Americký občan: Česká policie mě bezdůvodně zmlátila
Výpověď občana USA (jméno i adresa OPH známy).
Po skončení protestů modrého průvodu na Praze 4 jsem po páté hodině odpočíval na ulici společně s (osobou, jejíž jméno je OPH známo).
Násilných akcí jsem se neúčastnil. Okolo jezdily policejní vozy. Pak si nás někteří všimli, a jeden do mně začal najíždět motorkou. Potom mne zvedli a srazili na zem.
To udělali několikrát. Vlekli mne za vlasy a kopali. Bylo to asi 6 policistů. Bili mne, kroutili mi rukama a hlavou. Pak nás spoutali plastikovými pouty a tloukli nám hlavou o dveře u auta. Potom mi prohledali batoh a začali být ještě agresivnější a mlátili mi hlavou o zeď.
Navíc mi vzali brýle, které mi vrátili až po 7 hodinách, takže jsem skoro nic neviděl.
Byl jsem odvezen na stanici v Praze 4.
Nikdo z policistů neměl číslo. Byl jsem svlečen a prohledán a pak mne dali do malé cely, kde již bylo 15 lidí. Z nich bylo 6 Čechů a 9 cizinců. Mnoho z nich bylo zraněných. někteří krváceli, někteří měli zlomeniny a nikdo je neošetřil. Potom se mnou něco sepisovali.
Nikdo nám nic netlumočil.
Vím jistě, že psali něco jiného, než jsem říkal, a řekli, že když podepíšu, můžu jít, ale nepustili mne.
Požadovali jsme vodu a jídlo, ale nedostali jsme nic nejméně 24 hodin.
V naší cele byl jeden Holanďan, který stále opakoval, jaká má práva a dožadoval se jich. Pak přišel policista a připoutal ho pouty k posteli. Byl připoután asi od půlnoci do 04:00.
O půlnoci jednoho Poláka obvinili, že udeřil důstojníka a pak jej odvedli pryč a já nevím, co s ním je. Také jsem viděl, jak někomu ze zadržených nastříkali do očí pepřový slzný sprej, asi ze 30 cm vzdálenosti.
Vzali nám bundy a byla nám hodně zima. Chtěl jsem si zavolat ze svého mobilního telefonu, ale nedovolili mi to.
Byla tam také Rakušanka přezdívaná Chris, ta chtěla vidět číslo policisty, ten si ho však schovával. Když ho chtěla odkrýt zranil jí ruku a ona potom psala krví po zdi ve své cele.
Ráno asi v 09:00 - 10:00 nás hrubě naložili do autobusu, kde bylo 9 mužů a 5 žen, a odvezli nás na cizineckou policii, kde nás znovu svlékli.
Opět nám předložili nějaké dokumenty v češtině, ale nepřeložili nám je, ale někteří z nás je podepsali, protože nám řekli, že nás pak pustí.
Vzali nám otisky prstů a přesto, že jsme tam byli asi 9 hodin, nedali nám nic k jídlu.
Byl tam i Slovinec, který měl zlomené zápěstí, krvácející prst a přeražený nos, ale až ve čtvrtek ho vzali k doktorovi.
Také jedné Britce z Jubilee 2000 odebrali léky na nějakou psychickou nemoc a ona potom měla záchvat. (pozn. také odvezli do Balkové).
Asi v 21:00 nás opět dali do cely. Až asi za hodinu jsme dostali nějaké jídlo. Byl to chleba a sýr. Slyšeli jsme hodně křiku a naříkání.
Ve středu 27. 9. 2000 večer nás odvezli do tábora pro cizince.
Ve čtvrtek 28. 9. 2000 nás nutili podepsat prohlášení o našich právech, ale nic z toho jsme pak nesměli.
V pátek 29. 9. 2000 nás začali propouštět. Výpověď německého občana (jméno i adresa OPH známy).
Byl jsem zatčen společně se svým kamarádem (jméno OPH známo) a oba jsme byli umístěni na služebně ve Svatoslavově ulici.
Asi hodinu po odjezdu poloviny zadržených jsme si směli sednout na zem.
Policisté do nás strkali, někdo se ozval, a tak jsme znovu museli na dvůr do zimy.
Museli jsme stát čelem ke zdi asi 1 - 2 hodiny, policisté nám dávali najevo, že by nás nejraději přetáhli. Po čase jsme si mohli vzít batůžky a projít uličkou, kterou tvořilo asi 12 plně vyzbrojených policistů, kteří nás bili, musel jsem utíkat ven k autobusu, na nějž mne přirazili a mám z toho zhmožděný a nateklý pravý malíček.
Nenechal jsem se prohlédnout od lékařky. V poloprázdném autobuse jsme byli převezeni někam na Prahu 4 na policejní stanici, vedle níž byla poliklinika. Do autobusu přivedli 6 - 8 lidí (jeden Němec byl surově zbit, měl otevřenou ránu a monokly).
Potom nás převezli na Olšanskou do 2. patra, kde jsme byli terorizováni a nesměli jsme spolu mluvit.
Odebrali nám všechny věci, některé (české telefonní karty, německé karty, peníze, studentský průkaz, fotoaparát) dali do obálky, zalepili je a nechali mně je podepsat. Když jsem si je 29. 9. 2000 vyzvedával, byla to jiná obálka, i jiný podpis, ale zřejmě tam nic nechybí.
Požadovali jsme, aby nám dovolili si zatelefonovat, ale oni nám to nedovolili, já jsem na tom trval, tak mě jeden policista vzal do kanceláře, zvedl telefon a řekl mi, že nejde telefonovat mimo budovu a odkázal mě na velitele.
Dostal jsem informaci, ze budeme z Olšanské převezeni do Balkové, že tam OPH nemají přístup a že se vyhoštění asi nedá zabránit.
Potom nám vzali otisky prstů, některým i dvakrát (i do počítače). Jakási žena učinila anglicky a španělsky prohlášení, budeme převezeni do Balkové, vyhoštěni a že to bude trvat týden, také řekla, že to je stručně to, co stojí v Rozhodnutí. Potom nás odvezli do Balkové, kam jsme dorazili 27. 9. 2000 k večeru, už za tmy.
Během převozu byla Britka jménem (OPH známo) zavřena v zadní části autobusu, protože zpívala v Olšanské.
V Balkové jsme se museli svléknout a jít do sprch, před zraky policistů a převléknout se do ústavního oblečení.
Myslím, že tam z Prahy přijely 4 plné autobusy. Byl jsem na cele se 3 Basky. První večer jsem vyžadoval večeři, po poledni 28. 9. 2000 jsem začal držet hladovku.
Všichni jsme stále vyžadovali možnost zavolat advokátovi, ale reakcí byla jen slovní agrese a bouchání do zdi ze strany policistů.
Ani jednou nás nepustili na dvůr. 28. 9. 2000 mluvili moji baskičtí spoluvězni se zástupcem španělské ambasády a o půlnoci na 29. 9. 2000 všichni Španělé odešli a kolem 06:00 ráno odjeli vlastním autobusem, zřejmě se španělským šoférem, se španělskou poznávací značkou.
Propuštěn jsem byl 29. 9. 2000 v cca 20:00. Policejní auto mne odvezlo do Plzně, odkud jsem jel vlakem do Prahy.
