Český telekomunikační úřad odepírá informace o své činnosti
Český telekomunikační úřad (dále jen ČTÚ) opakovaně odepřel vydat zprávu o svém hodnocení Českého telecomu (dříve SPT Telecom a.s.). U Obvodního soudu pro Prahu 1 leží dosud nerozhodnutý spor o poskytnutí zprávy o hodnocení činnosti SPT Telecom a.s. jako správce telekomunikačních sítí za r. 1996. Tuto zprávu vymáhám soudně od 27. 5. 1998.
Tehdy jsem u jmenovaného soudu podal žalobu pro porušení ústavního práva na informace, které v té době ještě nebylo upraveno zvláštním zákonem. O rok později, 20. 5. 1999, rozhodla předsedkyně senátu JUDr. S. Kovářová o zastavení řízení pro údajnou nejasnost podání. Proti tomuto rozhodnutí jsem se odvolal k Městskému soudu v Praze. Předseda senátu JUDr. P. Hübner odvolání vyhověl a usnesením z 8. 2. 2000 rozhodl o zrušení rozhodnutí soudu I. stupně a vrátil věc k dalšímu řízení. Soud 1. stupně případ znovu přidělil soudkyni JUDr. Kovářové, přestože ona sama dříve považovala podání za nejasné a tedy nezpůsobilé projednání. Z mně neznámých důvodů však soud případ později přidělil jiné soudkyni, předsedkyni senátu JUDr. M. Siněvičové, která nařídila jednání ve věci. Hlavní líčení se bude konat ve čtvrtek, 30. 11. 2000 v 14,15 h v jednací síni č. 205 Obvodního soudu pro Prahu 1, Ovocný trh 14.
V době, kdy vstoupil v platnost zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, 5. 2. 2000, jsem požádal ČTU o umožnění přístupu ke zprávám o hodnocení činnosti Českého telecomu a SPT telecomu za období od r. 1996 dosud. Tato moje žádost byla zamítnuta s poukazem na to, že příslušné zprávy obsahují údaje, které akciová společnost Český telecom prohlásila za obchodní tajemství. Protože jsem žádost nedoložil souhlasem Českého telecomu s poskytnutím těchto informací, ČTÚ mi odmítl požadovanou informaci poskytnout.
Argumentace obchodním tajemstvím je v případu nová, dosud ČTÚ zdůvodňoval odepření informací tím, že zpráva je součástí spisu v neveřejném správním řízení. Proti tomuto rozhodnutí jsem se ve stanovené lhůtě odvolal k ministrovi dopravy a spojů, s odůvodněním, že i kdyby zpráva obsahovala údaje, které mohou být označeny za obchodní tajemství, obsahuje jistě i informace, které obchodním tajemstvím nejsou. Rozhodnutí odvolacího orgánu v této věci jsem dosud (po 4 měsících) nedostal.
Význam informací o kontrolní činnosti ČTÚ a smysl jejich vymáhání soudní cestou.
Privatizace telekomunikační sítě, zejména prodej významného podílu (34 %) konsorciu Telsource, proběhla za krajně podezřelých okolností. V dokumentu holandské televize, který byl odvysílán také Českou televizí, pracovníci společnosti Royal KPN, člena konsorcia Telsource, na kameru přiznali, že poskytli úplatek dvěma českým politickým stranám v souvislostí s privatizací Telecomu.
Tato firma je dosud státními orgány protežována, jak je zřejmé například z nedávného prodloužené záruky monopolního postavení, kterou Český telecom dostal od státu v oblasti hlasových služeb. Setrvalá nespokojenost uživatelů s úrovní telekomunikačních služeb zabezpečovaných Českým telecomem je sice všeobecně známá, ale těžko objektivně vyhodnotitelná, zejména soukromou osobou, která nemá k dispozici příslušná data (např. statistické údaje o poruchovosti, postupu telefonizace odlehlých oblastí, počtu reklamací, z toho oprávněné reklamace, a pod.).
Stejně tak srovnání cen telekomunikačních služeb s cenami v ostatních evropských zemích by si zasloužilo zevrubnou studii. Tvrzení, že tyto služby jsou u nás druhé nejdražší v Evropě po Rusku, které se objevuje občas v tisku, by bylo třeba prozkoumat. Je však zcela zřejmé, že telekomunikační služby jsou strategicky důležité a že zejména tradiční hlasové služby v pevné síti nefungují uspokojivě a jsou přitom drahé. Je mnoho důvodů se domnívat, že významný podíl na tom má nedostatečná kontrola činnosti monopolního provozovatele telekomunikačních sítí včetně kontroly plnění smluvních závazků Českého telecomu zakotvených ve smlouvě o privatizaci.
ČTÚ jako orgán státního dozoru a zákonem pověřený regulátor telekomunikačního trhu je za tento stav odpovědný. Každý občan má právo dovědět se, jak státní orgány vykonávají svoje povinnosti, a má mít možnost posoudit výsledky jejich práce. Bez znalosti rozhodujících dokumentů, kterými jsou v případě ČTÚ jeho oficiální výroční zprávy o hodnocení provozovatele telekomunikačních sítí, mohou občané posuzovat jeho činnost jen nepřímo, na základě subjektivního hodnocení úrovně služeb a svých nutně omezených osobních zkušeností s jednáním ČTÚ při vyřizování jejich stížností. Nemohou pak kvalifikovaně vytvářet žádoucí tlak na zlepšení služeb, zejména když jsou tyto služby monopolní. Důsledné vymáhání informací od státních orgánů by nepochybně přispělo k jejich většímu pocitu odpovědnosti, uvědomování si povinnosti skládat občanům účty a tím i k jejich lepšímu fungování.
Některé křiklavé příklady selhání Českého telecomu
Neúplná telefonizace Prahy
V Praze dosud existují neuspokojení dlouholetí žadatelé o zavedení telefonní stanice. Vím o nejméně jedné žádosti evidované od r. 1991. Přitom úplná telefonizace území republiky, tedy včetně odlehlých oblastí, byla jednou z důležitých podmínek privatizace a závazek převzít toto břemeno měl omluvit výhodné podmínky pro kupujícího, zejména záruku (nedávno parlamentem prodlouženou) dočasného monopolního postavení na trhu.
Vysoce poruchové fixní radiotelefonní stanice
V roce 1996 byly žadatelům o telefon nabízeny jako plnohodnotná náhrada fixní radiotelefony systému Huyghes, které však byly vysoce poruchové, takže na opravu porouchané stanice se čekalo celé měsíce.
Nepřehlednost telefonních účtů
U civilizovaných telekomunikačních společností je samozřejmostí, že telefonní účet obsahuje úplné informace o tom, kam bylo voláno (na které telefonní číslo) a kolik příslušný hovor stál. Účet za telefon od Českého telecomu však tyto informace neobsahuje. Donedávna je bylo možné zjistit pouze osobní návštěvou v jeho příslušné úřadovně. V poslední době poskytuje Český telecom tyto informace sice již i na účtu, ale pouze jako placenou službu. Tento stav je dobře srovnatelný se situací, kdyby například pokladní v samoobsluze vydávala účtenky, na kterých by nebyly uvedeny jednotlivé položky, ale jen souhrnné údaje. Řádný účet by vystavila pouze za zvláštní poplatek. To nepochybně usnadňuje pracovníkům Českého telecomu účtovat neoprávněně vysoké částky za hovory, které buď nebyly uskutečněny vůbec, nebo je uskutečnil někdo jiný.
