Sárközi kritizuje špatně změny maturitního modelu
Kritika jako zmetek
Na takovou snůšku nesmyslů, jakou uložil pan Sárközi do svého článku o Katalogu požadavků ke společné části maturitní zkoušky z českého jazyka, by za běžných okolností nemělo vůbec smysl reagovat. Okolnosti provázející velkou přeměnu našeho maturitního modelu však rozhodně běžné nejsou, a proto je vyjádření kritizovaných na místě. Sárközi pokrucuje fakta, vědomě zamlčuje skutečnosti hovořící proti němu a obviňuje diskusního partnera z něčeho, co nikdy neřekl či nenapsal. Pokud se tedy v této odpovědi poněkud prohřeším proti svaté zásadě "diskutuj ad rem, nikoli ad personam", pak pouze proto, že někdy to prostě jinak nejde. Máte-li co do činění s člověkem, jemuž se výroba polopravd a výmyslů stala pracovní metodou, který s minimem pedagogických i odborných zkušeností vystupuje jako znalec školství a který si zejména zapomněl přijít, když se rozdávala slušnost, nezbývá, než přišít na hrubý pytel hrubou záplatu.
Abych doložil svá slova:
1. Sárközi suverénně píše o problematice, k níž se ani v nejmenším neobtěžoval načerpat věcné podklady. Jinak by musel vědět, že tři verze prvního Katalogu vůbec nevznikaly v důsledku rozpadu původního týmu na skupiny, které vytvořily tři zcela odlišné návrhy. Ve skutečnosti existovala na začátku pouze skupina O. Hausenblase. Výsledek její práce byl podroben natolik závažné kritice oponentů, že se CERMAT rozhodl zadat tentýž úkol dvěma dalším autorům (mně a F. Brožovi), přičemž demokraticky umožnil původní Hausenblasově skupině nadále rozvíjet její projekt samostatně. Můj a Brožův návrh naprosto není výsledkem činnosti nějaké skupiny, natož skupiny odvozené od O. Hausenblase: oba jsme jediní autoři každé z obou "nehausenblasovských" verzí.
Mezi autory a oponenty katalogu prý bohužel nenajdeme ani jednoho zahraničního odborníka, který by na danou problematiku pohlížel "evropskýma očima". Pokud si tuhle nehoráznost přečtou pracovníci CERMATu, budou nepochybně zralí na okamžitý zásah koronární jednotky. V budově této instituce si měsíce podávali dveře odborníci z několika zemí Evropské unie a závěrečnou verzi Katalogu připomínkoval holandský odborník v oboru testování. Pokud si Sárközi představoval, že se Katalog přeloží do tří jednacích jazyků EU a pošle k expertnímu posouzení do Bruselu, musel by také říct, kde na to naše školství mělo vzít peníze. Sám disponuji slušnými přímými zkušenostmi jak z pobytu, tak z aktivní výuky v několika zemích EU a v USA. Tvrdím, že při srovnávání znalostí a dovedností středoškoláků obstojí profanovaná česká cesta v konkurenci euroatlantického školství více než uspokojivě; většinu svých "západních" kolegů - s výjimkou studentů nizozemských a soukromých britských škol - pak naši středoškoláci dokonce předčí. Zejména české gymnázium, byť jisté koncepční změny potřebuje, je triumfem naší vzdělávací tradice i současnosti. Tento názor mám podepřen výroky mnoha učitelů z Německa, Nizozemí, Británie, Řecka a USA, kteří se s našimi gymnázii a jejich studenty opakovaně seznamují při zahraničních výměnách (organizovaných mj. právě Evropskou unií). Pochybuji, že Sárközi kdy vytáhl paty na školní akci kamkoli západně od Aše, neřkuli aby v USA či některé zemi EU delší dobu žil - jinak by i on volal spolu se mnou: Bůh nás chraň před napodobováním amerického modelu středního školství a všichni bohové nás chraňte před tím, aby naše střední školy dopadly jako nesoukromé školy britské! Nepřál bych nikomu slyšet, jak se o jejich úrovni vyjadřují sami učitelé z Anglie a Walesu. Podobně je tomu u mnoha státních škol italských, španělských a řeckých.
2. Sárközi bezostyšně předkládá čtenáři polopravdy i čiré lži: Kostečkův návrh se totiž týká pouze gymnázií (ne tedy všech středních škol s maturitou), zabývá se hlavně (sic!) interní maturitou (kolik času by měl učitel při ústním zkoušení věnovat literárním otázkám a kolik jazyku se slohem) a neobsahuje ani jeden příklad otázky! Místo návrhu kompetencí (sic!) přišel Kostečka s vlastní variantou osnov (už její podoba kopíruje platné osnovy), do kterých vnáší řadu velmi diskutabilních jmen (např. v seznamu autorů, které by měl student znát, se objevil Pirandello, Václavek, Cchao süe-čchin a Tanizaki).
