Nerozumím hyperkritičnosti Jany Dědečkové
Vážený pan
Mgr. Miroslav Mareš,
předseda Rady České televize
členové Rady České televize
Na vědomí:
Mgr. Dušan Chmelíček,
generální ředitel České televize
MF DNES
V Praze 29. listopadu 2000
Vážený pane předsedo,
s podivem jsem v MF DNES z 28. listopadu 2000 četla článek paní Jany Dědečkové, členky Rady České televize, nazvaný Zcela nepřínosná konference a věnovaný konferenci Česká televize: věc veřejná. Nemohu se zbavit dojmu, že paní Jana Dědečková byla nějakým omylem přítomna na jiné konferenci než na té, které jsem se zúčastnila já.
Nechci hodnotit jednání konference jako celku, co však posoudit mohu, to je konferenční sborník a jednání panelu Televize jako svědectví o lidech a době, v jehož rámci jsem také vystupovala. To se od začátku neslo ve velmi kritickém a otevřeném duchu. Neumím si představit, že by bylo možné označit například vystoupení pana Martina Vadase nebo Vladimíra Justa "nezávazným poplkáním sympatizantů generálního ředitele a vedení ČT", jak charakterizuje jednání celé konference paní Jana Dědečková. Vzhledem k tomu, že jeden z hlavních a v tištěném programu konference avizovaných referátů v naší sekci přednesl Petr Schwarz, šéfredaktor redakce zpravodajství Prima TV, nerozumím ani námitce paní Dědečkové, že "z účasti na konferenci byli vyloučeni například zástupci komerčního vysílání". Nechápu, jak může paní Dědečková psát, že "nebyli pozváni ani představitelé internetových periodik, která se médii zabývají". Nepřehlédnutelnou postavu Jana Čulíka, vydavatele a šéfredaktora Britských listů, jsem v Kongresovém centru postřehla v pátek i v sobotu; jeho ostře kritický článek navíc zahajuje konferenční sborník. Je proto s podivem, že Britské listy uvádí paní Dědečková výslovně mezi periodiky, jejichž představitelé nebyli pozváni. Ve sborníku lze číst též texty Ondřeje Neffa, vydavatele a šéfredaktora internetového deníku Neviditelný pes, a Milana Šmída, vydavatele a šéfredaktora internetového občasníku Louč. Milan Šmíd navíc jako zpravodaj referoval na závěrečném plenárním zasedání konference o průběhu jednání panelu Televize jako okno do světa. Mám tedy za to, že organizátoři konference představitele internetových periodik pozvali.
Nechci však paní Dědečkové vyčítat dílčí věcné chyby, které se do novinového článku mohou dostat nedopatřením. Za nepřijatelné pokládám především vyznění jejího textu, který vzbuzuje dojem, jakoby celá konference byla zbytečná. Každý, kdo alespoň letmo prolistoval konferenční sborník, musí tvrzení paní Dědečkové o tom, že členové Rady České televize nesměli přispět do sborníku, "snad aby se v něm náhodou neobjevil také nějaký kritický hlas", pokládat za naprosto nepochopitelné.
V reakci na článek paní Dědečkové chci zdůraznit, že mne mile překvapila míra otevřenosti a kritičnosti sborníku i jednání té sekce konference, které jsem se zúčastnila. Je to poprvé od roku 1992, tedy od vzniku České televize, kdy její pracovníci přistoupili na takto otevřený dialog, a co víc, kdy pro něj sami vstřícně připravili optimální podmínky. Vnímám to jako významný obrat k lepšímu, příslib do budoucnosti, veřejný závazek, že tato diskuse bude pokračovat, byť na menších a tematicky přesněji vymezených fórech, jak zaznělo na závěr konference z úst představitele ČT.
O to více lituji, že členka Rady ČT, která by v první řadě měla ocenit a podpořit podobné velkorysé zahájení dialogu ČT s odbornou veřejností, zpochybňuje význam této akce, v historii ČT dosud naprosto ojedinělé. Z diskusí s kolegy vím, že v tomto názoru nejsem osamocena.
Helena Třeštíková
režisérka dokumentárních filmů
