské občanské iniciativy (ROI) Hilda Pášová s tím, že stavba zdi je krok o šedesát let zpátky. Podle ní se oddělením romské komunity od ostatních obyvatel Matiční ulice určitě nevyřeší jejich základní problém, tedy potíže v soužití. Těch tři sta padesát tisíc korun, kolik má zeď stát, by se dalo využít daleko účelněji, třeba na úklid nepořádku v ulici, přistavení kontejnerů, případně na posílení policejních hlídek, míní Pášová. ROI podle ní bude situaci v Ústí sledovat a při podezření na diskriminaci podá trestní oznámení."

Je to typický příklad aktivistického zjednodušování a zneužívání symbolů.

Pášová nic konkrétního nevěděla, ale šmahem soudila. Nevěděla o tom, že se obvodní radnice snažila po založení místního romského sdružení, s čímž pomáhal tamní starosta Tošovský, dosáhnout spolupráce, která by vedla k zvládnutí nepřizpůsobivých nájemníků. Pášová navrhovala využití 350 000 Kč na akce, které již byly dávno realizovány a průběžně v Matiční probíhaly!

Podobně radila studie pro Nadaci Vize 97, která se nakonec projevila jako akce, jež měla ospravedlnit Havlův výrok o rasismu Ústečáků a primátora - tedy ospravedlnit Havlovo říkání z neznalosti - tedy v obdobném stylu jakým bylo říkání Banomové v New Yorku. Povrchní, nepodložené.

Studie pro nadaci Vize 97 neřekla nic, co by Ústečtí nevěděli.

Pokud je Matiční ulice něčeho symbolem, tak ne symbolem nenávisti, jak říkala Banomová, ale symbolem zneužití místní drobné lapálie aktivisty.

Když hysterie dostoupila vrcholu a aktivisté nechtěli ani plot s běžnými průchody, někteří místní LIDÉ ochraňovaní proti plotozdi chrabrými aktivisty, sdělili zástupci ředitele městské policie Novotnému, že musejí proti plotu protestovat, protože jim "ti odjinud" vyhrožují. Tutéž zkušenost měl i starosta Tošovský. Před týdnem jsem potkal ústeckého senátora Doubravu, který mi sdělil svůj zážitek, kdy se mu omlouval jeden z Romů z Matiční ulice, že jsou proti dohodnutému kompromisu - dvoumetrové zdi, proto že se bojí vyhrožování aktivistů, "že je zabijou" jestli budou s plotem souhlasit.

Slušní ústečtí Romové vnímali Matiční především jako děj, v němž "cikáni z Matiční nám dělají ostudu!" Romští velkoaktivisti, kteří udržovali hysterii ve varu, žijí v jiném světě než ti, za které "bojují". Zademonstrují si, dostanou se do televize a do novin a odjedou si. Zanechají za sebou rozjitřenou atmosféru.

Vytváří klima určité skupiny či množiny aktivistů rozrušující (doufejme, že alespoň někteří nechtěně, bez postraních osobně-politických důvodů) pomalé prorůstání romské a gádžovské všednodenní zkušenosti o sobě navzájem do BOJE až na hranici intolerance.

Důsledek hysterie kolem Matiční ulice byl zákonitý: zaměstnavatelé, kteří jsou bez předsudků, se po vyvrcholení hysterie kolem Matiční bojí vzít do práce Roma, aby v případě pracovněprávního střetu nebyl zaměstnavatel napaden z "rasismu". Přitom tito soukromníci nedělají mezi lidmi rozdílu, ale jsou ochotni vzít jen Roma, kterého osobně znají a vědí jak se chová. I toto jsou praktické důsledky kauzy Matiční.

Jen tím, že se potkávají normální gádžo a normální Rom, žijí vedle sebe jako normální lidé, přestávají mít obyvatelé Ústecka paušální obavu z Romů - což je velký a zásadní rozdíl od situace na začátku devadesátých let. O tom je ústecká zkušenost. Také o tom, že v Ústí bylo mezi prvními městy s nultým ročníkem na základních školách, na zdejší univerzitě je aktivní pracoviště zabývající se romskou problematikou atd.

