Co vyplývá z protestů proti vysokým cenám benzínu

Jak nás poučilo bombardování Srbska: rozhodující jsou rafinérie

"Obranyschopnost země záleží na tom, jestli budeme investovat do obnovitelných zdrojů."

I když mnoho komentátorů poukazuje na to, že britská blokáda rafinerií aktivisty, protestujícími proti vysoké ceně benzínu, byla jen sobeckou akcí bohaté zájmové skupiny (britští zemědělci mají možnost kupovat si silně dotované pohonné hmoty), z průzkumů veřejného mínění, zveřejněných v Británii v neděli, vyplývá, že benzínová krize věstí vážné nebezpečí pro popularitu Blairovy vlády. Poprvé od jejich volebního vítězství v roce 1997 poklesla popularita labouristů na stejnou úroveň s konzervativci a podle jednoho průzkumu je dokonce o dvě procenta nižší. V tomto komentáři George Monbiota, zveřejněném ve čtvrtek 14. září v deníku Guardian, se autor zamýšlí nad tím, co ty protesty vlastně znamenaly.

Příští pátek je Evropský den bez aut. Ekologičtí aktivisté a komunální úřady chtějí přesvědčovat lidi, aby nechali auta ten den doma. Myslím si, že organizátoři by přiznali, že se to všechno vyvinulo velmi pěkně.

Příště, až budou chtít ekologičtí aktivisté zamezit automobilům, aby vyjely do ulic, měli by se přestrojit za závozníky nebo za farmáře. Když se loni pokusilo v Essexu sedm lidí zablokovat rafinérii a poukázat na to, že se ropa ze Severního moře rozdává firmám, které toho využívají, okamžitě proti nim zasáhla policie. Někteří z nich byli zatčeni za to, že blokují dopravu, i když jen stáli na travnatém okraji silnice.

Naproti tomu závozníkům a farmářům se podařilo ochromit ropný průmysl téměř bez většího úsilí. Ropné společnosti argumentují, že jejich kapitulace nemá naprosto nic společného s tím, že si také přejí, aby byly daně z benzínu sníženy. Nemohou dovolit, aby jejich cisternové vozy vyjely do ulic, tvrdí, protože jejich řidiči jsou zastrašováni. Na opakované dotazy, jak jsou zastrašováni, vysvětlil mluvčí společnosti Shell, že někdo na jednoho řidiče v kabině cisternového vozu hodil silniční kužel z umělé hmoty. Takže příště, až budou protikapitalističtí aktivisté chtít ochromit celý hospodářský systém, stačí mu pohrozit kusem PVC.

Ale je zajímavé, jak lehké bylo ochromit celou Velkou Británii, ať už to bylo či nebylo ve spolupráci s ropnými společnostmi. Kdybych byl nepřátelskou velmocí, která chce srazit Británii na kolena, vůbec bych neinvestoval do útočných vrtulníků, biologických zbraní ani vůbec do žádných útočných zbraní. Udělal bych jen to, co učinilo NATO v Srbsku a vybombardoval bych rafinérie.

Po druhé světové válce se rozhodla britská vláda zajistit, aby už nikdy znovu nebyla Británie zranitelná hospodářskou blokádou. Vláda byla znepokojena tím, jak blízko se Británie za války dostala hladomoru, a tak se rozhodla provést revoluci v britském zemědělství a omezit tak závislost Británie na jiných zemích.

Padesát let dotací pro zemědělce mělo však přesně opačný efekt: namísto aby došlo k zvětšení zemědělské plochy v Británii, na níž by se pěstovaly potraviny pro lidi, zemědělská plocha poklesla na pouhých osm procent území. Namísto omezení dovozu potravin jej Británie obrovským způsobem zvýšila, protože se nyní nedá v Británii provozovat zemědělství bez obrovského množství fosilních paliv, umělých hnojiv a pesticidů. Jak napsala autorka Marion Shoardová, kdyby bývala Británie skutečně chtěla zajistit svou nezávislost na potravinách odjinud, investovala by bývala do koní.

