Dílčí analýza realizace volebního programu ČSSD
Přechytračili Mertlík s Grulichem ODS, nebo podvedli občany?
Martin Kunštek
Průběh loňské "legislativní smršti" v Parlamentu doprovázel na venek urputný střet vládní ČSSD a smluvně opoziční ODS. Existence vlády počátkem roku visela na vlásku. Pokračování Zemanova kabinetu zajistilo až uzavření dodatků ke Smlouvě o vytvoření stabilního politického prostředí - jak se opoziční smlouva oficiálně jmenuje. Na veřejnost celé jednání podle článku 10 opoziční smlouvy vypadala (alespoň dle toho, co bylo lze vyčíst z tisku) jako "formální šaškárna". Ta měla umožnit, aby ODS neztratila tvář, i když vládě ČSSD projde návrh zákona o státním rozpočtu. Skutečnost však byla podstatně jiná...
Zemanův tým reálně čelil vypovězení dohody ze strany ODS až téměř do okamžiku, kdy stenografka přepisovala text "Dodatků". Hlavní opoziční strana totiž skutečně chtěla razantně korigovat konání vlády a ČSSD zase v řadě oblastí nehodlala smluvnímu partneru ustoupit. V okamžicích jednání o reformě veřejné správy dělilo vládu od vyslovení nedůvěry necelých 24 hodin, chybějících do dalšího jednacího dne Sněmovny. Předseda ODS Václav Klaus chtěl spuštění reformy a volby do krajských zastupitelstev odložit až na rok 2002. Argumentoval při tom, že návrh reformy je velmi nekvalitní a v řade oblastí nedořešený, a že zákony podle kterých má reforma být realizována jsou velmi děravé. Bývalý prognostik Miloš Zeman ale jako premiér nechtěl o odkladu ani slyšet. Na Klausovu předpověď, že "důsledkem spuštění reformy v takto nedokonalé podobě bude destabilizace systému řízení státu a finanční ztráty", premiér reagoval odchodem od jednacího stolu. Nakonec sice dodatky byly podepsány, ale bez zmínky o reformě veřejné správy. Zdánlivě vítězství pro Zemana. I pro jeho tehdejšího ministra vnitra Grulicha, který reformu předložil. Spolu se Zemanem ale prosadil toto řešení ve vládě i přes odpor nadpoloviční většiny členů kabinetu! Reforma v podobě, jakou projednával Parlament, vládou prošla jen díky nepřítomnosti několika ministrů, pobývajících tou dobou na státních jednáních mimo ČR a díky premiérově technickému zásahu do průběhu vládního hlasování. Zeman, když viděl početní rozložení hlasů, rozhodl (a jednací řád vlády mu to umožňuje) o tzv. negativním hlasování. Protože na zamítnutí je třeba nadpoloviční většina všech a nikoli přítomných, Grulichovy zákony při absenci několika odpůrců prošly! Jediný, kdo doplatil na vývoj tak byla Grulichova náměstkyně Yvonne Strecková...
Když se výsledek jednání vedení ČSSD a ODS dozvěděli ostatní ministři, bylo na řadě tváří vidět směs úlevy a zklamání. Úlevy proto, že budou ministrovat i nadále. Zklamání proto, že pochopili realitu - nákladnou a strukturálně nedomyšlenou reformu veřejné správy, která jim sebere část rozhodovacích pravomocí a i tak nedostatkových peněz již nikdo nezastaví. Naději na zásadní zlepšení finanční situace jejich resortů zase torpédoval podepsaný dodatek, podle kterého se má každý rok zmenšovat deficit státního rozpočtu. Vláda se navíc zavázala nezvyšovat daňovou zátěž a reformovat systém veřejných financí směrem k větší úspornosti ve výdajích. Někteří ministři dokonce zvažovali demisi - se slovy, že takto nebudou moci plnit to, co ve volbách občanům slíbili.
Vláda ČSSD nicméně zůstala u moci, rozpočet jí prošel a i reforma nakonec byla spuštěna. I přesto, že vláda měla k dispozici méně peněz než původně zamýšlela, a že další miliardy potřebné jinde spolklo budování krajských úřadů. Když pak ODS při dalším rozpočtu vládu kritizovala - že nic nedělá se slíbenou reformou veřejných financí, že předložený rozpočet stejně nebude dodržen - dostalo se jí odpovědi, že finanční reforma bude navazovat na reformu veřejné správy. Podle tehdejšího ministra financí Mertlíka mělo k dodržení nízkého schodku přispět i to, že obhospodařování řady veřejných statků přejde na kraje. ODS se uklidnila - většina důležitých hejtmanství je přeci "jejich" !
K určitému poklesu výdajů státního rozpočtu v této souvislosti sice skutečně došlo, ale na veřejné finance jako celek to reálný dopad ve smyslu snížení deficience nemá. Na kraje byly převedeny např. silnice II. a III. třídy a s nimi i odpovědnost za financování údržby. Ministerstvo dopravy a potažmo státní rozpočet se formálně zbavil obrovského břemene. Vnitřní deficit - tedy dluh na údržbě - je jen v této oblasti ministerstvem dopravy odhadován na 350 miliard korun. Drtivá většina těchto silnic je ve stavu vhodném jedině k okamžitému uzavření z havarijních důvodů. Při tom všem je předpokládaný náklad jen na prosté udržování zmíněných silnic v současném stavu (tedy aby se ještě více nerozpadaly) odhadován na 8 miliard ročně. Kdy bylo naposledy v rozpočtu resortu dopravy dost prostředků na prostou údržbu si na ministerstvu nikdo nepamatuje. Proto také silnice vlivem zanedbáváni údržby a reprodukce vypadají tak, jak vypadají. A kraje na nezhoršování (natožpak na zlepšování) nemají téměř žádné peníze. Příděl ze státního rozpočtu vystačí pouze na vybudování samotných úřadů a jejich vybavení, plus platy úředníků a jejich režie. Na silnice, školy, nemocnice a kulturní zařízení, která pod kraje přešla, zbudou vysloveně směšné částky. Zlepšení materiální situace pod kraje spadlých institucí čekat v žádném případě nelze, i když o nich nebude rozhodovat "pragocentrický byrokrat", ale krajští radní. Učitelé, lékaři, silničáři a další budou rádi, když se podaří zajistit, aby se situace aspoň nezhoršovala. Příjmy krajských rozpočtů totiž nebudou většinou stačit ani na to. A kraje bohužel další daně vypsat nemohou, ani nesmějí zvyšovat sazby stávajících daní. Nemohou, protože zákon, který by to umožňoval, ve Sněmovně smetla pravicová většina. ODS navíc vládu jedovatě upozornila, že by to zvyšovalo daňovou zátěž, což je v rozporu s Dodatky.
Možná, že i krajům ještě letos "projde" další zhoršování stavu silnic. Ostatně ministerstvu dopravy to procházelo léta. Pravda životnost ministrů moc dlouhá nebyla. Možná že i stávajícímu ministru financí Jiřímu Rusnokovi se podaří přechytračit ODS podobně jako jeho předchůdci Mertlíkovi. Možná že státní rozpočet vlivem různých úsporných škrtů a výše popsaných "přesunů" bude mít deficit jen 10 miliard. Jenže bit bude občan, který po těch rozbitých silnicích musí jezdit…
Stálo Vám to furiantství za to, pane premiére?
Nebylo by bývalo lepší odložit reformu veřejné správy a raději opravovat silnice, školy, nemocnice? To přece byly také vládní priority... Nebo snad byl volební program ČSSD jen kusem kvalitně popsaného papíru?
