Londýnské ústředí Amnesty International: Jsme znepokojeni, že britská vláda brání lidem zažádat v Británii o azyl a že je na pražském letišti diskriminuje
Exkluzivní rozhovor Britských listů s Brendanem Paddym, tiskovým tajemníkem britské sekce londýnského ústředí organizace Amnesty International, tedy sekce, která monitoruje, jak britská vláda porušuje lidská práva, vedl ve čtvrtek odpoledne Jan Čulík.
Čtenář, který si prostuduje tento rozhovor, zjistí, že se postoj londýnského ústředí organizace Amnesty International radikálně odlišuje od postoje, jak o něm informoval včera z Londýna ve zprávě ČTK Jiří Chrást, který napsal: "Znepokojení nad zavedením [britské] imigrační kontroly na pražském letišti vyjádřili také někteří zaměstnanci Amnesty International a právní odborníci. Avšak odmítli se vyjádřit podrobněji, že prý nemají dostatečně detailní informace." Vypadá to, jako by se Jiří Chrást Brendanovi Paddymu neobtěžoval zatelefonovat. Že by tomu tak skutečně bylo? Pokud spolehlivost zpravodajství ČTK.
Jan Čulík: Jaký názor zastává Amnesty International oficiálně vůči situaci, vzniklé na ruzyňském letišti?
Brendan Paddy: Zastáváme v této věci dva názory. Zaprvé, už dlouho jsme znepokojeni, že strategie britské vlády ohledně azylu je taková, že se britská vláda snaží zabránit lidem, kteří chtějí zažádat v Británii o azyl, aby se do Británie vůbec dostali. Namísto toho, aby britská vláda posuzovala jednotlivé případy žadatelů o azyl podle jejich individuální situace, britskou vládní strategií je zabránit lidem, aby vůbec mohli mít příležitost o azyl zažádat.
Zadruhé, jsme také velmi znepokojeni, že ze zpráv, které dostáváme o tom, co dělají britští imigrační úředníci na pražském letišti Ruzyně, zdá se, vyplývá, že vybírají cestující do Velké Británie diskriminačním způsobem. To už samo o sobě je závažné a je také potenciálně velmi závažné, že lidem, kteří utíkají před perzekucí, se nedostává řádné ochrany. Protože jistě někteří z těch lidí, kterým je zabráněno cestovat do Velké Británie, by možná podali žádost o azyl, o níž by se ukázalo, že je neodůvodněná, jiní jsou možná takoví žadatelé, jejichž žádost by byla shledána naprosto odůvodněnou.
Vzhledem k tomu, že britská vláda brání lidem, aby zažádali v Británii o azyl, znamená to, že britská vláda porušuje mezinárodní právo? Jak ospravedlňuje britská vláda vytváření těchto překážek? Vždyť vlády mají povinnost umožnit lidem, aby zažádali o azyl, není to pravda?
Vlády mají povinnost dovolit lidem, aby zažádali o azyl. Nemají podle mezinárodního práva povinnost ulehčovat lidem přístup do jejich země. Britská vláda dodržuje alespoň literu mezinárodního práva tím, že brání lidem, aby mohli zažádat v Británii o azyl. Britská vláda však neposkytuje ochranu lidem, kteří jsou potenciálně terčem pronásledování, jestliže jim neumožňuje, aby uprchli ze své země.
Co může Amnesty International dělat pro nápravu této situace?
Zaprvé budeme muset studovat statistiky toho, jakým lidem bylo zabráněno cestovat z České republiky do Velké Británie. Budeme usilovat o potvrzení prvních zpráv, z nichž vyplývá, že lidé jsou vylučováni z dopravy do Británie diskriminačním způsobem. Pokud zjistíme, že je to pravda, pak to bude nutně téma, o němž budeme oficiálně jednat s britskou vládou.
Dostali jsme nyní v Britských listech připomínky od čtenářů, kteří cestovali do Británie dlouho předtím, než tento romský problém vznikl. Argumentují, že se setkali u britských imigračních úředníků s naprosto náhodným, subjektivním, krutým a nekompetentním rozhodováním. Jaký postoj zastává Amnesty International k této praxi britských úřadů?
Musím přiznat, že se touto otázkou normálně nezabýváme. Zasahujeme v těch případech diskriminace, kdy to potenciálně vede k neobyčejně vážnému porušování politických a občanských práv. Tak například v otázce azylu je naším prvotním zájmem - a důvodem, proč se zajímáme o azyl a snažíme se zajistit, aby byly azylové procedury spravedlivé a aby byly řádně dodržovány a aby byla dodržována nejen litera mezinárodních závazků, ale i jejich duch - protože jestliže je lidem znemožňováno, aby uprchli před útlakem a našli útočiště v druhé zemi, čelí pravděpodobnosti nespravedlivého věznění, špatného zacházení a mučení, nebo i smrti. Proto se zajímáme o azylovou proceduru. Co se týče diskriminace vládními úřady, vždycky existuje nebezpečí, že to může vést k útlaku anebo jiným formám vážného porušování lidských a občanských práv.
Jak víte, v Británii dostal politický azyl jen minimální počet Romů, i když je dobře známo, že jsou ve středoevropských zemích terčem ostrého pronásledování. Kanada poskytla azyl daleko většímu počtu Romů než Británie. Jaký postoj zaujímá Amnesty International ohledně toho, jak málo Romů dostalo azyl v Británii?
V mnoha evropských zemích interpretují úřady nesmírně úzkým způsobem definice z konvence OSN o právech uprchlíků, o tom, kdo je vlastně uprchlík. Podle platné definice jsou to takoví lidé, kteří se obávají odůvodněně pronásledování. V Británii je laťka v tomto ohledu umístěna nesmírně vysoko. To záporně postihlo zejména skupiny Romů z České republiky, kteří jsou vystavováni silné diskriminaci českým státem i jinými, a jsou potenciálně vystavováni velmi silnému šikanování a násilí, zejména od jiných českých občanů, nikoliv od vlády. Riziko je, že tím, že britská vláda umístila tu laťku pro získání azylu tak vysoko, britská vláda a vlády v Evropě upřely těm lidem, kteří čelí tomu, co mnoho lidí považuje za útlak, právo na vstup do země.
Britský velvyslanec v České republice a někteří jiní britští činitelé ospravedlňují oficiálně toto nové opatření, tj. vytvoření britské imigrační kontroly na pražském letišti tím, že prý docházelo k "hrubému a systematickému zneužívání britských azylových procedur některými českými občany".
Je nesmírně politováníhodné, že britská vláda a také bohužel mnoho lidí v Británii si plete to, že mnoho lidí, kteří se upřímně obávají, že jsou terčem pronásledování, nedostalo v Británii azyl, s údajnými "falešnými žadateli" o azyl. To, že většina Romů v Británii nedostane politický azyl, neznamená, že o něj nezažádali v dobré víře. Je pravděpodobné, že byli vystaveni obrovskému utrpení, šikanování i násilí a pro udělení azylu v Británii to pořád ještě nestačí. Je proto naprosto nevhodné charakterizovat jejich žádost o udělení azylu jako "falešnou". V mnoha případech jsou totiž tyto žádosti absolutně autentické navzdory tomu, že budou nakonec odmítnuty.
