Přístup ke katastru - rovnost před zákonem úpí!
Zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ): Úřad pro ochranu osobních údajů se dohodl s Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním o opatřeních při získávání informací z katastru nemovitostí prostřednictvím vzdáleného přístupu: Dálkovým přístupem bude možné získat pouze ty informace, které lze obdržet již dnes na přepážce příslušného katastrálního úřadu. Funkce celkový přehled vlastnictví bude dána k dispozici v těch případech, kdy to stanoví právní řád České republiky (např. policii, finančním orgánům, správcům konkurzní podstaty, soudům)… viz. http://www.uoou.cz/at_katastr.php3.
Tato zpráva a zajisté i zákulisní informace o jednáních mezi ÚOOÚ a Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním stran poskytování informací z katastru nemovitostí po internetu vyvolaly polemiku v tisku, týkající se ve své podstatě konfliktu dvou práv - práva na informace a práva na ochranu osobních údajů. Rád bych v této souvislosti podotkl několik poznámek.
Nový zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, k velké radosti optimistů vyřadil informace, které vypovídají o majetkových poměrech osoby (§ 16 zákona č. 256/1992 Sb.) z informací, které jsou považovány za osobní údaje. Nebylo zbytí, neboť rozsah osobních údajů vyplývá z dokumentů EU (Směrnice 95/46/EC Evropského parlamentu a Rady z 24. října 1995 o ochraně jednotlivců s ohledem na zpracování osobních údajů a o volném pohybu takovýchto údajů - viz http://europe.eu.int/eur-lex), a přece jen, už nejsme v dřevních dobách, kdy lze dělat zákony bez ohledu na předpokládaný vstup ČR do EU.
I já jsem byl jedním z těch optimistů, kteří tuto skutečnost přivítali. Bohužel, pokud má být třeba investigativnímu novináři k něčemu informace o majetkových poměrech osoby, musíte znát také druhou stranu informace - jméno a adresu dotyčné osoby. A jsme u prvního čertova kopýtka: dle nového zákona je osobním údajem jakýkoliv údaj (=informace) týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Čili problém stávajících zákonů není v tom, opatřit si informace o majetku, ale přiřadit je ke konkrétní osobě. Protože dle výkladu ÚOOÚ je osobním údajem mj. už i adresa osoby spolu se jménem (pokud nebydlí např. 2 osoby téhož jména na jedné adrese, pak lze osobu skutečně identifikovat pouze na základě adresy). Z tohoto úhlu pohledu má nepochybně ÚOOÚ pravdu, radí-li být opatrný při zveřejňování jakýchkoliv údajů vzhledem k aplikaci zákona č. 101/2000 Sb.
Dobrá tedy, pojďme dál, dle § 21zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), je katastr veřejný a každý má právo do něj za přítomnosti pracovníka katastrálního úřadu nahlížet a pořizovat si z něho pro svou potřebu opisy, výpisy nebo náčrty. Vzhledem k tomu, že katastrální úřady jsou stále ještě státem ve státě, pomíjím realizaci tohoto ustanovení v praxi. Obsahem výpisu z katastru jakožto standardního výstupu pro veřejnost je na základě zadání čísla parcely a katastrálního území jméno, adresa a plné rodné číslo vlastníka. Čili pokud chcete vlastníka konkrétní nemovitosti, získáte jeho osobní údaje takříkajíc na zlaté míse včetně pečlivě střeženého rodného čísla. Účelem katastru je evidence pozemků. To zní také logicky; identifikátorem pro účely nahlížení do katastru tedy jsou tedy parcelní čísla, nikoliv jména. I to jsem schopen pochopit.
Co již pochopit schopen nejsem, je argument, že "funkce 'celkový přehled vlastnictví' bude dána k dispozici v těch případech, kdy to stanoví právní řád České republiky (např. policii, finančním orgánům, správcům konkurzní podstaty, soudům)". Například sdělování těchto údajům soudům: jaký je právní titul pro vydání informací? V civilním řízení se poskytování informací děje na základě § 128 občanského osudního řádu (OSŘ), podle něhož je povinen každý sdělit soudu skutečnosti důležité pro soudní řízení. Vzhledem k ústavní zásadě "co není státním orgánům povoleno, je jim zakázáno" jde o stanovení oprávnění soudu, odpovídající oprávnění občana vyplývá přímo z Ústavy - "co občanovi není zakázáno, je mu povoleno" (povinnost katastrálního úřadu informace poskytnout vyplývá ve vztahu k občanům podle mého názoru ze zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím; námitka že podle § 2 odst. 3 se cit. zákon se nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zákona č. 101/2000 Sb. je ireleventní vzhledem k výše uvedenému rozsahu osobních údajů poskytovaných v tzv. výpisu z katastru). V tristní situaci jsou však z hlediska titulu k nabytí informací z katastru zejména soudy v trestní řízení. Tyto totiž podle mých informací požadují informace dožádáním dle § 8 trestního řádem, který říká, že (§ 8 odst. 1) "státní orgány… jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.", ale pozor: tímto ustanovením není dotčena povinnost mlčenlivosti dle zvláštního zákona - tedy v případě osobních údajů dle zákona č. 101/200 Sb. (policie je na tom obdobně - § 47 odst. 2 zákona o policii též vylučuje poskytnutí údajů chráněných povinností mlčenlivosti). Čili těmto institucím by katastr neměl vydat ani obyčejný výpis z katastru, neřku-li seznam nemovitostí určitých osob!
Tedy v tomto případě rozdíl mezi státním orgánem a běžným občanem z hlediska zákonů není (právní titul k nabytí informací je rovnocenný, nebo dokonce silnější ve prospěch občana), argumentovat k opaku se dá pouze veřejným zájmem, což by ale mohla být dost odvážná a vratká právní spekulace! Pokud tedy ÚOOÚ ve svém stanovisku tvrdí, že těmto orgánům se údaje o veškerém nemovitém majetku budou poskytovat na základě jména a adresy, kdežto občanům ne, jde o do nebe volající porušení principů právního státu a flagrantní pošlapání zásady rovnosti před zákonem. Nedělám si iluze, že potají se mezi českými státními institucemi stěhují různé (a citlivější!) údaje, ale takto okatě? Jak říkal v jiné souvislosti Antonín Švehla: Když žerou, ať aspoň nemlaskají!
Bohdan Urban
právník
