 |
Článek Školné odmítáme měl špatnou úroveňOndřej ČapekČlánek Školné odmítáme! mě překvapil poměrně nízkou kvalitou, jednostranným pohledem na věc školného a konečně i primitivním manipulací se čtenářem. Pokud iniciativa SOS student získala určitý vliv měly by být její materiály podstatně lépe napsány. Text pana Štefka bohužel odpovídá tak maximálně gymnaziálnímu anarchistovi a to především ve svých závěrečných, velice prostoduchých doporučeních co dělat.Proč je školné spravedlivéNejdřív trochu teorie: každá doba (či spíše její elity) se vždy nějak snaží vymezit.. Společnost 80. - 90. let sebe sama definovala jako „společnost znalostí“, „společnost lidského kapitálu“. Tímto se zdůrazňuje, že - v kontrastu s předchozími generacemi - o postavení jednotlivce rozhoduje jeho „lidský kapitál“ (LK), tedy suma užitečných znalostí, kterými disponuje. Důležitým prvkem je přesvědčení, že jednotlivec musí LK uplatňovat svobodně. Spravedlivé rozdělení bohatství se ve společnosti docílí přístupem všech k LK. Stejně tak je i spravedlivé, aby individuální výnosy z LK, byly nějakým způsobem „zdaněny“, redistribuovány směrem od bohatých k chudým, od starších úspěšných k mladým (doposud) nepracujícím.Co Štefka zatajil a popletlKromě zcela zřetelných hloupostí větu „buďme upřímní, protože z hlediska kapacity vysokých škol situace je taková, že prostě počet studentů bude stále moci být jenom takový jaký je“ především posuzuje naprosto nesmyslně problematiku školeného bez toho, aby současně zmínil systém státních úvěrů (zmiňuje ho až později, mimo hlavní kontext) a zejména způsob jejich splácení. Australský model je v rámci „společnost znalostí“ řešením zcela spravedlivým a díky tomu, že splácení nastává až od určité úrovně příjmů spíše levicovým - pokud nejste v oboru finančně úspěšným, stát vám půjčku de facto odpustí (což lze samozřejmě napadnout jako nespravedlivé, ale ze silně pravicových pozic). Je absurdní, že právě toto převzetí rizika státem Štefka kritizuje ve větě: „Student by měl splácet půjčku po studiu, až dosáhne průměrného platu. Copak nemalá část vysokoškolských studentů nekončí na úřadech práce?“Stejně nesmyslné je zvýšení nebezpečí korupce, které je předpokládáno při zavedení školného. Ochota platit za přijetí na školu se odvíjí od výše výhod (peníze, prestiž, odklad vojny…), které studium přináší. Zavedením možnosti platit za studium míru těchto výhod (a tedy ochotu platit) neovlivní. Naopak: od lidí studující práva mám informaci, že „poplatky“ za přijetí jsou tak vysoké, že alternativa 14 tisíc školného ročně se jeví jako velice levná. Fašistické prvky ve Štefkově pojetí společnostiStále se v různých kruzích hovoří o tom, jak to my, co by ta mladá nastupující generace co už nezažila v dospělém věku „rytí držkou v zemi“ vytvoříme novou lepší společnost. Po četbě Štefkova článku se obávám, aby tento názor nebyl stejně naivní jako názor německých meziválečných intelektuálů, co si mysleli, že přece ti mladí lidé co prošli peklem zákopů první světové již nikdy nedopustí válku.Co vlastně je ve článku odmítáno: podřízení vzdělávání krátkodobým požadavkům trhu, redukce člověka pouze na "flexibilní pracovní sílu", "imaginární lidský zdroj". Tento postoj by mi nebyl nesympatický, pokud by ihned vzápětí autor (opět) neprokázal naprostý ekonomický diletantismus. Maximalizace zisku není jediným cílem firem. Ty úspěšné se spíše snaží o dominanci v perspektivním segmentu trhu a toho nedocílí minimalizací nákladů. To, že některé české firmy jedou na maximální krátkodobý zisk s minimálními náklady hraničí z hlediska strategie až s barbarstvím jehož typickou obětí však nejsou vysokoškoláci, ale spíše absolventi učebních oborů. Kromě toho fakt „katastrofálního nedostatku studentů technických směrů a přeplněností VŠ humanitních