Aleně Müllerové: skutečnosti, které vám nejsou známy
Vazena pani Mullerova,
dovolil bych si odpovedet na Vas dopis a upresnit nekolik detailu, ktere
Vam mozna nejsou znamy:
1. Zadne konkretni financni pozadavky jsem nemel. Pokousel jsem se o
cene jenom vyjednavat, coz je ve svete normalni proces. Musel bych byt
uplne padlej na hlavu, kdybych pristoupil na prvni nabidku, ktera je
polozena na stul. Mozna se Vam to zda neuveritelne, ale 100,000 KC
tady neni zadna suma. Kdyby to mela byt moje mesicni mzda, tak bych
se tu neuzivil. V podstate je to asi tolik, kolik by me stalo prestrihat
film. Na druhe strane bych byl uplnej blb, kdybych vam to nabidl
zadarmo, kdyz vim kolik platite "sve" lidi, kterym zadavate zakazky. (Ne
ze bych jim to nepral, ale take vim, kolik nabidnete lidem jako ja, kdyz
vam navrhnou neco tady v USA pro CT natocit.)
2. Je nanejvys zajimave, ze vyjednavani nahle skoncilo v okamziku, kdy
jsme se s panem producentem Luksem na vsech detailech v podstate
dohodli (jak konkretne zkratit film a rozdelit do tri casti) a kdy jsem
pozadal, aby do smlouvy byl pridan nasledujici paragraf: THE LICENSEE
agrees to broadcast all three parts of the documentary film
SAMETOVÁ KOCOVINA without any additional editing and all
together. (Nákupčí souhlasí, že odvysílá všechny tři části dokumentárního filmu bez dalšího sestřihu a všechny tři části budou odvysílány dohromady.)
Tento pozadavek jsem uvedl na zaklade nasledujici zpravy od pani
"dramaturgyne" Koliandrove:
Vážený pane Buchare,
ačkoli komunikace mezi námi velmi vázne, musíme se s konečnou
platností domluvit, jestli nám pro vysílání ČT chcete poskytnout snímek
"Sametová kocovina". Jeho předpokládané vysílání má proběhnout 21.4.
Po konzultaci s mým nejbližším nadřízeným - ředitelem programu
P.Kolihou - navrhuji, abyste za podmínek smluvených s pány Kochmanem a
Luksem poskytl ČT svůj záznam. Rozdělíme jej do tří částí, doplníme
ukázkami z filmů, o kterých se v nich mluví, a pokrátíme dle předchozí
dohody. Součástí večera bude i beseda s filmaři a kritiky. Její termín
ještě nevíme, proto Vám ani přesně nemůžeme vypsat její účastníky.
Počítáme s T. Brdečkovou, M. Spáčilovou, J. Rejžkem, V. Justem, I. Chaunem,
H.Třeštíkovou a dalšími včetně Vás, budete-li právě v Praze. Odpovězte
nám, prosím, zcela konkrétně co nejdříve.
S pozdravem
Michaela Koliandrová*)
3. Z korespondence jsem usoudil, ze pan producent Luks na jednani, kde
padlo konecne rozhodnuti, snad ani nebyl.
4. Co se tyce vystrizeni pasazi z Miloty, mluvili jsme o casti, kde se
zminuje o Mackovi. To jsem take na prani pana Miloty vystrihl uz pro
promitani v Jihlave. Co se tyce poznamek o Vendovi Veskrnovi, tak i
tam jsem nakonec ustoupil a souhlasil po dohode s panem Milotou tuto
pasaz vystrihnout (i kdyz z meho pohledu, v normalni demokracii je to
prkotina, kterou by se tady nikdo nezabyval).
5. Co se samotne dramaturgie tyce, mam na to podobny nazor jako pan
Vadas. Rekl bych, ze jeste vyhranenejsi. Nevim jsetli je Vam znamo, ze
v USA dramaturgove nejsou. System ktery tady funguje je:
scenarista-reziser-producent. Je to jednodussi a ekonomictejsi.
Producent prebira roli dramaturga. Je to zdravejsi, protoze ma
soucasne kreativni i ekonomickou zodpovednost za dilo.
Cesky
dramaturg nema zadnou ekonomickou zodpovednost a jen se snazi
"vylepsit" neco, co uz nekdo vytvoril.
Chapu roli dramaturga v televizi
jako osoby zodpovedne za vyber tematiky poradu, ale ne jako "tvurce"
ktery ma patent na kreativitu a vi nejlepe co a v jake forme bude
divakovi chutnat a po cem asi bude zvracet. Myslim, ze televizni divaci
sledujici a platici si "verejnopravni" televizi jsou svepravni natolik, aby jim
porady byli predkladany tak jak byly vytvoreny, a ne predzvykane od
"dramaturgu".
Je skoda, ze diskuse mezi nami zacala az ted po 6 mesicich, kdy
vsechno skoncilo. Pan Hubac se neozval nikdy. Z vyse uvedenych
duvodu jsem vydedukoval, ze pani Koliandrova mela jediny zajem: dostat
do ruky "material" a nalozit s nim jak uzna za vhodne.
Chtel bych jeste podotknout, ze se nepovazuji za rezisera. Jsem
kameraman. Film jsem nakonec musel rezirovat sam, protoze jsem
nenasel nikoho, kdo by se do toho chtel se mnou pustit. Kazdy mne tady
varoval, ze to nestoji za to, ze to Cechach nebude nikoho zajimat. Do
urcite miry meli pravdu. Ja jsem ten film take delal za ucelem pouzivat
ho pro me studenty filmu tady v USA.
Tema "A struggle of an artist to
be an artist" plati vsude na svete stejne.
Logicky by melo byt zrejme,
ze bude v zajmu ceske spolecnosti ho ukazat take obyvatelum Cech. Ale
jak jsem poznal za ty dva roky, co jsem na filmu stravil, v Cechach se
logika, aspon ta moje, neda uplatnovat. Atmosfera "virtualniho zivota" v
soucasne ceske spolecnosti mne postupne prestava zajimat.
Demokracie se neda nastolit, musi se vyvinout sama, a to potrva jeste
hodne dlouho.
s pozdravem
Robert Buchar
Chicago
*) Poznámka JČ: Z toho, koho chtěla paní Koliandrová pozvat k diskusi o Bucharově filmu, jasně vyplývá, že ho plánovala ubít konvenčními plky zavedených proponentů virtuální reality v ČT.
A druhá věc: je neslušné, že se Česká televize neobtěžovala k přílušné televizní diskusi zaplatit panu Bucharovi cestu ze Spojených států. Argumentace českých sdělovacích prostředků "budeme vás interviewovat, ale až jednou náhodou budete v Praze" je zcela nepřijatelná a přispívá k parochiální virtuální realitě v české společnosti
