"Konec novinářů? Možná nový začátek."
Pod tímto titulkem oslovuje své ovečky Irena Válová,
předsedkyně Syndikátu novinářů ČR. V textu na titulní
straně profesního měsíčníku Mediažurnál dále cituje z
nové příručky Mezinárodní federace novinářů:
"... vlastníci - akcionáři ´mediálních´ koncernů snižují
náklady. Škrtají se peníze na profesionální trénink a
investigativní žurnalistiku. Kolem jádra managementu jsou
stovky ´periferních volných novinářů´. Ti nesou sami náklady
na vlastní techniku, a produkci zpráv, ale nemají nad svojí
prací kontrolu. Autorská práva - autorství článků a platby
za ně - nejsou respektována, vazby mezi novináři a redakcemi
jsou zpřetrhány. Porušována jsou práva morální i ekonomická.
Rozdíl mezi PR články a novinářskými články se stírá.
Průmysl výroby a prodeje zpráv nadále odmítá profesionální
a etické principy, nehájí veřejný zájem. Rozhoduje výhradně
zisk a zájem (politický) ekonomické moci."
Tolik chmurná vize mezinárodního novinářstva. Nechci s ní
ani souhlasit, ani polemizovat, nýbrž dodat ještě jednu
citovanou větu:
"V důsledku technologických změn může dnes každý včetně
novináře samotného šířit své zprávy a přitáhnout k nim
pozornost veřejnosti."
Tímto konstatováním syndička Válová svůj "úvodník"
končí.
Podívejme se ještě jednou na titulek. Že by se věci - skoro
už oficiálně - začínaly hýbat?
Těžko říci, nakolik dokáže vznikající Asociace
internetových novinářů podchytit alespoň část těch,
kdo se poněkud vážněji zabývají publikováním na webu.
Stejně tak si zatím dost dobře nedokážu představit, co všechno
by pro své členy mohla udělat, a nevím, zda může být
internetovým psavcům vůbec užitečná.
Nicméně se rodí, a tak ji nezaujatě přivítejme. Zkuste
zalovit na www.iPRESS.cz.
Při pročítání zářijového čísla Mediažurnálu mě
zaujal i hezdy atraktivně otitulkovaný text Saddám a
osmerčata. Je to obecná a lehce moralistní kritika
současné mediální praxe České republiky z pera redaktorky
zahraničního vysílání ČRo 7 - Radia Praha Hany Bakičové.
Podle přiložené informace s ním autorka jako jediná z ČR
uspěla v silné mezinárodní konkurenci v rámci projektu Veřejnoprávní
média - alternativa nebo konkurence a získala tak
stipendium na Freie Universität Berlin. (Zkuste http://mediazurnal.zpravodaj.cz, třeba se tam článek časem objeví.)
Nad konstatováním, že se text za rok a půl nepodařilo nikde
zveřejnit, se rozhořčovat nemíním. Rozhodně není špatný,
jako studentská práce by zřejmě dostal jedničku a mladé (odhaduji)
autorce by ostatně příliš suverénní střelba do vlastních
řad snad ani neslušela. Podle mého názoru ale není ani nijak
výjimečný. Když pak sleduji příspěvky v Britských listech
a porovnávám, říkám si, že úroveň řady z nich rozhodně
není špatná.
A to ještě neznáme ty články, které ve zmíněném projektu
neuspěly...
Vůbec mi přitom nejde o natřásání se, jak jsme chytří, myšlenkově
původní a stylisticky zdatní. Mám především příjemný
pocit z toho, že tu bez organizování funguje skupina velmi různorodých
lidí s různými životními zkušenostmi, která má zájem tříbit
si názory a diskutovat.
To je totiž bohatství. Kdysi před lety jsem nějakou dobu dělal
na horách kotelníka a potom nočního hlídače. Nejvíc ze všeho
mi přitom chyběl dostatek lidí, se kterými by se dalo hovořit
i o jiných věcech než o koksu a nočních opilcích.
Poznámka JČ: Naprosto si nejsem jist, že je situace v mezinárodním měřítku tak špatná, jak ji popisuje paní Válová. Řekl bych spíše, že její slova jsou založena na české skutečnosti, a i když je její kritika jistě oprávněná, možná by její Syndikát měl proti těmto skutečnostem dělat víc...
