pondělí 9. října O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Ostuda českého národa: Policie zmlátila zřejmě stovky nevinných lidí: česká média tuto zprávu potlačila (Jan Čulík) Další svědectví o brutalitě české policie: Quebecký Kanaďan: "Policista mi řekl: ´Usměj se!´ a když jsem se usmál, řekl mi: ´To nesmíš!´ a praštil mě do břicha Americký občan: Česká policie mě bezdůvodně zmlátila K navrhovaným novým pravomocím české policie: Plastové projektily zabíjejí - Gross a česká veřejnost o nich zřejmě nevědí vůbec nic (Karel Dolejší) Spor ČT-Sazka: Co nového v případě Sazkagate (Tomáš Pecina) Jana Dědečková: Klekánice je profesionálně velmi dobrá a měla se vysílat (Tomáš Pecina) Bezostyšný ústup tržním silám: Zpravodajství britské mainstreamové televize učinilo další krok k zániku(Observer) Obecnější pohled na problém Sazka: Jak je to s vyvážeností? (Ivan Sosna) České školství a navrhovaný nový model maturit: Sárközi kritizuje špatně změny maturitního modelu (Jiří Kostečka) Spouštění Temelína: Podstata jevů (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Ivan Sosna

"Máme rozdílný... názor na to, co žurnalistika smí a musí. Vaše volání po vyváženosti kritických pořadů je ukázkou hlubokého nepochopení smyslu moderní žurnalistiky, která naopak musí věci vyhrocovat, polarizovat, zostřovat a být drzá, aby programy byly napínavé, zajímavé a oslovovaly diváky. Vyváženost je nuda. A nuda nikdy nenutí k myšlení."

To prosím není výrok žádného z koryfejů bulváru. Takto totiž pravili redaktoři německého Spiegelu v diskusi nad úrovní východoněmeckých televizních diváků a nad vlnou nostalgických pořadů na stanici MDR (Mitteldeutscher Rundfunk) a takto o tom referoval známý novinář Karel Hvížďala (MFD 22/7, článek Němcům chybí smysl pro humor).

Už tehdy mi to přišlo jako slova do pranice a tento článek jsem si napsal do šuplíku. Myslím, že nyní, při aféře Klekánice, jeho čas konečně nadešel.

Zdálo by se přece, že vyváženost je ctností moudrého a zásadou spravedlivého. Audiatur et altera pars, nechť je slyšena i druhá strana. A tu, ze zdroje značně renomovaného, přichází filozofie, pro kterou byste si v podobě anonymního citátu asi ruku zvednout netroufli.

Je to jen další důkaz bulvarizace? Je to ústupek panující tvrdé konkurenci, v níž uspěje jen ten, kdo je nejvíce vidět a nejhlasitěji slyšet? Nebo je to určitý posun v nazírání? Nakolik vlastně nevyváženost popírá objektivitu? Lze nevyváženě "vyhrocovat" a "polarizovat" a přitom zůstat nestranným? A jak je to s angažovaností tvůrců takových pořadů? Kde je hranice mezi elegantně nazvaným advocacy journalism a pejorativně pojmenovanou agitkou?

Kauza Sazka/ČT pak přidává otázky další. Bylo by skvělé, kdyby se vše neodehrálo jen jako bouře ve sklenici vody a jako intelektuálsko-novinářská diskuse o svobodě médií, cenzuře a kompetentnosti těch či oněch.

Moloch Sazky, na rozdíl od hojně přetřásaných bank, ČEZu nebo telekomunikačních firem, je takovým nenápadným šíbrem v pozadí, a doktor Hušák, na něhož prý kdysi děti na rodném Trutnovsku pokřikovaly niktera oslavné "Hušák-ušák", je dnes dost možná jednou z nejvlivnějších šedých eminencí u nás. V kruzích nějak souvisejících s organizovanou tělovýchovou se povídá ledacos, vylíčená úporná snaha nepřipustit šťouravé novináře také působí všelijak, bylo by tedy i proto dobře, kdyby se záležitost trochu proluftovala.