Britské listy

Otázka: co je nejcennějším majetkem, který stojí za to vlastnit na úsvitu informační éry? Odpověď frekvence elektromagnetických vln - elektromagnetické spektrum - jehož prostřednictvím bude v éře bezdrátových komunikací vysíláno stále větší množství informací i obchodní činnosti. Naše počítače, palm piloty, bezdrátový internet, mobilní telefony, pagery, rozhlas a televize, to všechno potřebuje pro vysílání a příjem zpráv, obrazu, zvuku, dat a všeho ostatního rádiové frekvence elektromagnetického spektra.

Většina z nás na existenci elektromagnetického spektra většinou ani nepomyslí. Považujeme ho, víceméně, za něco jako kyslík, který dýcháme, jako něco, co existuje zadarmo. Ve skutečnosti je toto spektrum považováno za veřejný statek a organizují a řídí ho vlády, které pronajímají různé rozhlasové frekvence komerčním i jiným institucím pro vysílání. Jinými slovy, v každé zemi vlastní elektromagnetické spektrum jménem občanů vláda.

Avšak nyní chtějí mocné komerční sdělovací prostředky získat totální kontrolu nad elektromagnetickým spektrem. Představte si svět, v němž hrstka globálních mediálních gigantů jako Vivendi, Sony, BskyB, Disney a News Corporation vlastní doslova všechny elektromagnetické frekvence po celém světě a obchodují s nimi jako "soukromým elektronickým majetkem". Ve Washingtonu vzniká strategie, která to má umožnit.

7. února podepsalo 37 čelných amerických ekonomů společný dopis, který požádal americkou Federální komisi pro komunikace (FCC), aby dovolila nynějším koncesionářům rozhlasových a televizních frekvencí, které mají pronajaté od vlády, aby je mohli dále za úplatu pronajímat jiným uživatelům na sekundárních trzích. Dopis, jehož si veřejnost skoro vůbec nepovšimla, je první etapou radikálního plánu odejmout kontrolu nad elektromagnetickým spektrem vládám po celém světě a učinit elektromagnetické frekvence soukromým majetkem globálních mediálních gigantů. Pokud se jim to podaří, národní stát přijde o jeden z posledních zbytků své skutečné moci: o schopnost regulovat přístup k rozhlasovému, televiznímu a jinému vysílání na svém území.

Tato historie začala před několika lety, kdy nadace Progress and Freedom Foundation, konzervativní organizace ve Washingtonu s těsnými styky s Newtem Gingrichem, bývalým předsedou Sněmovny reprezentantů, vydala zprávu nazvanou The Telecom Revolution: An American Opportunity (Revoluce v oblasti telekomu: Americká příležitost).

Autoři zprávy požadovali, aby se elektromagnetické spektrum stalo soukromým vlastnictvím. Podle tohoto plánu by dostali vysílatelé, kteří mají koncese pro nynější frekvence, tyto frekvence jako majetek a byli by schopni jich používat a kupovat je a prodávat podle vlastního uvážení. Dosud neužívané části elektronického spektra by se pak prodaly komerčním podniků a komise FCC by byla zrušena.

Zpráva argumentovala, že státní kontrola nad elektromagnetickým spektrem vede k nepružnosti a že kdyby bylo spektrum proměněno v soukromý elektronický majetek a kdyby se prodávalo na trhu, neviditelná ruka nabídky a poptávky by si vynutila nejinovativnější využívání těchto frekvencí. Pak se konala v této věci v americkém Kongresu slyšení a zájem o tento plán vzrostl.

Nicméně, představa, že by měly být americké rozhlasové a televizní frekvence odprodány do soukromého sektoru, se zdála přece jen poněkud nereálná. Pak ale, méně než měsíc poté, co se stal George Bush prezidentem, dorazil do komise FCC dopis oněch 37 ekonomů.

Nové myšlení: nejprve zajistit plán částečné privatizace, v jehož rámci by mělo být dovoleno nynějším držitelům licencí prodávat a poskytovat své frekvence na sekundárních trzích prostřednictvím pronájmu. Pak by byl vytvořen komerční základ pro to, aby došlo k proměně udělování vládních licencí v jejich odprodej soukromému sektoru. Ostatním státům bude doporučeno, aby učinily totéž a prodaly své elektromagnetické spektrum globálním mediálním podnikům. Jestliže se některým vládám nebude chtít něco takového učinit, budou proti nim použity mezinárodní obchodní sankce.

V průmyslové éře byla základní podmínkou obchodu výměna majetku na trzích. Rolí národních vlád bylo ochránit majetek a trhy. Ale v novém komerčním světě, který se právě rodí, je přístup k informacím prostřednictvím telekomunikačních sítí stejně tak důležitý jako výměna majetku na trzích.

Jestliže budou elektromagnetické frekvence celé planety vlastněny a ovládány globálními mediálními korporacemi, jak bude miliardám lidí, kteří žijí na Zemi, zajištěno jejich základní právo navzájem mezi sebou komunikovat? V éře, kde se stále větší množství našich denních komunikací odehrává prostřednictvím internetu, začíná být přístup k elektromagnetickému spektru nesmírně důležitý. Samozřejmě, ti, kdo budou moci platit, budou propojeni. Ale co oněch 62 procent obyvatelů této planety, kteří nikdy neuskutečnili telefonní rozhovor, a oněch 40 procent, kteří nemají elektřinu? Jak se ti kdy dostanou k přístupu do kybernetického prostoru, kde budou poplatek za vstup určovat mediální globální giganti?

Jestliže budou ovládat proud lidských komunikací globální mediální společnosti, jak zajistíme, aby byla dovolena komunikace i těch názorů a politických přesvědčení, která se budou odlišovat od názorů majitelů elektromagnetického spektra? Je možné, že vznikne nová forma represe, až globální mediální společnosti ovládnou světové rozhlasové a televizní vlny.

A stejně znepokojující je toto: až firmy jako AOL-Time Warner, Disney a Vivendi Universal budou vlastnit nejen obsah komunikačních kanálů, ale i kanály samotné, bude zlikvidována bohatá kulturní rozrůzněnost, kterou tradičně vytvářely občanské společnosti? Zůstane nám jen několik obřích celosvětových mediálních společností, které budou všem lidem určovat, co má být lidskou kulturou?

Jak můžeme zabránit těmto společnostem v tom, aby získaly příliš silný vliv nad samotnou obchodní výměnou, vzhledem k tomu, že budou ovládat komunikační kanály, jejichž prostřednictvím dochází k obchodním transakcím? A nakonec, jak zabráníme v nové éře, kdy budou všichni lidé propojeni se všemi ostatními lidmi prostřednictvím podnikatelských informací a telekomunikačních sítí, aby globální mediální podniky nevyužívaly pro své účely soukromá data o lidech, která budou plynout jejich sítěmi? Jaké záruky budou lidé mít, že bude zajištěno jejich soukromí, jestliže budou všechny aspekty jejich života k dispozici jako data, přenášená komunikačními kanály, vlastněnými obřími korporacemi?

Na úsvitu globálního mediálního věku před více než dvaceti lety poznamenal jeden americký vládní činitel, že "obchod už nesleduje národní zájmy, sleduje komunikační systémy". Až samotné naše právo komunikovat navzájem nebudou už zajišťovat vlády, ale bude pod kontrolou globálních mediálních gigantů, budou dále existovat základní svobody a demokracie?

Jeremy Rifkin je autorem knihy The Age of Access (Věk přístupu) a je předsedou The Foundation on Economic Trends (Nadace pro hospodářské trendy) ve Washingtonu, DC.