pondělí 14. srpna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Česká televize: Jiří Hodač, ředitel zpravodajství ČT, rezignoval na svou funkci a obvinil Českou televizi z kamarádšoftských spiknutí Vanitas vanitatum aneb Kavčí hory uprostřed radostného putování z bláta do louže (Tomáš Pecina) Rusko a svět: Proč obdivuji Vladimíra Putina (Observer) Česká ekonomika: Trh s masem jako bludný kruh (František Roček) Sdělovací prostředky: Naučte je vyslovovat! (Ivan Sosna) Reakce: Romové jsou špinaví a odporní a  Britské listy směřují nezadržitelně k propadu (Jan Olša): Zatrpklost, sebevědomí, hypertrofovaná sebestřednost a zároveň zakomplexovanost soukromé domácí internetové stránky Jana Čulíka (Jaromír Štětina) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Ivan Sosna

... a venku štěkal pes a já jsem se nezbláznil, i když dlouhodobě trpím.

Trpím tím, že spousta lidí, pravidelně a dokonce za peníze hovořících v médiích (je na to vznešené slovo "profesionál", k nim mi ale jaksi nesedí), neovládá jednu z nejzákladnějších pouček české výslovnosti.

Předložka přece splývá s následujícím slovem a takto vzniklý přízvukový takt nese přízvuk tak, jak je v češtině obvyklé - na své první slabice. Kočka seděla "naokně", napíšu něco "donovin", je "podešti", jde "zeškoly". Zná to každý rodič: dokud školáček při čtení louská každé slovo jako samostatný problém, každé zvlášť i přízvukuje. Časem se ale naučí, že předložka je před-ložená před následující výraz, patří k němu a společně s ním se i vyslovuje. Postupně pak na i základě analogie "doškoly", "zeškoly" a dalších každodenních obratů přestane předložky přízvukovat a začne mluvit tak, jak je v češtině zvykem.

Tolik teorie. Bohužel zjišťuji, že nejeden "profík" tímto prozřením neprošel. Až příliš mnoho televizních reportérů, snad i ve snaze vnutit svému projevu zdání důležitosti, holduje jakémusi obřadnému rytmu, obdařuje přízvukem co nejvíce svých slovních produktů a pilně zdůrazňuje "do-parlamentu". Kočka ze známé písničky, vypůjčená do podtitulku, seděla skutečně na okně, měla na to ale z rytmických důvodů nárok. Kdo tak ale mluví, působí někdy neohrabaně, jindy komicky nabubřele. (Vzpomeňme v této souvislosti sugestivní přízvukování Radka Johna, už nějakou dobu v téže TV stanici parodované.) Svým způsobem je to nepodstatné, pouhá formální drobnost, ale přiznám se, že mě tahá za uši (už slyším ty dva přízvuky: za-uši). Cožpak nemám právo, aby přinejmenším ve veřejnoprávní televizi promlouvali lidé, kteří nevyslovují jako školák? Jakou úroveň profesionality vlastně mají, jestliže nezvládli ani elementární školní pravidlo?

Tenhle občasný prohřešek jsem schopen odpustit Davidu Vávrovi v geniálních Šumných městech, neboť mě okouzluje jinak a není redaktorský profesionál. Těm, kdo mluveným slovem na obrazovce (na-obrazovce) představují své produkty a sami sebe, to ale promíjet nechci.

Naučte se mluvit! A když to nejde, naučte je mluvit!