Mnozí aktivisté mohou za krátkou chvíli zničit co jinde místní budují postupně a ztuha při zmáhání předsudků a obav na obou stranách!

Banomová a Pospíšil

Podobné aktivistické guláše pocházejí i z pera J. Pospíšila. B. mluví o nenávisti většiny občanů vůči Romům, sporné vykládá jako jasné, neprokázané jako jisté a to zevšeobecňuje. P. proti jejím argumentům vystoupil obdobným způsobem. Proč zpochybňoval historii Cikánů/Romů? Kdyby neexistovala, tak bychom o ní nevěděli, ale ona existuje. Proč urážet mladého Giňu? Je prostě moderátorem v televizi. I k otázkám kriminality a sociální disharmonie je třeba přistupovat přísně individuálně a místně.

B. i P. mají v detailech toho, co uvádějí pravdu, ale hlavní motiv je v obou případech zaujatý. Paní B. budou její sympatizanti rozumět a souhlasit s ní, protože jsou s ní na stejné pocitové hladině. Panu P. také budou sympatizanti rozumět a souhlasit s ním, protože jsou s ním na stejné pocitové hladině. V obou případech jsou pocity vázány na skutečné prožitky, ale jejich východiska jsou v mnoha detailech demagogická.

Tato diskuse - nediskuse mi silně připomíná to samé v rámci povídání o tématu Čechů a českých Němců, o odsunu/vyhnání.

Informace a důvěra

Vše hře je důvěra k informacím. Např. JUDr. Jana Chalupová z kanceláře prezidenta České republiky, která při stavbě plotu podala trestní oznámení pro omezování osobní svobody místních obyvatel v Matiční. Samozřejmě, že to co uvedla nebyla pravda a samozřejmě, že místní radnice učinila předem vše pro to, aby veškerá činnost při stavbě plotu byla přesně podle zákona, protože podobný útok, jaký podnikla Chalupová, očekávala. A paní Chalupová byla mezi Havlovými potencionálními kandidáty na ombudsmana...

Nemohu věřit ani JUDr. Kláře Samkové - Veselé, která se zasazuje za ochranu Romů v ČR proti diskriminaci. Např. v případě Červeňákových z ústeckých Předlic již léta JUDr. Veselá jejich jménem obviňuje jednu ústeckou obvodní radnici, že údajně měla "vyhánět" rodinu pomocí městské policie na Slovensko...!

Jsou to nepravdy, které si vymysleli Červeňákovi a JUDr. Veselá s nimi stále argumentuje jako s reálnými informacemi. A proto slouží tyto nepravdivé informace jako výborná "aktivistická" potrava - např.: "Vzpomínám si na rodinu Červeňákových, násilně vystěhovanou na Slovensko..." uvedl Ondřej Giňa (starší) v časopisu Amaro gendalos (Naše zrcadlo) v č. 11-12/1999.

Pokud potom JUDr. Veselá informuje o skutečném násilí vůči Romům - mohu ji věřit? Po zkušenostech s kauzou Červeňákových?

Jenom na základě svých konkrétních a zdokumentovaných poznatků z jednoho města na severu Čech ve mně vzrůstá pocit, že "politika" i v oblasti lidských práv je pařeništěm vášní a mediálních rvaček kdo z koho, bez ohledu na realitu. A práce aktivistů je mnohdy stejně záslužná jako práce skinheadů - vyvolává napětí, ale s tím rozdílem, že má tvář andělů lidskosti.

Poznámka JČ: Znovu opakuji, že se nikam nedojde, pokud se bude pořád jen opakovat, že Romové jsou asociální a strašní. Je nutno zkoumat důvody a motivy jejich chování i jednání, ať se chovají dobře či špatně, respektovat jejich odlišný názor na skutečnost a naslouchat mu - i když se nám třeba jako příslušníkům "jiné" společnosti zdá "podivný" a "nepřijatelný". To je podstatou plurality a prvním krokem k dorozumění. Vědomí, že nikdo nemá patent na pravdu a  že můj partner má stejně takový nárok, jak mám já, aby byl jeho názor plně respektován.