Britské listy

Volební úspěch levice v Paříži a Lyonu, kde svárlivá a roztříštěná pravice přinesla socialistům, komunistům a zeleným vítězství na podnosu, nemůže zakrýt skutečnost, že levice ztratila 18. března dvacet důležitých měst. Pravice získala 45% hlasů, levice jen 43%. Hlasování se zdrželo 40% dělníků, 53% občanů od 18 do 24 let, 39% občanů od 25 do 34 let. Pro různé "alternativní" krajně levicové skupiny se vyslovilo 13% voličů. Vedení socialistické strany ohlásilo před volbami příchod "růžové vlny". Byla to taktická chyba, která ještě na poslední chvíli zvýšila pasivitu levicových voličů. Namísto ní přišla vlna největší volební abstence od konce války. Pro Jospinovu vládu to měla být "generální zkouška" před parlamentními a prezidentskými volbami v roce 2002. Bylo to však "poslední varování" ...

Jospinova "pluralitní levicová koalice" je v krizi. Socialistická strana dnes drží komunistickou stranu nad vodou. Vedení Socialistické strany dokonce pomáhá financovat komunistický deník l´Humanité. Jospin se obává zhroucení komunistické strany a radikalizace komunistických voličů.

Jospinova vláda přistupovala k obecním volbám za zdánlivě příznivých okolností. Ekonomický růst pokračoval. Nezaměstnanost klesla pod symbolickou hranici 9%. Mnoho socialistů - a nejen socialistů - však upozorňovalo, že občané, které divoký kapitalismus již vyhnal na okraj společnosti - dlouhodobě nezaměstnaní, lidé s nízkými příjmy, přistěhovalci a jejich děti - se díky ekonomickému růstu na kapitalistické výsluní nedostanou. Obecní volby nepomohou občanům, vyhnaným globalizací na periférie měst, aby našli cestu do sídelních čtvrtí. Komunální politika je zcela ve vleku centrální politiky, je tedy třeba změnit jak politiku centrální, tak komunální. Vycházejíce z těchto úvah, dobrá třetina socialistů již delší dobu žádá skutečně levicovou politiku a silný sociální stát.

Masová volební abstence a počínající radikalizace tradičních socialistických a komunistických voličů jsou projevy nespokojenosti námezdně pracujících občanů, kteří od června 1997 žádají radikální sociální politiku. Již během volební kampaně proběhly na několika místech stávky a demonstrace proti propouštění v obchodním domě Marks & Spencer a v mlékárnách Danone. Pracovníci těchto podniků se dověděli o svém propuštění "na základě rozhodnutí valné hromady akcionářů" z televize. (Generální ředitel obchodního domu dostane prémii 7 milionů franků, kolik dostanou prodavačky se neví). Podpisová akce pobouřené veřejnosti žádala vládu, aby zakročila. Jospin sice odsoudil "skandální a brutální metody zaměstnavatelů", dál se však nedostal. "Kdo vládne v této zemi, politikové, nebo majitelé akcií?", táže se leták odborové organizace obchodního domu Marks & Spencer.

Železničáři, kteří v novém "projektu restrukturalizace" vytušili projekt plíživé privatizace, vstoupili do stávky v plné volební kampani a nepomohly domluvy komunistického ministra dopravy ani vedení odborové organizace CGT, motivované obavou z toho, že během voleb budou mít na krku stávku státních zaměstnanců. Stávkové výbory však rozhodly jinak. Ačkoli Jospin telefonicky doporučil "stáhnout projekt restrukturalizace a nemluvit o tom" - typicky jospinovské hašení požárů - stávková pohotovost trvala ještě několik dní. Je vhodné připomenout, že v roce 1995 velká odborářská akce za záchranu sociálního pojištění začala také na železnici. V roce 1995 vedení CGT řídilo stávku pevnou rukou. Tentokrát o průběhu stávky rozhodovala členská základna odborů a její stávkové výbory.

Kandidát francouzské levice na prezidentský úřad Lionel Jospin bude muset ještě před osudovým rozhodnutím v roce 2002 hasit mnoho požárů. Francouzští socialisté se nacházejí na křižovatce. Jejich úkolem bude v příštích měsících přesvědčit vedení, že je nutno otočit kormidlo doleva, protože socialisté vyhrávají volby nalevo.