Je Česká televize rasistická ?
Jestliže se něco špatného přihodí jednomu člověku, přihodí se to nám všem.
Pavel Tychtl hovořil na toto téma v Praze na sobotní konferenci "ČT: Věc veřejná". Na žádost Britských listů své vystoupení vypracoval do této písemné podoby.
Zdálo by se, že tato otázka může být zodpovězena rychle a jednoduše. Samozřejmě, že ne. Česká televize taková není a podle zákona ani být nesmí. Nechci tvrdit, že v České televizi existuje oficiální politika, která by přikazovala zachycovat určité menšiny, například Romy stereotypním způsobem upevňujícím běžné předsudky většinové populace (Romové jsou sociálně neadaptabilní, líní, parazitují na sociálním systému). Stejně tak bych si netroufal tvrdit, že se Česká televize záměrně určitým tématům vyhýbá-například detailnímu zpracování práce pražské cizinecké policie v Olšanské ulici a tedy ponižování a neprofesionalitě ve vztahu k cizincům. Také si nemyslím, že Česká televize sdílí předsudky vůči cizincům a menšinám s odlišným životním stylem a názory.
Proč však, když sleduji Českou televizi běžně, nacházím názory, které urážejí menšiny, cizince a ženy ? Odpověď je také zdánlivě jednoduchá. Protože Česká televize zaměstnává a pracuje s lidmi, kteří prostě představují tuto zemi a její obyvatele s jejich kulturou a názory.
Domnívám se však, že tato odpověď není uspokojivá. Česká televize utváří veřejné mínění, stanovuje normy a má obrovský vliv na každodenní kulturu a názory obyvatel České republiky. Proto je naprosto nepřípustné, aby k docházelo, třeba i nevědomě k situacím, kdy je o příslušnících menšin a cizincích reportováno urážlivým způsobem.
To, že tato situace není reflektována je problém, který vyžaduje řešení. Jedním z nich je například pravidelné setkávání a konzultace se zástupci menšin, kteří mohou na takové skutečnosti upozornit.
Dalším možností řešení je zadání výzkumu na téma xenofobních stereotypů v České televizi nezávislé výzkumné instituci a znovuoživení práce občanského panelu, který může sloužit jako pojistka v práci České televize.
Několik příkladů stereotypů, které se v České televizi objevují ve vztahu k menšinám:
1. příklad: řazení zpráv o Romech a cizincích. Po zprávě zachycující například projekt integrace romských dětí do normálních základních škol následuje zpráva informující o Romech jako problémových občanech (nechtějí posílat děti do školy, neplatí nájemné, atd.), která předchozí zprávu zcela zpochybňuje. Takový styl zpráv říká: "Musíme učinit povinnosti zadost, ale všichni víme, že si myslíme něco úplně jiného).
Stejným způsobem Česká televize často refereruje o cizincích. Po reportáži, která líčí problémy některých cizinců s českými úřady, následuje zpráva z razie Cizinecké policie v ubytovnách ukrajinských dělníků a záběry rozespalých Ukrajinců, které Cizinecká policie odvádí v poutech, protože neměli v České republice legální pobyt.
2. příklad: způsob podávání zpráv o azylovém zákonu, který vstoupil v platnost 23.12. 1999. V hlavních zprávách České televize "Události" byla zásadní změna azylového zákona interpretována jako úsilí "snížit počet uprchlíků v České republice". Nic takového v zákoně samozřejmě není a zákon samotný tak také ani nebyl míněn, i když by se to možná někteří redaktoři přáli. To co by se zdálo jako zcela běžné v takové situaci, to znamená, že by redaktor, který tento příspěvek připravil, konzultoval změnu zákona a jeho dopady s hlavními aktéry v oblasti azylové problematiky, vůbec nenastalo. Diváci, tak místo objektivní analýzy, získají subjektivní názor jednoho redaktora.
3. příklad: zpravodajství ze setkání MMF. Sledoval jsem českou televizi i CNN. Rozdíl byl značný. Zatímco Česká televize líčila často v téměř hysterickém tónu nájezdy násilníku a rváčů na Kongresové centrum, CNN se snažila o objektivní analýzu a citovala zástupce Světové Banky "rozumím těm mladým lidem, kteří protestují venku." Po skončení zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, ČT přinesla záběry z vyznamenávání policistů v Kongresovém centru a téměř neinformovala o obviněních ze strany demonstrantů, že proti nim bylo na policejních služebnách postupováno brutálně a nebyla respektována jejich práva.
Televize se tak propůjčila k téměř husákovské propagandě vyznamenávání hrdinných policistů bránících "naši milovanou Prahu" proti cizím vandalům. Rezignovala na svou kritickou roli instituce, která má hájit občanské svobody a vykonávat kontrolní funkci.
Role, kterou ČT sehrála během zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a šovinistická rétorika, kterou zvolila jsou jedním z nejpádnějších důkazů, jak nutná je občanská a nikoli politická kontrola České televize. Je nutné dodat, že Česká televize nebyla jedinou institucí s podobným chováním. Stejně reagovala valná většina politiků a představitelů vlády. Česká televize nutně potřebuje odvahu dát možnost vyjádření kritickým a nezávislým názorům. Chápu jak je to těžké, protože drtivá většina členů současné Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byla vybrána politickými stranami a nereprezentuje veřejný zájem, ale úzké zájmy politické. V některých případech pak pouze názory autokratických předsedů politických stran.
4. příklad: zábavné pořady běžně používají nekorektní způsob "humoru" vůči menšinám. Neobjevují se již v tak otevřené podobě jako byla "žertovná vystoupení" o Vietnamcích jezdících na motocyklu se "skořápkou z kokosového ořechu" namísto přilby nebo šišlajících homosexuálech. Přesto však ve vysílání České televize takový humor občas přítomen je.
5. příklad: Temelín. V ČT se často v souvislosti s Temelínem objevuje šovinistická rétorika, stejná jako v případě současné vlády namířená proti Rakušanům a jejich protestům proti uvedení jaderné elektrárny do provozu. Přestože je jasné, že Rakušané musí mít kritický zájem o Temelín (stejně jako by ho měli mít čeští občané), jsou jejich protesty líčeny téměř jako zlotřilé spiknutí proti umu českých rukou, který vybudoval atomový zázrak (za pomoci nejdříve sovětských a po roce 1989 amerických expertů, uveďme pro přesnost). V souvislosti s Temelínem chybí hlubší analýza role americké firmy Westinghouse, která významným způsobem z dostavby Temelína profitovala a má jistě zájem na spuštění jaderné elektrárny.
Občanská společnost, která zatím v ČR existuje jen v zárodcích nemá dostatečnou sílu kontrolovat a ovlivňovat Českou televizi. ČT by neměla být pod politickou, ale občanskou kontrolou, je třeba nejen změna složení Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, ale zároveň jakým jsou její členové vybíráni.
Rada pro televizní a rozhlasové vysílání musí, stejně jako management České televize, pravidelně konzultovat se zástupci menšin, neziskových organizací, které s těmito skupinami spolupracují, aby získala přesnější představu o názoru veřejnosti na Českou televizi. Konference "Česká televize-věc veřejná", která proběhla minulý týden v Praze, představuje nadějný začátek vzájemné komunikace mezi Českou televizí a veřejností.
