Proč obdivuji Vladimíra Putina

Ruské politické a hospodářské struktury jsou zkorumpované a ochromené a jen prezident Putin je schopen způsobit změnu k lepšímu. Západ potřebuje, aby dosáhl Putin úspěchu.

Budování státu je monumentální, nebezpečná a málokdy poklidná záležitost. I některé státy, které nyní považujeme za přirozenou součást stavu věcí na světě, vznikly teprve nedávno a lidé pamatují, jak ještě nedávno stály na pokraji rozkladu. Když Francie prohrála koloniální válku v Alžírsku, téměř ji to srazilo na kolena. Od Jižní Koreje po Argentinu, od Řecka po Egypt, byl to všude podobný příběh. Množství vlajek, vláda zákona, spořádaná obměna vlád, občanský mír a relativní hospodářská stabilita, to všechno jsou teprve nedávné úspěchy, jichž bylo dosaženo velkým úsilím. A i když je to dnes už pokryto pískem zapomnění, i Británie měla svůj podíl občanských válek, vražd a konfliktů, než koncem sedmnáctého století vznikl současný britský stát.

Vladimír Putin, který tento týden slaví první výročí převzetí svého úřadu jako premiér a posléze jako prezident, by měl být posuzován v tomto kontextu. Na Západě je nyní Putin považován za řezníka z Čečenska, za loutku z bývalé KGB, jemuž vůbec nejde o demokracii, o svobodu či o tržní ekonomiku, ať o těchto principech hovoří formálně jakkoliv často. Najmenoval své staré přátele z rozvědky do klíčových ministerstev a  měli bychom si dávat pozor na to, že instinktivně znovu buduje v Rusku svou autoritářskou mocenskou základnu. Měli bychom si zacpat nos a udržovat bezpečnou vzdálenost. Putin je příštím Pinochetem.

Avšak neinterpretuje Západ šéfa ruského státu náhodou nesprávně? Pokud začnete Putina považovat za tvůrce státu, za nutnou, i když jistě nedostatečnou podmínku k vytvoření úspěšného kapitalismu v Rusku, najednou ho uvidíte v jiném světle. A kromě toho, Putin zahajuje své úsilí z katastrofálního počátečního bodu. Rusko přešlo od rozkládající se carské struktury k autoritářskému policejnímu státu jediným skokem. Po rozkladu policejního státu neexistuje vůbec žádný systém smluvního či majetkového zákona, neexistuje nestranná státní správa ani nestranné soudnictví, žádný společný tmel, který by udržoval společnost pohromadě, lidé nemají pocit, že je jejich vláda legitimní.

Putin buduje stát na místě, kde stále ještě kvetou staré, zkorumpované formy komunismu . Buduje ho v zemi, kde žije více než 100 etnických skupin, některé z nichž, jako například Čečenci, nepřijímají žádnou autoritu či legitimitu mimo své etnické hranice.

Často zapomínanou výhodou komunismu bylo to, že - ať už byla jeho strašlivá selhání jakákoliv, nabízel sjednocující ideologii části Euroasie, která je jinak trvale obětí množství ostré vzájemné etnické nenávisti. Tito například nikdy nepřijal ekonomistickou interpretaci komunismu, která odmítala trhy či soukromé podnikání; záměrně řídil Jugoslávii jako smíšenou ekonomiku. Pro Tita byl komunismus dokonale vhodnou politickou doktrínou, která držela labilní, etnicky rozdělenou společnost pohromadě: etnické očišťování bylo z ideologických důvodů zakázáno.

Mnoho vzdělaných středostavovských Rusů zastávalo tentýž názor ohledně Sovětského svazu. Komunismus alespoň dokázal zvládat nebezpečí etnických konfliktů a byl pro celou zemi efektivním tmelem. Nekonečné průvody v roce 1945, hromadění německých vojenských praporů na Rudém náměstí, to bylo záměrné opakování toho, co učinil car Alexander po vítězství nad Napoleonem. Byla to propaganda za efektivnost komunismu jako náhražky za ruský ortodoxní stát.

Události posledního desetiletí plně ospravedlňují obavy, že se Rusku nedá vládnout. Malá armáda ideologických ekonomů volného tržního podnikání, kteří argumentovali, že jedinou podmínkou pro vznik úspěšného kapitalismu je soukromé vlastnictví a volné tržní ceny, to byli lidé, kteří nejenže byli politicky naivní, byli to političtí prosťáčci, kteří zapomněli vlastní historii.

Přirozeně, bez silného centra a bez kulturních, etnických či politických důvod proč být loajální vůči Moskvě, vydávali místní vládci v ruských městech, provinciích a federálních regionech velké množství peněz, aby udrželi své nepokojné , zchudlé a etnicky rozrůzněné obyvatelstvo spokojené. Přitom nevybírali daně, což způsobilo stále obrovský vládní rozpočtový schodek a stalo se jednou z hlavních příčin vysoké a těžko zvládnutelné inflace.

