"Společné dobro"
Guardian bojující: Deník Guardian před volbami o veřejných službách
Ve Velké Británii se možná budou v květnu konat všeobecné volby. (Vládnoucí labouristé je v tomto termínu mohou vyhlásit, ale nemusí - kdy se v Británii konají všeobecné volby, vždy určuje vládnoucí strana, a to v několikaměsíčním rozmezí po uplynutí čtyř let od posledních všeobecných voleb. Deník Guardian se při té příležitosti rozhodl razantně se zastat britských veřejných služeb. Jeho 200 novinářů interviewovalo 200 zaměstnanců státní správy - od vrátného v nemocnici (plat: 9000 liber ročně) až po armádního generála (plat: 150 000 liber ročně). Rozhovory "na nejdůležitější téma, jemuž dnes čelí Británie" vyšly v listě včera a dnes. Na titulní a třetí straně publikoval k tomu Guardian dlouhý redakční komentář, který shrnujeme.
Na více než třiceti stranách dnes a zítra jsme vybudovali mozaiku hlasů. Jsou to muži a ženy, o nichž se často hovoří, ale jejichž hlas je slyšen jen málokdy. Jsou to hlasy lidí, kteří pracují v našich veřejných službách - lidí, kteří v určitém základním smyslu pracují pro společné dobro.
Proč dáváme tak velký prostor nikoliv všeobecným volbám, novému státnímu rozpočtu, úmrtí v královské rodině či zahraniční válce, ale britským veřejným službám a lidem, jejichž zásluhou je, aby tyto služby fungovaly? Na nejvznešenější úrovni je to proto, protože civilizovaná společnost se posuzuje podle toho, jak se dovede postarat o své občany. Slušné veřejné služby - školy, nemocnice, železnice - jsou základním předpokladem a měřítkem slušného národa. Vypovídají leccos o tom, kdo jsme a jak se o sebe navzájem staráme.
Bezprostřednější odpovědí je to, že se blíží všeobecné volby - volby, v nichž se velmi pravděpodobně bude rozhodovat o kvalitě našich veřejných služeb. Kdykoliv bude interviewován v rozhlase či v televizi nějaký volební kandidát, vždycky bude zdůrazňovat, že "základní otázky, o něž se voliči hlavně zajímají" jsou školství, zdravotnictví a doprava. Tak proto dnes bereme politiky za slovo a hovoříme s lidmi, kteří nám vyprazdňují popelnice, učí naše děti, léčí naše nemocné a všeobecně je jejich zásluhou, že se Británie nezadřela. Byl to ambiciózní projekt - téměř dvě stě novinářů, pracujících v deníku Guardian, interviewovalo zaměstnance státní sféry - od nejvýše postavených diplomatů až po nejšpatněji placené školní uklízečky, od slavného ředitele muzea až po neznámého místního knihovníka. Neměli jsme v úmyslu provést vědecký průzkum veřejného mínění a nutně existují mezery. Ale účelem této mozaiky je, aby vytvořily malé fragmenty větší obraz. (...)
Nadcházející volby potřebují debatu o veřejných službách více než všechny předchozí všeobecné volby. Neboť tuto volební kampaň definovala Labouristická strana jako referendum o významu veřejných služeb.
Labouristická vláda přiznává, že riskuje svou budoucnost tím, že veřejně přiznává, že chce zlepšit základní infrastrukturu v této zemi. Premiér i ministr financí přiznali, že pokud nedojde do konce jejich funkčního období ke zlepšení veřejných služeb, ve svém funkčním období selhali.
Britské veřejné služby jsou chaotické a jsou v rozkladu
Navzdory optimistickému a inspirujícímu svědectví mnoha pracovníků veřejných služeb je věcí deprimujícího konsensu, že příliš mnoho našich základních, kolektivních potřeb, není řádně uspokojováno. Důkazy vidíme před očima každý den: přeplněné čekárny u lékaře, chodby v nemocnicích plné pacientů na vozících, školy, v nichž vznikají nepokoje, protože jsou příliš početné třídy a je příliš málo učitelů. A všude jinde na veřejnosti, i tam, kde jsou služby financovány soukromě, je to stejný obraz: autobusové linky na venkově se ruší, vlaky jezdí se zpožděním anebo nejezdí vůbec.
