 |
Neskutečně povrchní recenze filmu JízdaTomáš PecinaŘečeno stručně, "road movie" režiséra Jana Svěráka Jízda považuji za jeden z nejlepších českých filmů, který v 90. letech vznikl - všechny ostatní Svěrákovy režie, včetně Obecné školy a Kolji, na mě působí ve srovnání s tímto nízkorozpočtovým snímkem neživě, vykalkulovaně a málo přesvědčivě. Jízda je bezesporu filmem generačním a nelze nutit diváka, který neměl možnost zakusit stejný životní pocit jako jeho hrdinové, aby akceptoval - z hlediska recenzentky jistě pokřivené, možná až morbidní - vidění světa, které snímek předkládá. Recenze C. Birdové však trpí už prostou neznalostí kontextu, z něhož dílo vychází, a obsedantní lpění na vizuální stránce díla recenzentku usvědčuje i z neschopnosti porozumět verbální, k pochopení díla klíčové složce.V Jízdě se prolíná několik dějových a významových rovin. Na povrchu je gradující a posléze ustupující erotické napětí mezi dvěma věkem dospělými, mentálně však stále spíš pubertálními hrdiny a jejich mladičkou femme fatale Aňou. Herecký výkon Anny Geislerové je dominantou filmu: Aňa je přitom jen napůl skutečnou postavou - nezapomínejme, že v symbolické rovině zůstává odměnou, kterou putující hrdinové dostali na začátku za "dobrý skutek" a která, jak to má v pohádkovém příběhu být, na konci filmu opět - bez možnosti happy-endu - odchází. Geislerová v roli Ani je tajemná, smyslná, hravá i zničující a ve všech těchto polohách působí velmi přesvědčivě, daleko lépe než např. v pozdější roli milionářské dcerky Beáty ve Výchově dívek v Čechách. Hned na druhém místě ve filmu hraje krajina, jež je v české a slovenské kinematografii tradičně silným prvkem: z dlouhometrážních snímků připomeňme Markétu Lazarovou nebo Orbis pictus, v seriálech byl motiv české krajiny neobyčejně působivě využit - k ideologické manipulaci - např. ve Třiceti případech majora Zemana. Vynikající je i hudba, přesně odrážející náladu snímku: "pohodovost" s příměsí lehké absurdity. Ostravská skupina Buty nebyla v době premiéry příliš známá a nebýt fenomenálního úspěchu Jízdy, možná by její hvězda ani nevyšla (tak jako by zcela jistě nedošel proslulosti středočeský Brutus, nebýt Gedeonova Indiánského léta). Jízda vypráví příběh generace, kterou o několik let dříve zachycuje "drsný snímek z letního pionýrského tábora" Pějme píseň dohola Ondřeje Trojana. Bylo by eufemismem prohlásit, že její životní hodnoty jsou rozkolísané: žádné takové hodnoty neexistují. Pasívní role, do níž odsoudil většinu české populace umírající komunistický režim, přetrvala zánik totality o několik let. Právě takoví jsou Jakub a Radek: zbabělí, málo sebevědomí, nedospělí, hledající únik od složitých životních rozhodnutí. Jejich setkání s Aňou musí skončit nezdarem: i ona patří do této generace, ale je "burned-out case" - a na rozdíl od nich je už dospělá. Neúspěch mladých mužů v sexu s Aňou, jemuž film věnuje velký prostor, je dán logikou situace. Méně logické a do syžetu poněkud násilně zařazené jsou scény na "vypůjčené" chatě. Co bylo předtím řečeno v náznacích, ztrácí explicitní inscenací uvěřitelnost. Závěrečná scéna, při níž se krásný sen rozplývá a cesta - která, jak bylo řečeno, je výletem do dospělosti - náhle končí, je naopak vyvrcholením díla. Jak jsme uvedli na počátku, Svěrákova Jízda má několik rovin, které se komplikovaným způsobem prolínají. Není jen filmem o sexuální úchylce Ani, jeho základem není samotný příběh "výletu na svobodu", ani nejde o pornografickými prvky obohacenou triviální moralitu, jak se pokouší naznačovat Jan Čulík. Je to dílo částečně symbolické (až alegorické), do značné míry terapeutické a v každém případě mimořádně řemeslně zdařilé - pro mě stejně jako pro mnohé jiné je proto právě Jízda nejlepším a nejvýznamnějším domácím filmem uplynulého desetiletí.
|
 |
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|