Ve Štěpánské ulici nepoužila Policie ČR žádné výzvy. Přítomným se dostalo pouze informace od přítomných zástupců Občanských právních hlídek, a to v tom smyslu, že po prokázání totožnosti jim nebude bráněno v rozchodu. Přestože stěžovatel měl u sebe občanský průkaz a na vyzvání policie se jím prokázal, byl spolu s dalšími po prohledání naložen do policejního autobusu. Po nastoupení jemu i ostatním (s výjimkou dvou žen) policisté spoutali ruce plastikovými pouty.
Stěžovatel byl dopraven na místní oddělení Policie ČR Kyje na Praze 9. Zde byl stěžovatel umístěn po opětovném prohledání spolu s dalšími cca 40 osobami do místnosti, kterou neustále střežili policisté. V rohu místnosti bylo namočeno. V této místnosti musel sedět na určeném místě, nebylo mu dovoleno vstávat, chodit a mluvit s ostatními osobami. Teprve po několika hodinách se tento přísný režim uvolnil. V hlídané místnosti strávil se stále spoutanýma rukama celý zbytek noci. Ráno kolem v 5.30 hod s ním policisté sepsali protokol o podání vysvětlení ve věci neuposlechnutí výzvy veřejného činitele. Po vyfotografování a odebrání otisků prstů a dlaní byl stěžovatel v 7.10 hod následujícího dne propuštěn.
Popsaný postup Policie České republiky (dále jen "policie") probíhal dle stěžovatele v rozporu s platnými právními předpisy, a to takovým způsobem a v takové intenzitě, že zasáhl citelně do jeho ústavně zaručených práv. Proto podává tuto ústavní stížnost.
spis poskytnutý na vyžádání Policií ČR
II.
Ve výše uvedeném postupu policie shledává stěžovatel zásah do následujících ústavně zaručených práv a svobod:
1. osobní svobody
Stěžovatel se domnívá, že byl policií zadržován naprosto v rozporu s platným právem a bez jakéhokoliv zákonného důvodu. Na závěr jeho "pobytu" na policejní stanici s ním policisté sepsali protokol o podání vysvětlení. Ovšem z důvodu podání vysvětlení nebyla policie oprávněna jej zadržovat. Podle ustanovení § 12 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR (dále jen "policejní zákon") je policista oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku a jejich pachatele ....., a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že při podávání vysvětlení se v první fázi jedná o v podstatě neformální činnost policistů, kteří se dotazují osob na dle nich důležité skutečnosti. Pakliže policista zjistí, že podané vysvětlení může být skutečně důležité, je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k sepsání protokolu. Pouze při odhalování závažné trestné činnosti je osoba povinna vyhovět ihned. A contrario v jiných případech vyhovět ihned nemusí a záleží na domluvě mezi osobou a policisty, tak aby zájem společnosti na vyšetřování protiprávních činností nekolidoval příliš s oprávněnými zájmy osoby. V případě stěžovatele se dle sepsaného protokolu jednalo max. o úkony směřující ke zjišťování okolností případně spáchaného přestupku, nikoliv tedy o odhalování závažné trestné činnosti. Stěžovatel tedy nebyl povinen se k sepsání protokolu dostavit ihned, resp. policie nebyla oprávněna jej k sepsání protokolu předvést podle ustanovení § 12 odst. 8 policejního zákona.
Jako další důvod pro nucený pobyt stěžovatele na policejní stanici se nabízí předvedení k prokázání totožnosti. Ovšem stěžovatel měl u sebe občanský průkaz a na požádání před nastoupením do policejního autobusu jím svou totožnost prokázal. Policisté mu občanský průkaz odebrali a vrátili mu jej až po sepsání protokolu o podání vysvětlení. Stěžovateli vůbec nebyl sdělen důvod, proč musí nastoupit do policejního autobusu a ani důvod, proč musí setrvávat se spoutanýma rukama mnoho hodin v hlídané místnosti za přísného režimu na policejní stanici. Stěžovatel namítá, že výše popsaným postupem policie došlo k zásahu do jeho práva na osobní svobodu. Podle ustanovení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Stěžovatel byl zbaven svobody, žádný důvod mu nebyl sdělen a dle názoru stěžovatele ani žádný zákonný důvod neexistoval. Postupem policie došlo současně k porušení čl. 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ustanovení čl. 5 odst. 1 vymezuje důvody, pro něž je možné zbavit osobní svobody. Stěžovatel žádný z těchto důvodů nesplňoval.
Navíc stěžovatel namítá, že byl zbaven svobody nikoliv způsobem, který stanoví zákon, když byl spoután. Pouta patří mezi donucovací prostředky, jejichž použití blíže určuje ustanovení § 38 policejního zákona. Lze je použít jen proti osobě, která ohrožuje bezpečnost jiných osob, svou vlastní, majetek nebo veřejný pořádek. Stěžovatel po celou dobu kontaktu s policií žádný z vyjmenovaných zájmů neohrožoval.
