K článku Jana Nademlejnského o Epicentru poznamenává Tomáš Pecina: Zdá se mi, že zde došlo k určitému nedorozumění: termíny "propagandista" a "novinář-aktivista" mají pro mě jasný význam a nepoužívám je jako znevažující nálepku (viz např. mé články o RFE a o českých médiích z loňského roku). Propagandista je ten, kdo pod rouškou novinářské činnosti (a z jiných pohnutek než kvůli osobnímu přesvědčení) propaguje určitou osobu nebo kauzu, zatímco novinářský aktivista je novinář, který je o něčem tak přesvědčen, že odkládá profesionální soudnost a přestává být - v zájmu podle něj dobré věci - nestranným. Řečeno méně srozumitelně, jde o dvě formy téhož defektu, přičemž jednou je původ objektivní, podruhé subjektivní.
Celé je to opravdu dost podobné té hypotetické kauze s Haló novinami, kterou jsem uváděl v korespondenci s panem Urbanem:
Představme si, že obviním Haló noviny ze stranění komunistům (nebo dokonce z napojení na systém komunistické propagandy). Ony mi odpovědí, že jsou nezávislé a ať přinesu důkazy.
Mně v takové situaci nezbude než říct, že stejně se jmenovala sobotní příloha komunistického Rudého práva (nahodilá shoda jmen?), a vzít některý úvodník nebo redakční komentář a na jeho základě doložit, že Haló noviny nejsou vzhledem ke komunistické straně a komunistické ideologii nestranné.
Anebo, jako druhou možnost, bych mohl říct: Omlouvám se Haló novinám, pro své obvinění nemám žádné přímé důkazy. Pro úplnost však považuji za potřebné uvést, že se stejně jako ony jmenovalo příloha Rudého práva, a zároveň čtenáře upozorňuji na několik pozoruhodných článků z tohoto deníku, aby si udělali představu sami.
Přesně to měl, myslím, udělat i Jan Čulík vůči Epicentru, a mohlo to být by to bez žalob, bez zrušených sloupků (a trapného odhalení, že JČ vlastně po celou dobu spolupráce Literárky sponzoroval) a bez emocí.
Zkusím s tím začít: Omlouvám se Jaromíru Štětinovi, Petře Procházkové a Janu Urbanovi za všechny hanlivé výroky, které jsem o nich napsal, a zároveň vyslovuji naději, že agentura Epicentrum uspokojivě zodpoví tři dotazy, které jim položily Britské listy. Nestane-li se tak, nebudu moci považovat novinářskou integritu (věrohodnost) a nezávislost pana Štětiny a paní Procházkové za nepochybné.