Integrita, Giňa a sovětský inkviziční princip českého soudnictví

Jan Čulík

Poté, co v pátek konstatoval Tomáš Pecina, že Česká televize bude mít s Ginou skutečný problém, nebude-li se s ním konat proces, ozvalo se pár čtenářů s tím, že požádal-li Giňa o mimosoudní narovnání, jehož součástí musí být přiznání viny, svým přiznáním viny snad potvrdil, že jeho odstranění z obrazovky ČT bylo správné.

Nezdá se to být přesvědčivé. Jak dále poukazuje Tomáš Pecina, Česká televize nyní nemá naprosto žádný právní důvod, aby Giňu odstranila z obrazovky (jako že ho neměla nikdy) a kdyby to bylo ve Spojených státech, zřejmě by Giňa na ČT vysoudil majlant.

Ozval se hlas, který mě kritizuje, že Giňovi straním schválně, protože je Rom, a kdyby bylo vzneseno takovéto obvinění proti bělošskému občanu České republiky, napadal bych občana za jeho čin a nikoliv státní správu, že ho soudí.

Nejsem si jist, že to je přesné. Otázka integrity je důležitá věc a nemyslím si, že by moderátory či reportéry v čelných pořadech jakékoliv televizní stanice, která usiluje o důvěru diváků, mohli být lidé, jejichž nezávislost, poctivost či integrita byla někdy v minulosti nějakým způsobem zpochybněna.

Samozřejmě není ani argument to, že proti Giňovi bylo zahájeno policejní vyšetřování zcela zjevně z rasově motivovaných důvodů, protože v jiných případech se takovéto vyšetřování nezahajuje. U soudu se nemohu hájit tím, že i jiní spáchali trestný čin, za který jsem souzen, a ten nikdo nevyšetřuje.

Jenže otázka rasové příslušnosti u Giňova případu skutečně myslím hraje nikoliv nevýznamnou roli. Pochybnost, do jaké míry bylo toto policejní vyšetřování motivováno rasovou nenávistí, a do jaké míry jsou tedy jeho výsledky objektivní, nutně musí zůstávat.

Pohleďme na celou věc z Giňova postoje. Vciťte se na chvíli do kůže samotného Ondřeje Gini. Jste příslušníkem nenáviděné etnické menšiny. Jste jmenován do prestižní funkce moderátora hlavních televizních večerních zpráv. Víte, že mnoho příslušníků většinové společnosti, které vaší menšinou pohrdá, bude protestovat, že jste se do televize dostal neférově jen v důsledku pozitivní diskriminace a že na vás budou mnozí intenzivně hledat nejrůznější špínu, jen aby vás z televize dostali a aby vás zdiskreditovali, aby potvrdili stereotypní názor, že příslušníci vaší komunity jsou jen podvodničtí šmejdi.

V tomto kontextu se mi zdá, že jen šílenec by riskoval vědomým neoprávněným pobíráním sociálních poplatků. Je Giňa šílenec a skutečně by se mu vyplatilo riskovat podvod ve výši cca 29 000 Kč, tedy jen ve výši asi jeho jediného měsíčního platu?

Proto bych byl velmi rád, kdyby vešly ve známost podrobné skutečnosti, jak to opravdu bylo s podvodnickým chováním Ondřeje Gini.

Obecněji: je policejní vyšetřování trestných činů v ČR možno považovat za férové?

V posledním čísle Listů (č. 4/2000) vysvětluje Pavel Rychetský, že české soudnictví je založeno na sovětském inkvizičním principu, který bude muset být opuštěn, je v Evropě dnes nepřijatelný, totiž to, že pánem procesu je policejní vyšetřovatel, který shromažďuje všechny informace o trestném činu. Hotový trestní spis převáže mašličkou a předá ho soudu, kde na něj přijde řada za tři roky. Svědci už si nic nepamatují, a tak se trestní spis stane základem procesu. Není to nestranné. Vyšetřovatel, i kdyby nechtěl, potlačuje důkazy, které by mohly zpochybnit jeho vyšetřovací verzi.

"Novela trestního řádu, kterou poslanci nepochopili a odmítli, vychází ze dvou principů," konstatuje Rychetský. Zaprvé, jakmile se zjistí, že skutek byl spáchán a je znám podezřelý, je potřeba ho předvést před soud a zde vést dokazování.

Zadruhé, jako úkon, který soud zhodnotí jako právoplatný důkaz,se už nebude považovat jen protokol pořízený policejním vyšetřovatelem. Znamená to, že bude nutno zrušit Úřad vyšetřování a sloučit ho s kriminální službou, čímž ztratí dominantní postavení instituce, která má kauzu v ruce. Nebude to už vyšetřovatel, ale soudce, který bude rozhodovat.

STÁTNÍ ZÁSTUPCE bude muset soudu předkládat takové důkazy, aby dokázal spor vyhrát, totéž bude dělat i obhájce. Odpůrci novely tvrdí, že vzroste počet zprošťujících rozsudků. To je snad dobře, ne? Je snad cílem českého soudnictví dostat co nejvíce lidí do vězení anebo hledat pravdu a spravedlnost?

Ze výše uvedeného se zdá vyplývat, že obecněji vzato je způsob vyšetřování trestných činů v ČR značně pochybný. Do jaké míry to asi platilo i v případě Ondřeje Gini?