Britské listy

Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

Tady je minulé vydání Britských listů.

Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

Co je nového v České republice

Počínaje dneškem má být na ruzyňském letišti obnoven etnický filtr alias konzulárně-imigrační kontroly. Miloš Zeman, plný sil po dovolené, si troufá na další kolo nekonečné půtky s médii. Má však smůlu, protože sebepopulističtější rétorika nemůže zakrýt symbolický náboj přítomnosti cizích úředníků na české půdě. Většinový názor se sice snadno přizpůsobí jeho tvrzení, že nejde o opatření proti Čechům, ale proti nenáviděným Romům, ale pocit ponížení zůstane, a z toho budou těžit Zemanovi odpůrci. ODS a Čtyřkoalice se proto nebudou snažit přimět vládu k dodržování zákona a usilovat o zákaz kontrol, o nichž sama vláda ve svém materiálu připustila, že jsou protizákonné, ale využijí situace k posilování vlastních preferencí. Skutečné zrušení imigračních portů je především v rukou romské reprezentace. Troufám si tvrdit, že by stačila jediná demonstrace na Ruzyni, eventuálně i na tzv. "britském území" v kukaních (kolega Kotrba navrhuje přítomnost cimbálové muziky), a Britové by se okamžitě stáhli, neboť si nemohou dovolit riskovat mezinárodní skandál spojený s vyšetřováním eventuálních incidentů. (TP)

Nešiřte letáky, mohli byste jít do vězení. Vilém Barák oznamuje, že Státní zastupitelství pro Prahu 8 zrušilo rozhodnutí policejního orgánu o odložení jeho případu a policie ho tak dál vyšetřuje pro trestný čin podněcování podle § 164 trestního zákona. Trestného činu se měl dopustit tím, že rozšiřoval letáky upozorňující na rizika sčítání lidu, za což mu nyní hrozí až dva roky vězení. Jeho případem se intenzivně zabývají mezinárodní organizace zaměřené na ochranu lidských práv. (TP)

Četka transcendentální. Porozumět některým textům ČTK je obtížné. Kupř. zde se můžeme dozvědět, jak nákladné bylo policejní opatření proti zakázané (právní ignorant z ČTK píše "nepovolené") demonstraci pravicových radikálů, na níž chtěli členové Národně sociálního bloku (NSB) demonstrovat proti distribuci a konzumaci drog. Akci městský úřad zakázal (nikoli nepovolil, právní ignorante z ČTK...) a nikdo na ni nepřišel. Přesto ČTK uvádí, že "Tyto peníze by se přitom v rámci policie daly upotřebit podstatně jiným způsobem, například ke zlepšení její vybavenosti, podotkl [okresní policejní ředitel Václav Stupka]." Není tedy jasné, čeho se "radikálové" dopustili: měli snad na zakázané shromáždění přijít, aby náklady na bezpečnostní opatření nepřišly nazmar?

Zajímavé by mohlo být i rozhodnutí o zákazu shromáždění (a BL ho rády zveřejní, dá-li nám ho NSB k dispozici), která údajně měla směřovat "proti rozmáhající se distribuci a konzumaci drog". Shromažďovací zákon (č. 84/1990 Sb.) však uvádí v § 9, odst. 1:

Národní výbor, jemuž bylo shromáždění oznámeno, je zakáže, jestliže by oznámený účel shromáždění směřoval k výzvě:

popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů;
dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti;
jinak porušovat ústavu a zákony.

Protože distribuce drog je trestným činem a žádný zákon nedovoluje jejich konzumaci (trestné je i držení drogy v množství větším než malém), nelze než usoudit, že buď p. i. z ČTK něco nepochopil, nebo rozhodnutí o zákazu shromáždění bylo nezákonné a může být zrušeno soudem. (TP)

Co je jinde považováno za samozřejmost, je v ČR "neslušnost". Otevřenost a přístup k informacím jsou základní podmínkou fungující demokracie. Americký Bílý dům zcela běžně publikuje, jaké přesně mají jeho zaměstnanci platy, viz zde; Rada České televize ve středu usoudila, že zveřejnění platů vysokých činitelů ČT by bylo útokem na jejich soukromí! :))) Jakýsi Horálek z téže Rady se vyjádřil, že žádost Britských listů o informace o rozpočtech pořadů ČT a platech jejích vedoucích pracovníků je "neslušná"! Jaksi mu vůbec nedošlo, že Česká televize má podle zákona povinnost tyto informace poskytovat. O středečním groteskním zasedání Rady České televize, z něhož vyplývá, že ČT je zřejmě skutečně už na šikmé ploše směrem k zániku, protože se Rada nedokáže chovat kompetentně, jsme psali zde. (JČ)

Plný "nekompromisních", ale často velmi zajímavých odpovědí, je onlinový rozhovor se Zdeňkem S. Blahou, který v Britských listech proběhl, ve čtvrtek odpoledne. Z.S.Blaha je ekonom s kanadským vzděláním, který v éře Vladimíra Dlouhého působil jako poradce na ministerstvu průmyslu a obchodu.

