Budou snad kraje v ČR podřízeným subjektem ve vztahu ke státu?
Státní dluh České republiky rozhodně není v současné době zanedbatelnou záležitostí,
pohybuje se totiž už nikoliv v řádech desítek, ale spíše stovek miliard korun a každá vláda na světě by se asi velmi vážně zabývala otázkou vpravdě nerudovskou: kam s ním? Řešení je přitom nabíledni a jak už taková řešení složitých otázek bývají, je velmi jednoduché. Sejde se vláda a předloží do poslanecké sněmovny návrh zákona, kterým se převede na vyšší územní samosprávné celky státní dluh podle počtu obyvatel toho kterého kraje. A protože tak po schválení tohoto zákona oběma komorami parlamentu a podpisu prezidenta bude převod jednotlivých částí státního dluhu na kraje uskutečněn věcně příslušným ministerstvem financí na základě zákona, nebudou mít krajští zastupitelé právo o převodu dluhu na kraj vůbec jednat, natož jej snad dokonce zamítnout… Vyšší územně samosprávné celky v počtu 14 se tak místo českého státu podělí o vlastnictví celého našeho státního dluhu včetně samozřejmé povinnosti jej splatit! Nesmysl, fikce, provokace? Ano, nejspíše výše uvedenému zatím odpovídá možná to poslední podstatné jméno, ale…
Podle platného zákona č. 157/2000 Sb. už nyní přecházejí a budou přecházet do vlastnictví krajů organizační složky státu (bývalé státní rozpočtové organizace) a státní příspěvkové organizace celkem ze šesti ministerských rezortů. Spolu s těmito organizacemi a jejich majetkem budou přecházet i veškerá práva a závazky těchto institucí. A podle výše citovaného zákona se převod těchto organizací uskuteční „rozhodnutím“ věcně příslušného ministerstva a dnem nabytí účinnosti tohoto rozhodnutí (mimo správní řízení!) se stanou tyto dříve státní instituce organizacemi krajskými. Krajská zastupitelstva přitom nemají právo o přijetí či především o případném odmítnutí nijak rozhodovat. Jsou státem postavena před hotovou věc! Samozřejmě naprostou většinu těchto institucí mají kraje nepochybně zájem převzít a v rámci samosprávy i do budoucna řádně spravovat. Na druhou stranu se mohou objevit i případy, kdy kraj z objektivních důvodů (třeba vysokých provozních nákladů, na které kraj nemusí mít finance nejen nyní, kdy jeho rozpočet ještě fakticky neexistuje, ale i do budoucna) konkrétní státní organizaci nebude chtít převzít. Tuto možnost a právo však nemá!
Již teď se navíc vyskytují značné legislativní problémy s přebíráním státního majetku v oblasti školství do vlastnictví krajů. Vlastnický převod je uskutečňován podle zákona č. 129/2000 Sb. o krajském zřízení, kde je sice v § 19 zakotveno právo státu, stanovit si při bezúplatném přechodu vlastnictví podmínky pro další nakládání s tímto majetkem, ovšem jsem velmi přesvědčen, že v konkrétním případě tento velmi extenzivní způsob vlastní realizace tohoto omezení je v rozporu s ústavním pořádkem ČR pokud jde o samotný obsah vlastnického práva jako takového. Stát tak v tomto případě velmi ztížil a zpochybnil možnost kraje vykonávat svou ústavně zaručenou samosprávnou funkci. Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že když stát obdobným způsobem a to podle zákona č. 172/1991 Sb. převáděl majetek (především bytové domy) na obce, činil tak kupodivu bez jakéhokoliv omezení vlastnického práva budoucího vlastníka!
Samospráva, ať už na úrovni obcí či měst nebo teď především ta krajská prostě nemůže být ve vztahu podřízenost - nadřízenost vůči státu a jeho institucím, což vylučuje i ústavní pořádek ČR. Nemožnost samostatně rozhodovat o přijetí či odmítnutí majetku státu a faktické omezení vlastnického práva krajů v případě realizace převodu majetku v rezortu školství jsou však důkazem, že tady takováto snaha může existovat. Je právem, ale spíše povinností krajských samospráv tento trendům čelit, třeba i cestou ústavní stížnosti! Třeba s jistou nadsázkou i proto, aby se jednou třeba skutečně nerealizovala ta fikce o rozdělení státního dluhu zákonem na jednotlivé vyšší územní samosprávné celky…
Jiří Němec
právník, Liberec
