Charakteristický příklad vývoje české společnosti
Malá skupina usiluje o monopol a velké peníze
Hospodářská komora ČR chce letos na podzim zahájit studia a především zkoušky v rámci Akademie řemesel a služeb. Na problematičnost celého záměru poukázal již v minulých dnech Jaroslav Sever. Soudím, že však není problematická jen tato Akademie, ale i způsob, jak je organizována a připravována. V rámci současné české společnosti to ale není nic výjimečného. Postupují tak i jiní. Cíl je obdobný. Vytvořit monopolní postavení určitých zájmových skupin, a v českých podmínkách dokonce jednotlivců. Že přitom bude likvidováno soukromé podnikání, které si ještě nedokázalo vytvořit opory běžné v demokratických zemích, trápí málokoho.
Statut Akademie řemesel a služeb HK, který byl podepsán prezidentem HK ČR Zdeňkem Somrem 16. února, je prvním veřejným a závazným dokumentem v tomto směru. Přesto jsme ing. Janě Chárové, vedoucí vzdělávacích projektů HK ČR položili otázku: Je to dokument závazný, nebo je to teprve materiál k diskuzi?
Dostalo se nám odpovědi, že je to platný statut, ale komora počítá, že se bude měnit.
Vyjděme tedy z předpokladu, že je platný, že tvrzení v něm uvedená jsou míněna vážně.
V článku I. Úkoly a cíle se mj. říká, že Akademie řemesel "zabezpečuje celoživotní vzdělávání řemeslníků, techniků a pracovníků ve službách"...." garantuje možnost získat ucelené vzdělání pro podnikatele a jejich zaměstnance"...Vzdělávání se týká odborných znalostí, praktických dovedností a znalostí potřebných pro vedení a řízení malé a střední firmy."
"Hlavním cílem... je zabezpečit srovnatelnou kvalifikaci řemeslníků... se zeměmi Evropské unie tak, aby mohli nabízet své služby na trzích států začleněných do Evropské unie."
V rámci rozvoje soutěže ve vzdělávání je jistě možné, aby vedle odborných učilišť, odborných a středních i vysokých škol existoval další subjekt, který bude usilovat o celoživotní vzdělávání. Navíc ještě takovou formou, že splní požadavky Evropské unie. Položili jsme proto ing. Chárové další jednoduchou otázku.
Která norma EU, který článek asociačních dohod s Evropskou unií říká, že takovou akademii s jejím programem musíme mít?
Vedoucí vzdělávacích projektů HK ČR na tuto otázku odpověděla, že snad existuje určitá norma Evropské unie, ale nic takového se jednotlivým zemím nedá nařídit. V některých případech, když nemáte mistrovský list, tak se ale nemůžete ucházet v dané zemi o státní zakázku.
Stručně řečeno, Evropská unie po ČR jako státu, natož po jejích řemeslnících, nic takového nechce a nepožaduje! V této situaci ing. Chárová připustila, že vytvoření Akademie řemesel je především přáním a vnitřní potřebou živnostenských společenstev, která jsou sdružena v HK. Prohlásila, že stejný požadavek vyslovuje Svaz průmyslu a dopravy.
Zde je nutné se zastavit. Připusťme, že požadavek vytvoření Akademie řemesel a služeb je požadavkem všech živnostenských společenstev, která jsou sdružena v HK ČR a některých představitelů Svazu průmyslu a dopravy. Vzhledem k tomu, že HK ČR i Svaz průmyslu a dopravy jsou naprosto menšinovou organizací ve vztahu k počtu podnikajících subjektů v ČR, je to tedy i menšinový zájem. Jakákoli menšina má nepochybně právo se celoživotně vzdělávat a vystavovat si o tom potvrzení. Těžko ale taková menšina může požadovat stejnou podmínku pro celou společnost. A toho jsme zde svědky.
V článku VI. statutu se totiž vytyčuje úkol " v nejbližších novelizacích živnostenského zákona prosazovat zejména zavedení institutu mistrovské zkoušky jako obecné podmínky pro vedení řemeslné, vázané nebo koncesované živnosti tímto navrhovaným způsobem." V další specifikaci se pak říká, že mistrovská zkouška má být definována jako "podmínka odborné způsobilosti", dále že má být "zrušeno ustanovení o nahrazení odborné způsobilosti".