K tomu tolik:
a) Ukázky testových úloh neměl můj první návrh prostě proto, že je CERMAT pro tuto verzi katalogu verbis expressis nepožadoval. Podobně tomu bylo s jejím zaměřením na gymnázia: v počáteční fázi přípravy nového maturitního modelu zastávala nemalá část kantorů (včetně mě) názor, že mají vzniknout katalogy dva - jeden pro gymnázia, jeden pro SOŠ. A nyní k tomu hlavnímu: Diskutovaný návrh Katalogu má celkem sedmnáct stran (nepočítám komentář za vlastním textem). Interní maturitou se zabývá necelá polovina jedné jediné stránky (32 a odstaveček na str. 33), uceleným souborem kompetencí úplné čtyři stránky (43-46). Učební témata zabírají devět stran, což je logické - jejich formulace zabere z podstaty věci vždy více místa než formulace kompetencí. Zbytek je úvod.
P.S. Není Vám hanba, pane Sárközi?
b) Vycházet z platných osnov bylo základní podmínkou zadavatele práce, stanovenou autorům všech katalogů. Již dříve jsem na jiném místě napsal, jak nespravedlivý byl v této souvislosti televizní výpad kolegy Hausenblase na adresu tvůrců katalogu biologie, jimž vyčítal právě to, že se drželi platných osnov (šlo o onen nechvalně proslulý "pytel na hlavonožce"). Sárközi opět prokazuje groteskní neznalost problematiky, již s takovou razancí glosuje. Tím, že mne kritizuje za naplnění osnov, přiznává totiž zároveň, že výsledek práce přesně odpovídal jejímu zadání. Jestliže přitom tvrdí, že jsem osnovy kopíroval, pak je nejspíš vůbec nečetl - i naprostému laikovi musí být patrný rozdíl mezi obecnými formulacemi osnov a velmi konkrétním vymezením tematických celků, autorů a kompetencí v Katalogu.
c) Pokud jde "diskutabilní jména autorů", opět se náš kritikus dopustil hrubého prohřešku proti profesní etice: zapomněl ocitovat několik podstatných řádek z mého komentáře k textu vlastního katalogu. Rád to za něj napravím: Návrh jmen spisovatelů vychází z konzultací autora katalogu s kolegy češtináři. Všeobecného konsensu zjevně nelze nikdy dosáhnout... Umělci "opatření" označením OSOBNOST A DÍLO jsou tzv. medailonoví autoři. Vyučující by se jim měl věnovat podrobněji... Ostatní, doporučené autory zařazuje standard pro přesnější ilustraci obsahu učiva a pro lepší orientaci vyučujících i studentů v učební látce daného tematického celku. Je na učiteli, zda doporučené autory při probírání tematického celku do výuky zařadí, či nikoli, a pokud ano, v jakém rozsahu (str. 50, zvýrazněno nyní). Netřeba jistě dodávat, že Sárközim zmiňovaná jména uvádí Katalog do jednoho jako nemedailonová, tedy doporučená.
3. Sárközi operuje s obratem reforma obsahu výuky českého jazyka a literatury se na dlouhá léta odkládá. Tím sugeruje nezasvěcenému čtenáři, že náš předmět je beznadějně zakonzervován ve stavu úpadku. Skutečnost, že kritizovaný návrh Katalogu získal ve velmi obsažné a dlouhé diskusi výraznou podporu většiny teoretiků i praktiků, označí za tragédiia tu si bryskně vysvětlí tím, že se učitelům nechce měnit zaběhané stereotypy plynoucí ze zažitých osnov (!)
Divil bych se, kdyby se proti takové eskamotáži některý z kantorů brzy neozval a Sárközimu za jeho nadutost po česku nevynadal. Jistě - je nutno odbourat přebujelou faktografii, posílit komunikativnost výuky, pěstovat schopnost studentů porozumět textu, naučit je dobře se vyjadřovat. Kde je ale psáno, že dobří pedagogové to nedělají nebo se o to aspoň nesnaží už dávno? Kde je psáno, že řešením je šoková terapie, která nenechá na našem předmětu kámen na kameni? A hlavně: proč by měl být každý, kdo se nežene do bezhlavého experimentování, které zvláště ve školství nepřineslo nikdy nic dobrého, považován za pohodlného?
Pokud zmíněná diskuse k novému modelu maturitní zkoušky skutečně něco ukázala, pak to, že revolucionáři typu O. Hausenblase a bořitelé typu R. Sárköziho jsou mezi našimi učiteli, metodiky a dalšími odborníky v naprosté menšině. Byla to přitom debata natolik erudovaná, že jen zaslepenci mohou její váhu zpochybňovat, nebo dokonce tvrdit, že jsme se znovu vydali "českou cestou" jako v případě privatizace bank a podniků a že nastoupená "česká cesta ve školství" bude mít podobné důsledky.
Neformuloval bych možná svoji odpověď tak ostře, kdyby Sárköziho výpady byly první a jedinou ukázkou jeho nekompetentnosti a nesnášenlivosti a kdyby jeho metody nepředstavovaly nesmírné nebezpečí pro jakoukoli důležitou diskusi. Seriózní člověk si nemusí, ba nesmí nechat líbit nepodložené útoky, vytrhování svých slov z kontextu, pokřivování skutečnosti a nepravdy.
Polemizovat - třebas i ostře - s razantním, ale korektním protivníkem je radost; zakopnout o pozéra, neváhajícího užívat podpásovky, je utrpení. Sárközi bije nalevo napravo, jen aby na sebe upozornil. Zpod jeho ran ovšem, řečeno s básníkem, se šklebí jen to, co se "nic" nazývá.
Jiří Kostečka
Gymnázium J. Seiferta
Praha 9