a ekonomických směrů“ svědčí o opaku než se tvrdí v článku: „požadavky trhu“ po 90. léta byly právě po technických oborech, kde jsou dokonce nástupní platy vyšší než u ekonomů, což se ví a stejně se na ně nikdo nehlásí. I v letech 93-95 byl daleko větší nával na humanitní obory, přestože platy (např.) učitelů, historiků a psychologů byly nízké. Fašistická je představa podle které by trh měla vystřídat jakási dlouhodobé koncepce vývoje směrů a potřeb společnosti, termín co mne jako svobodomyslného člověka naplňuje hrůzou, stejně jako představa, že se mi hodná státní (?) autorita postará o to abych nemusel měnit zaměstnání. Pojem kvalitativní postup člověka mi až příliš připomíná teze o přerodu/zrodu nového socialistického člověka (a nebo rovnou nadčlověka) a „obohacování jeho znalostí o nové objevy, metody, prohlubování a rozšiřování jeho vědomostí“ je pojem jak z padesátých let. Je smutné, že právě tato představa koncepce rozvoje chráněného před trhem (která je dnes naprosto nesmyslná, především v rámci malé otevřené ekonomiky jako je ČR) mobilizuje dnešní vysokoškoláky. Co vím, když „liberálně pravicová ODS“ kupčila s EU s našimi budoucími právy (zákaz nákupu půdy za omezení přístupu na pracovní trh EU), neozval se nikdo. Izolacionizmus však táhne, tak tedy správně pryč s odpovědností za svět „pane kolego“ Štefko, pryč „s pochybných dobrodružství "pod praporem humanismu a svobody". Fašistické prvky v metodách sdružení iniciativy SOS studentAktivity, při kterých nátlaková skupina, lobby (a zapomeňme na intelektuálskou povýšenost, nic jiného iniciativa SOS student není) kontaktuje osobně poslance, se mi zdají zcela správné. Ale pokud na středních a vysokých školách vznikají drobné či větší skupinky, které jsou odhodlány školnému čelit, i za cenu okupace školy, jde o uplatnění menšinové zvůle proti všem okolo. Jasně řečeno: pokud poslanci schválí zmetek, odpor formou studentské stávky je správný, pokud je respektován nárok ostatních na jejich třeba nesouhlasný názor. Potíž je v tom, že ambice iniciativy, (či Štefka osobně?) sahají snad až představě, že bude parlamentu diktovat kapitoly státního rozpočtu, či zasahovat do míry státních garancí vkladů občanů v bankách. Jde - na vysokoškoláka - o poměrně naivní představy.Za obzvlášť nešťastný považuji argument o užití zkušeností z krize v ČT. Tato krize vedla k přijetí zákona, který daleko více vydává ČTV na pospas parlamentu, protože členové rady jsou dle něj daleko lépe odvolatelnější. Kromě toho průběh krize jak se odehrával na půdě FFUK měl řadu odpudivých rysů. Především párek udavačů Koura - Cieslar se opravdu „vyznamenal“, viz přepis z Tady a teď (a je třeba dodat, že pánové Koura a Mareš zpívali, dle mým informací, spolu a dokonce snad ani nešlo o nacistické písně): Petr VRABEC, moderátor: Na demonstraci před budovou ČT napadl osobu Miroslava Mareše student Petr Koura, který tvrdil, že současný předseda rady zpíval nacistické písně. Stalo se tak před třemi lety, když byli společně jako studenti na stáži v Hamburku. Miroslav MAREŠ, předseda Rady ČT: Mně chodily několik dnů e-maily, že se tato skutečnost zveřejní a že prostě, pokud nerezignuji z rady. Já jsem asi před třemi roky byl v Hamburku a já si na tuto skutečnost prostě nepamatuji. Petr VRABEC, moderátor: Na události z Hamburku si ovšem vzpomíná i další účastník stáže, student filozofie Jan Cieslar. Jan CIESLAR, student: Já jsem toho byl svědkem, bylo to před jednou přednáškou, kde jsme si tak žertem povídali, co by na té přednášce tak mohlo být, a najednou pan kolega Mareš začal zpívat nějaké nacistické písničky, nevím, který to byly, ale vím, že to byly nacistický písně. Pokud chce jít iniciativa SOS student podobnou cestou, potěš nás pámbu. |
 |
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|