Můžeme do budoucna připustit, že jednou nastane doba, kdy určité živnosti bude moci provozovat jen ten, kdo má jakousi zvláštní odbornou zkoušku, nebo jinak osvědčil zvláštní kvalifikaci. Ale asi těžko můžeme připustit, že toto osvědčení může vydat pouze institut, který "nemá právní subjektivitu a není tudíž oprávněna vystupovat v právních vztazích svým jménem a na svoji odpovědnost", jak je uvedeno v článku II.
Teď ještě zbývá podívat se, kdo může být připuštěn k mistrovské zkoušce a u koho ji bude vykonávat.
"Podmínkou přijetí do mistrovské školy je výuční list v daném oboru, podmínkou připuštění k mistrovské zkoušce je výuční list a minimálně tři roky praxe v daném oboru. Praxe v oboru musí být potvrzena...autorizovaným živnostenským společenstvem".
"Mistrovskou školou se rozumí Hospodářskou komorou ČR pověřené vzdělávací zařízení, které na základě zpracovaných a oborově příslušným autorizovaným živnostenským společenstvem odsouhlasených osnov zabezpečuje výuku v přípravném kurzu..." "Nezbytným předpokladem uzavření smlouvy (Hospodářské komory ČR s mistrovskou školou - pozn. autora) je doporučení oborově příslušného autorizovaného živnostenského společenstva.
Sečteno a podtrženo: Akademie řemesel není samostatným subjektem, ale prostřednictvím živnostenských společenstev zabezpečí, že v ČR v oboru živností nemůže v budoucnu podnikat člověk, který není vyučený, nesložil mistrovskou zkoušku ve škole, kterou vybralo živnostenské společenstvo. Jsou tak vyloučeni středoškoláci, vysokoškoláci, lidé kteří jsou vyučeni v příbuzném oboru a samostatně podnikají i více než deset let...
Musíme si položit otázku, proč by to živnostenská společenstva, ale především Hospodářská komora, která má usilovat o rozšiřování prostoru podnikání v ČR, dělaly? Proč by omezovaly prostor pro podnikání?
Odpověď najdeme v článku V. Zde se mj. říká, že "Poplatky účastníků stanoví HK ČR aktuálně na každý semestr, u zkoušek na jeden rok". Dále se zde říká, že k výuce budou použity běžné učebnice odborných škol "a především pak publikace vydávané živnostenskými společenstvy."
Jde tedy o peníze a velké peníze. V tomto okamžiku je skoro lhostejné, zda za zkoušku živnostník musí zaplatit kolem 55 000 korun, nebo "tři až čtyři měsíční platy", jak nám sdělila Jana Chárová.
Mnoho věcí a detailů je na Akademii řemesel ještě nedotažených a nejasných. Ale celková představa je hrozná. Věc, která může mít smysl a je snad i potřebná u plynových zařízení se bude aplikovat na hostinské, kadeřníky a třeba ofsetové tiskaře. Namísto toho, aby růst kvalifikace v těch několika výjimečných případech, kde je potřebná, zabezpečila státní nebo soukromá mistrovská odborná škola, bude rozhodovat sbor strýců, kteří si založili "dobrovolné" společenstvo. A to již není jen o neoprávněném zisku, to je již deformace společenských vztahů pomocí zákonů a vytváření monopolu. Člověk obecně chápe snahu některých úředníků Hospodářské komory ČR vytvořit další úřad, další pracovní místa a k nim další příjem. Sociologicky se to dá dokonce i definovat. Ale proč na to má platit zatím velice slabý střední stav. Živnostenské společenstvo, které mohlo být živnostníkovi v současné situaci oporou a pomocníkem se tak stává byrokratickým diktátem těch, kteří je založili. Naštěstí zbývá ještě jedna naděje. Že se tento nesmyslný diktát nepodaří protlačit do zákona. O to se musí živnostníci zasadit, a teď již vědí, že jim v tom společenstva nepomohou. Alespoň některá.
dr. Milan Maršálek, CSc., ekonom, autor je členem HK ČR