Jiné hospodářské sektory byly ochromeny obdobně předvídavou politikou. Jak na to poukázal jeden čtenář, Thomas Powell, železnici jako hlavní prostředek dopravy bylo nutno v Británi nahradit něčím jiným, protože byla železnice příliš trvanlivá a těžko poškoditelná. Ani koleje, ani vozový park železnice není třeba příliš často obnovovat, vydrží dlouho. Důsledkem bylo to, že obrat, a tedy i míra zisků, byly omezené. Proto bylo nutno železnice zlikvidovat a nahradit je dopravním systémem automobilovým, který se musí neustále obnovovat. V  Británii je nyní převažujícím druhem veřejné dopravy doprava silniční a to, že nejde o udržitelný rozvoj, není jen vedlejším důsledkem systému, ale jeho hlavním cílem.

I když jsou železnice, stejně jako silnice, zranitelné bombardováním, železnice vyžadují k provozu daleko menší množství fosilních paliv. Ano, prostřednictvím elektrifikace by teoreticky mohly být poháněny - tak jako většina průmyslových sektorů služeb - výlučně obnovitelnou energií. Avšak dnes, stejně jako všechny ostatní hospodářské sektory v Británii, je možné je zcela ochromit prostřednictvím i krátkodobého přerušení dodávky fosilních paliv, jejichž zdroj do značné míry ovládají zahraniční mocnosti.

Ani vládě, ani průmyslu přitom jaksi nevadí, že to, jak plýtvavě využíváme energie, znamená, že britské zásoby zemního plynu začínají docházet. Až budou vyčerpána ložiska zemního plynu v Severním moři, budou nahrazena plynem, který bude do Británie dopravován novým "interkonektorem" a čerpán znovu do prázdných podmořských rezervoárů.Vypadá to velmi zajímavě, než si uvědomíme, že britský přístup k tomuto primárnímu zdroji energie bude záviset na potrubí, které povede až od Kaspického moře - bezpochyby to bude nesmírně strategicky zranitelný zdroj energie. Británie, jinými slovy, je zranitelná, protože nedodržuje zásady uržitelného rozvoje.

Tyto obavy zatím vypadají dost vzdáleně. V současnosti Británii neohrožuje žádná cizí mocnost. Jako členové NATO, kteří jsme daleko od zemí, v nichž jsme vedli válku, se zdá být zbytečné obávat se, že by někdo plánoval invazi.

Ale jestliže se vláda skutečně domnívá, že je Británie nezranitelná, proč letos vydává celých 23 miliard liber na něco, čemu říká "obrana"? Proč vláda naléhavě nejedná o tom, zda je britská armáda schopná reagovat? Nechápu, jak je možné, že vláda, která se tolik stará o obranu, nedokáže pochopit, že je úplně jedno, kolik peněz vydáme na armádu, jestliže lze zlikvidovat hospodářský život Británie tím, že zlikvidujeme 15 britských rafinerií ropy.

Možná ani nebude zapotřebí k likvidaci Británie nepřátelské akce. Ropné společnosti sice předstírají, že mají k dispozici nekonečné zásoby ropy, aby co nejvíc zvýšily cenu svých akcií, jenže se začíná ukazovat, že během následujících dvaceti let dojde k maximu ropné produkce a pak začne množství ropy klesat. Jestliže nezačneme v této věci něco rychle dělat, Británie bude ochromena i bez útoku na britské rafinérie.

Takže bez ohledu na ekologické důsledky našeho plýtvání fosilními palivy je přechod na rozptýlené energetické zdroje, které jsou soběstačné, bezpochyby naléhavou strategickou prioritou. Jinými slovy obranyschopnost Británie záleží na tom, jestli budeme investovat do obnovitelných zdrojů.

Ale tato vláda, která ví všechno o taktice a nic o strategii, dosud učinila co nejméně, aby takové investice podporovala. Zatímco Dánsko usiluje o to, aby do roku 2050 pocházela polovina jeho energie z větru a švédští vědci vyvinuli nové receptory, které sníží do deseti let cenu sluneční energie na úroveň ceny ropy, Británie, největrnější země v Evropě, nedělá v této věci nic.