Rovněž v rozporu se zákonem byl stěžovatel umístěn v policisty hlídané místnosti. Tuto místnost je nezbytné z hlediska právního považovat za policejní celu ve smyslu ustanovení § 26 a násl. policejního zákona. Umístit do policejní cely lze osobu jen z důvodů vymezených v ustanovení § 26 policejního zákona, a to pokud byla osoba zadržena, zatčena, má být dodána do výkonu trestu odnětí svobody, byla policistou převzata k provedení procesních úkonů z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody nebo byla-li předvedena za účelem zjištění totožnosti. Stěžovatel žádný z těchto důvodů nesplňoval, a to ani předvedení pro zjištění totožnosti, protože totožnost hodnověrně prokázal občanským průkazem.
Stěžovatel poukazuje dále na to, že v celém průběhu jeho zadržování mu policie nesdělila důvody svého konání. Tím došlo k porušení čl. 8 odst. 3 Listiny a současně i čl. 5 odst. 2 Úmluvy.
2. práva na nedotknutelnost osoby, zachování lidské důstojnosti a práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení
Jak bylo uvedeno výše, stěžovatel byl nucen strávit několik hodin s pouty na rukou v policejní cele, což se dělo v rozporu s policejním zákonem. V policejní cele musel zpočátku několik hodin sedět na určeném místě, nesměl vstávat a chodit, nesměl mluvit s ostatními osobami. Nezákonným spoutáním a držením v cele za výše popsaných podmínek došlo k zásahu do práva stěžovatele na nedotknutelnost osoby podle ustanovení čl. 7 odst. 1 Listiny a práva na zachování lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.
Mnohahodinovým spoutáním, nuceným sezením na zemi, zákazem vstávání a chození a mluvení současně došlo dle stěžovatele k zásahu do jeho ústavního práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení nebo trestu ve smyslu ustanovení čl. 7 odst. 2 Listiny.
3. práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě a na ochranu soukromého života
Před propuštěním byl stěžovatel nucen podrobit se fotografování a snímání otisků prstů a dlaní. Podle policejního zákona je policista oprávněn provádět zmiňované služební úkony pouze, pokud nemůže zjistit totožnost osoby jiným způsobem. Ovšem stěžovatel měl u sebe občanský průkaz a na vyzvání policistů se jím prokázal před nastoupením do policejního autobusu. Neexistoval tedy zákonný důvod k provádění těchto úkonů. Tím došlo k zásahu do práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o jeho osobě podle ustanovení čl. 10 odst. 3 Listiny.
Fyzická podoba i neopakovatelné znaky dlaní a prstů tvoří integrální součást soukromé sféry každé osoby. Na základě těchto údajů je možné fyzickou osobu individualizovat. Každý má právo "žít skrytý před cizími zraky", a to i/zejména "zraky" veřejné moci. Dle názoru stěžovatele toto právo zahrnuje i právo na to, aby veřejná moc nedisponovala neoprávněně výše uvedenými individuálními údaji. "Preventivní" shromažďování údajů o osobách, které neporušují zákon, nepatří do činností slučitelných s demokratickou společností. Pokud policie v rozporu s policejním zákonem stěžovatele fotografovala a odebrala mu otisky, porušila kromě Listiny také ustanovení čl. 8 Úmluvy, protože nerespektovala právo stěžovatele na soukromý život, resp. zasáhla do něj nikoliv v souladu se zákonem a nikoliv v případě, kdy to bylo v demokratické společnosti nezbytné.
III.
S ohledem na výše uvedené navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud ČR vydal tento nález:
1. Ústavní stížnosti se vyhovuje.
2. Postupem Policie České republiky proti stěžovateli ve dnech 26. a 27. září 2000 v Praze došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a to:
a) zadržováním stěžovatele a nesdělením mu důvodu zadržování došlo k zásahu do ústavně zaručené osobní svobody stěžovatele dle čl. 8 Listiny a čl. 5 Úmluvy.
b) spoutáním stěžovatele a jeho držením v policejní cele došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny, na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 odst. 1 a do práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení dle čl. 7 odst. 2 Listiny.
c) fotografováním stěžovatele a odebíráním jeho otisků prstů a dlaní došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o jeho osobě dle čl. 10 odst. 3 Listiny a do práva na ochranu soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
3. Policii České republiky se zakazuje pokračovat ve výše uvedených zásazích do práv a svobod stěžovatele.
4. Policii České republiky se přikazuje obnovit stav před porušením práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě, t.j. přikazuje se jí zničit veškeré neoprávněně získané údaje, zejména fotografie a otisky prstů a dlaní.
V Praze dne ...11. 2000
Ing. Ondřej Čapek
zastoupen
