Evropská unie znovu buduje železnou oponu

Nová železná opona vzniká v srdci Evropy. Bude se skládat z drátěných plotů, tisíců pohraničníků a systému strážních věží. Tyto překážky rozdělí Evropu na vzdálenost 1200 kilometrů: ploty se potáhnou od Karpat na jihu Polska až k Baltskému moři na severu. Jen držitelé víz budou smět projít touto hranicí, jejich průjezd bude zaznamenán do počítačů a bude ho kontrolovat datová banka.

Tentokrát to nemá nic společného s Rusy, kteří jsou zděšeni, že jejich "systém", sovětská hranice dvojího drátěného plotu, se znovu zavádí na rozdělení Evropy. Tentokrát nejde o východní impérium, které si přeje udržet zotročené státy v područí, ale o bohatý západní trh, který chce zabránit příchodu chudších zemí z východní Evropy.

Říká se tomu ve skutečnosti "krajková opona" a navzdory hlubokým pochybnostem, které její vybudování vyvolává v Polsku, zavedení přísného dohledu nad nejdelší pozemní hranicí Evropské unie, to je cena, kterou bude muset Varšava zaplatit, až se bude příští týden jednat v Nice o rozšiřování EU do střední Evropy.

Logika za požadavky na přísnější hraniční kontroly je jednoduchá: z hlediska Berlína, Paříže či Londýna je Polsko vítáno do Evropského klubu, nikoliv však miliony Rusů, Bělorusů, Litevců a Ukrajinců, kteří v současnosti mohou víceméně volně cestovat přes polskou hranici. Avšak z hlediska Varšavy nemělo být členství Polska v EU založeno na takovémto omezování volného pohybu.

Šest hodin cesty vlakem z Varšavy, v zalesněných údolích pohoří Bieszczady v městě Ustrzyki Gorne na ukrajinské hranici byla tento týden požehnána nejnovější strážní věž.

Teprve minulý měsíc zahájilo tamější regionální centrum, Przemysl, "vysokorychlostní" autobusovou přepravu do Lvova na Ukrajině.I tak trvá devadesátikilometrová cesta pět hodin - třicet minut na hranici, tři hodiny je nutno strávit na hranici podplácením ukrajinské pohraniční stráže a pak následuje půldruhé hodiny cesty do Lvova.

"Uzavření hranic bude velmi špatné," konstatuje Marian Majka, předseda městské rady v Przemyslu bez váhání. "Stoupne zločinnost, bude se vyskytovat víc banditů. Poklesne obchod, stoupne nezaměstnanost. Ukrajinci, podporující reformy, nebudou mít možnost vidět, co se tady děje. Krátce řečeno, vrátíme se do minulosti a všichni víme, jak obtížné to bylo."

Polský ministr zahraničních věcí Radek Sikorski, starý člen Solidarity, který dostal v Británii azyl, když bylo na Polsko v osmdesátých letech uvaleno stanné právo, nenachází slova, jak byl vyjádřil svou frustraci. "V reálných hodnotách jsme my přispěli nejvíc k porážce komunismu a západní Evropa z toho měla za poslední desetiletí obrovský prospěch formou mírové dividendy, kterou jsme my umožnili. To je daleko větší prospěch než veškeré náklady na rozšiřování EU," konstatuje Sikorski. "Teď jsme dostali rozporné nařízení. Na jedné straně se nám nařizuje, abychom si udržovali dobré vztahy s Rusy, na druhé straně na ně musíme uvalovat víza."

Sikorski zdůrazňuje, že jedním z důvodů, proč komunismus selhal, bylo to, že bylo možné cestovat do zahraničí. "Nejenom do Bulharska, ale do západního Berlína, do Vídně, do Švédska a do Londýna. Miliony Poláků se tak dověděly, jak funguje demokracie, založená na volném tržním podnikání. To přesně chceme ukázat Bělorusku a Ukrajině," uvedl.

Polsko se pokusí udělat všechno, co bude v jeho silách pro ty, kdo bydlí nedaleko nově opevňované hranice. Ale šokováno odmítá umístit na tuto hranici i německé a rakouské pohraničníky.

Bez ohledu na možné ústupky je nové zpřísnění pohraničních kontrol špatnou zprávou pro lidi, jako je Miroslav Sydor, etnický Ukrajinec, jehož rodiče byli deportováni v roce 1947 a který provozuje autobusovou linku mezi Lvovem a Przemyslem.

"Chcete-li zavést přísné pohraniční kontroly, bandité, mafie, ti víza dostanou. Obě komunity - a existuje toho spousta, co musejí zapomenout - se teprve nyní začínají učit spolu žít."