A samozřejmě, kapitalismus ve státě, který nebyl schopen nabídnout ani relativní cenovou stabilitu, objektivní spravedlnost, důvěryhodné banky a zákonnost, se rychle rozložil v něco, co začalo vypadat velmi jako banditství. Přidejte k tomu strašlivé hospodářské dědictví komunismu, jeho obrovskou nevýkonnost - a celý koktajl nutně musel vytvořit to, co vzniklo: hospodářský rozklad a vakuum politické autority v obrovském měřítku. Podle jedněch výpočtů je 80 procent podniků a 60 procent státní správy v Rusku zkorumpováno: je možné, že i tato čísla jsou příliš nízká. V tomto smyslu jsou nechvalně známí "oligarchové", mafiánští bosové, kteří dominují ruskému podnikání prostřednictvím gangsterství, jsou natolik příznakem, jako příčinou ruských problémů.

Nejenže Putin tohle všechno chápe, říká to otevřeně a jedná tak, aby došlo k nápravě. Jeho projev, přednesený minulý měsíc ve státní Dumě, byl překvapivě upřímný. Ruská vláda a procesy státu jsou hlavní příčinou "zuřící korupce", odplývání kapitálu a "diktatury černé ekonomiky," uvedl. Hospodářský růst ochromují dva nepřátelé - zločinecké podnikatelské struktury a zkorumpovaná státní správa. Přesto se však není možné vrátit k příkaznímu hospodářství a ke komunismu. Jedinou cestou kupředu je kapitalismus, ale, paradoxně, to vyžaduje silnou politickou autoritu v centru, autoritu, kterou by nikoliv oslabovaly, ale posilovaly kritické zkoumání od svobodných sdělovacích prostředků, zákonnost, demokratická konkurence a nestranná státní správa. Kdo s tím může nesouhlasit?

Putin jedná v této situaci nesmírně odvážně. Jmenoval sedm federálních superguvernérů, jejichž úkolem je omezit autonomii a výdaje 89 provinčních a regionálních politických šéfů. To není jen politická nutnost, ale je to ekonomická nutnost, vzhledem k tomu, že jejich výdaje nyní celkem dosahují 40 procent veškerých veřejných výdajů. A kromě toho, Putin vyžaduje, aby byly veškeré daně vybírány ústředně. Vybírat daně byla výsada, kterou regionální vládci nechtěli přenechat Jelcinovi, ale kterou nyní Putinovi předali. V této situaci nebylo možné učinit ústupky Čečencům ohledně autonomie: ochromilo by to veškeré úsilí znovu vybudovat ruský stát.

Poté, co soustředil Putin pravomoci pro vybírání daní v centru, dal najevo, že chce využívat své nové autority. Před čtrnácti dny uspořádal své nechvalně známé setkání s 21 čelnými "oligarchy", při němž proti nim vystoupil velmi ostře: nikdo se nadále nebude vyhýbat vybírání daní, peníze se nebudou posílat do zahraničí, už se nebudou uzavírat podnikatelské dohody pomocí vydírání se zbraněmi. Varoval je, že už připustil dočasné zatčení Vladimíra Gusinského, mediálního mogula, a postavil se Borisu Berezovskému, podnikateli, který stojí nejblíže Jelcinovi. Další kroky mají následovat. Minulý čtvrtek ruská daňová policie podnikla razii v obří ropné společnosti Sibneft, kterou řídí další oligarcha, blízký Jelcinovi, který byl dosud nedotknutelný.

To všechno má sloužit desetiletému plánu hospodářské reformy, přilákání investic nejprve do výrobních sektorů a pak do sektorů nejmodernější technologie, má se zvýšit ekonomický růst, omezit inflace a snížit státní rozpočtový deficit.Tento plán, který je založen na tom, jak si vedla Jižní Korea a Japonsko, kritizují zastánci volného trhu jako příliš etatistický, avšak vzhledem k tomu, že jejich rady měly tak katastrofální důsledky, nemají už skoro žádnou důvěryhodnost. Avšak má-li mít vůbec Putin možnost tento plán realizovat, bude muset rekonstruovat stát. Je zjevné, že ví, co dělá a že má odvahu to učinit.

Britskému premiéru Tonymu Blairovi se mnozí posmívají, že Putinovi tak rychle nabídl svou podporu. Avšak Blair učinil správnou věc. Putin má své nedostatky a bude teprve muset prokázat, zda to myslí vážně se svobodou sdělovacích prostředků, s lidskými právy a se skutečnou demokracií. Avšak to, co Putin dělá, činí ve velmi složité situaci a ve velmi obtížném prostředí. Potřebujeme, aby měl úspěch.