Jedna studia Světové zdravotnické organizace zjistila, že až 25 000 Britů, kteří každoročně umírají na rakovinu, by bylo vyléčeno, kdyby žili v nějaké jiné zemi Evropské unie. Anebo si vezměte školství. Sestavíme-li tabulku podle toho, kolik šestnáctiletých dětí chodí v jednotlivých zemích Evropské unie ještě do školy, hádejte, kdo bude na posledním místě? Velká Británie - Francie a Německo jsou před námi, do školy tam chodí o dvacet procent více šestnáctiletých. Studie z roku 1999 zjistila, že každý pátý dospělý Brit neumí sečíst své drobné v kapse.
Proč jsou tyto základní služby tak zanedbané? Je to jednoduché: jde o peníze. Na zdravotnictví platí Britové jen o něco více než třetinu částky, jakou na zdravotnictví vydávají Američani a jen asi polovinu částky, kterou na zdravotnictví vydávají Francouzi. Vydáváme na zdravotnictví méně, protože máme menší daně. Celková daňová zátěž v roce 1999 byla 36,6 procent hrubého domácího produktu: ve Francii to bylo 46 procent.
Jak se Británie dostala do takto obtížné situace? Odpověď je zřejmě spojena se samotným zrodem moderního systému veřejných služeb.
Na poválečnou éru, od roku 1945 do roku 1979, se láskyplně vzpomíná jako na zlatý věk sektoru veřejných služeb. Konec konců právě Attleeho vláda založila státní britské zdravotnictví. Avšak i na toto období je nutno se dívat s rezervou. Zaprvé Británie nikdy neinvestovala do státního sektoru dostatečné množství finančních prostředků, určitě ne po roce 1960, tak, jak to učinily Francie a Německo. Hospodářský růst Británie byl sice tou dobou dost zdravý, asi tři procenta ročně, ale evropští sousedi Británie se ekonomicky rozvíjeli dvakrát tak rychle a investovali peníze do renovace infrastruktury - od dobře vybavených škol až po nové elegantní vlaky. Británie sice rozšířila v šedesátých letech investice do školství, ale devalvace z roku 1967 a měnová krize v roce 1976 vyvolala obrovské škrty v investicích do veřejné správy. Francie a Německo investovaly do veřejné správy mezitím dál a nepřerušeně.
Hlubším důvodem je to, jak na to nyní poukazují historici, že v Británii sektor veřejné správy nikdy nezakořenil tak hluboko, politickými, ano i kulturními kořeny jako na evropském kontinentu. Ve Francii se staly státní instituce přímo součástí francouzské národní totožnosti: k tomu v Británii nikdy nedošlo. Namísto toho začal být státní sektor v Británii spojován s nekompetentností a s korupcí. Pracovníci veřejné správy získali pověst, že jsou nepořádní, líní a že jsou členy agresivních odborových svazů.
To byla půda, na níž vznikl thatcherismus. Důsledkem byla dvě desetiletí omezování veřejných služeb. S výjimkou policie byla všem ostatním veřejným sektorům vnucena hladovka, byly nuceny dělat stále více práce za stále méně peněz. Došlo k drastickému snížení platů učitelů. Lékařům a zdravotníkům se zvýšily pracovní úvazky zatímco budovy nemocnic kolem nich se začaly rozpadat.
Teď ale, jak se zdá, vznikla nová atmosféra. Lidé si už nemyslí, že jsou veřejné služby k ničemu a že jen všechno soukromé je vynikající. Když Britové slyší "privatizace", pomyslí na britské železnice: dokonce i 71 procent konzervativních voličů sdělilo našemu průzkumu veřejného mínění, že by dali přednost návratu státních Britských železnic.
Průzkum veřejného mínění: nová důvěra v sektor veřejných služeb
Deník Guardian si objednal od průzkumné organizace ICM průzkum veřejného mínění, z něho vyplývá, že všichni britští voliči, včetně těch, kteří hlasují pro konzervativce, nyní velkou většinou požadují veřejné služby, řízené vládou anebo místními úřady. 66 procent voličů Labouristické strany a 61 procent voličů Konzervativní strany souhlasí s názorem, že veřejné služby by neměly být provozovány pro zisk. S tím názorem nesouhlasí 29 procent voličů labouristů a 32 procent voličů konzervativců.). 76 procent voličů si přeje, aby byly zprivatizované britské železnice znovu zestátněny a 60 procent voličů chce, aby byla zestátněna soukromá vězení. Většina voličů si ale nepřeje zestátnění zprivatizovaného podniku British Telecom, které bylo úspěšné. - Průzkum byl založen na sociologickém vzorku 1001 osob a proveden ve dnech 16 - 18 března 2001.
