Estébácké manýry a ti druzí...
S panem inženýrem Jánským jsem na téma použití seznamu hovorů z mobilních telefonů v pořadu FAKTA ČT1 již polemizoval soukromě, kdy se neohradil proti mnou uváděným argumentům. Ohradil se proti mně a s pocitem řádně ukončené debaty mi plácl nějakou nálepku na čelo. V druhém kole na mne byl již vlídnější. Dobře chápu logiku pana inženýra Jánského: šlo o to dokázat, že jsou vybraní členové Rady prolhaní a nepřiznají, že si s politiky telefonovali. K usvědčení lháře je dobrý jakýkoli důkaz. Ať byl sebesporněji pořízen, ať je v kolizi se zákony a když jsme u "duchů": kolize s duchem Listiny základních práv a svobod je očividná.
Fakta právní povahy - ti, kdo neoprávněně získali sjetiny realizovaných hovorů, je užili v rozporu s účelem, pro který jsou pořizovány (pořizovány jsou z důvodů ekonomie, aby případný zuřivý zámořský telefonista ČT neruinoval - vedoucí mu dá neoprávněné hovory k úhradě). Druhým významným právním aspektem je, že z těchto sjetin získali a zveřejnili údaje o třetích osobách, které s režimem výpisu v ČT nemají vůbec nic společného.
A co by tomu řekl pan inženýr, kdyby kousek nějakého hovoru v ČT přehráli? Mohlo by to být ještě daleko působivější! Třeba by to mohl být důkaz. Některý vlivný poslanec by mohl telefonicky křičet na člena rady: "Tak už sakra toho Hodače zvolte! Máte na to ještě deset minut!". To by bylo ještě efektnější číslo. A nakonec, co třeba vrazit štěničku do květináče. Přišel by třeba na kus řeči pan Hodač, nebo paní Bobošíková a všechny jejich ďábelské záměry by vyšly nejevo jejich ústy - trochu by se to sestřihlo, aby to bylo údernější! Je v tom nějaký rozdíl, pane inženýre Jánský?
Není důležité, je-li takový zásah do čistě privátní, zákonem chráněné oblasti života jedince prováděn málo, delikátně, nebo masivně. To už je pouze otázka intenzity. Každý, kdo má tento typ myšlení (estébácký, bisácký, kágébácký, ciacký ect.) je nebezpečný pro potenciálně rizikové situace, kdy se společnost významněji vychýlí ze stability.
Plně v tomto ohledu chápu způsob myšlení Petra Cibulky a je myslím naprosto logické, že se na Václavském náměstí na demonstraci pokoušel vystoupit, ale ti, v jejichž režii to fungovalo, mu to znemožnili.
Cílem bohulibého konání v pořadu FAKTA nebylo dobrat se pravdy (i soud civilizovaného světa si přitom odpírá potěšení dobrat se pravdy zakázanými prostředky - v tom je étos spravedlnosti). Tady však nebyla cílem pravda, ale veřejné autodafé - páchlo to po zlámaných svíčkách, hozených na dlaždice před oltář. V přímém přenosu. Nejde jen o to dobrat se pravdy - zúčastnění ucítili krev a chtějí se hlavně dobrat vítězství a nosit na rukou šamany vlastního náboženství. A zjevovat vyšší pravdy různým kmenům politiků, zejména podle jejich kokard a spacích pytlů.
Všechni zveřejnění lháři jsou zhanobeni. Všichni slabší a citlivější jsou zastrašeni - zítra mohou vysílat čísla z mého, nebo z tvého mobilu. Tak drž hubu a krok. My si na tebe něco najdem. Třeba ti přihrajem kamaráda s dobře schovanou miniaturní kamerou cestou na rande.
V samotném hlavním stanu těch, kteří to vymysleli panuje nádherný pocit moci - zvládli to! Teď po těch Radních už ani pes neštěkne! Ale nemoc metastázuje - zatím neřekli všechno. Mají to v ruce. Komu volal pak ředitel...? Komu volal kdy kdo z vrcholného managementu...? Komu volal tamten redaktor, není to náhodou práskač? Nevolal někdo nějakému politikovi...?
Očistnou katarzí tohodle příběhu by bylo kdyby účastníky téhle ošklivé taškařice postavili před civilizovaný soud a soudili je podle práva. S akceptací všech polehčujících okolností. Krom trestu na svobodě by každý z nich, kdo má tyto metody za přijatelné nástroje útrpného práva, měl být tak na deset let vykázán z možnosti jakkoli mediálně ovlivňovat veřejné mínění.
"To není pro Tebe, hochu, to je takový ksindl", - říkával můj strýc. To bylo v jeho slovníku výrazem nejvyššího opovržení. Byl profesorem vysoké školy a uznávaným odborníkem světového jména v oboru metalurgie. Jsem jist, že by mně to dnes řekl zase.