Čeká Českou republiku hospodářský bankrot? Z rozhovoru se Zdeňkem S. Blahou, který je zde, citujeme tuto otázku a odpověď:

Petr H. Neuwirth: Pane Bláho, jaký předpokládáte vývoj ekonomiky ČR v dalších pěti letech? Co Vás k vašemu názoru vede?
V tomto případě bych se odvolal na nedávný článek pana Františka Nepila z Londýna, který BL publikovaly minulý týden. Pana Nepila myslím osobně neznám (snad jsme se na některých seminářích setkali, moje "parketa" je ale přece jen trochu jinde, v oblasti risk managementu a finančního inženýrství, rozvinutých kapitálových trhů a investičního managementu), jeho analýzy resp. názory velmi respektuji. Ať už jsou jeho články v angličtině nebo v češtině, vždy z nich "vyzařuje" profesionalita (kterou různí místní "kecací" ekonomové, o kterých jsem se zmínil, prostě nemají). Pan F. Nepil už v r. 1990 uveřejnil velmi kvalitní prognozy a návrhy pro Českou republiku, které byly - jak jinak? - ignorovány. Tentokrát, ve středu, 15. srpna v Britských listech mluví o možném bankrotu České republiky a říká "...Ten dluh, který bude, jak jsem již řekl, obrovský, bude podle mne vyžadovat asi tak 10% HDP ročně jen na to, aby byl obsluhován. To znamená, že z toho, jak je dnes ČR, nebo spotřeba v ČR, subvencovaná dovozy na dluh, se bude muset situace úplně obrátit, a nejenže se tyto dovozy na úvěr ztratí, ale budou se naopak muset splácet. A ta doba není už daleko. Ta je možná pět let ode dneška ..." Toto je realistická prognóza, se kterou bych téměř beze zbytku souhlasil. Již jsem se zmínil o Argentině; ta byla před pěti nebo šesti lety v podobné situaci, jako vyjadřuje pan Nepil. Vím, že slovo "bankrot" je téměř hrozivé, ale prozatím se situace v ČR vyvíjí tímto směrem. Kromě pravděpodobně podobného "backgroundu" (vzdělání a práce v příbuzném - ale nikoli stejném - oboru jako pan Nepil) mě k tomuto názoru vedou i moje poznatky z "české cesty", tj. kuponové privatizaci a pan Nepil to velmi pregnantně vyjádřil ve svém závěrečném odstavci:
"Kapitálový trh je strašně důležitý, protože kapitálový trh rozhoduje o cenových relacích, kapitálový trh umožňuje způsob, jakým způsobem obyvatelstvo přiděluje svoje zdroje na různé projekty, tento kapitálový trh byl úplně zničen v ČR tou privatizací. Tam prakticky není mechanismus, kterým by obyvatelstvo mohlo svoje úspory normálním způsobem přidělovat na různé projekty. To je obrovský handicap, který se prakticky nedá překonat. Ten handicap zamezí tomu, aby ČR mohla kdykoliv dohonit vyspělé země."

Poslední věta je, myslím, docela smutná. Pravděpodobnost, že tato poslední věta se naplní je - podle mého názoru - téměř 100% (jsem znám jako optimista, proto tedy tam vkládám slovo "téměř"). Toto snad také vysvětluje, proč se specializuji výlučně na "rozvinuté kapitálové trhy" (nechci ani slyšet o "emerging markets", což je něco jako Trabant s třemi koly) a učím na Karlově universitě pouze a pouze to, co se učí na "slušných" severoamerických univerzitách (kde mám také již pár let "odučeno", nikdy jsem však nechtěl a nechci učit na plný úvazek, protože mám dosti práce v mém oboru; zde, na UK učím vlastně totéž a samozřejmě v angličtině, se tříhodinovými písemnými zkouškami atd. atd. - většinu mých českých studentů mimochodem velmi chválím). Toto říkám i přesto, že tam otázka nesměřovala: chtěl jsem svou poznámku zakončit optimisticky.

Přehled připravovaných, probíhajících i uskutečněných chatů je zde. Otázky lze posílat do všech chatů, které ještě neskončily. Ty jsou označeny světle modrým (nebo červeným, pokud rozhovor právě probíhá) symbolem hodin. (TP)

Zemřel Miroslav Dolejší, autor bible všech českých "konspiračních teoretiků", Analýzy 17. listopadu. S odvoláním na exilový Polygon to oznámil na Fóru Britských listů Globalista (přezdívka Jiřiny Fuchsové). Domácí sdělovací prostředky událost nezaznamenaly. V čem měla Analýza pravdu a v čem se mýlila (nebo záměrně dezinformovala), bude otázkou pro nastupující generaci historiků a novinářů. Ačkoli svým antisemitismem byla Analýza atraktivní zejména pro radikální pravici, bylo by chybou pominout její jádro, které je racionální. Ne všechna tvrzení dokumentu mají ovšem stejnou platnost a věrohodnost:

Dolejší tvrdí, že demokratická opozice v komunistickém Československu, soustředěná kolem Charty 77, byla od počátku "operetním disentem", kontrolovaným složkami mocenského aparátu totalitního státu a řízeným ve shodě s bilaterálními sovětsko-americkými úmluvami.
Je pravda, že benevolence státu vůči chartistům byla značná a obrovskou mediální kampaň nelze vysvětlit jinak než jako pokus o zviditelnění opozice; šlo bezesporu o to, aby si veřejnost, uspaná k pasivitě, zafixovala jména, která později, jako nezpochybnitelné představitele "disentu", podpoří v rámci demokratických procesů. Rovněž je nesporné, že akce Charty měl režim plně pod kontrolou a "kovbojské historky" disidentů (včetně např. Kavanových výletů do ČSSR) jsou velmi málo věrohodné.
Na druhou stranu je obtížné připustit, že by špičky Charty, Havel, Uhl a další, jednali jako agenti už od 70. let a nechali se pro vytvoření kvalitní legendy dlouhá léta věznit (podle jedné z verzí, kterou však Dolejší neuvádí, se pro Havla počítalo s vysokou funkcí v OSN, kterou měl převzít poté, co by vycestoval na falešný švýcarský pas). Taková představa je psychologicky nepravděpodobná. I když vedení Charty jednalo nejméně od poloviny 80. let v souladu s mocenskými zájmy reformnějšího křídla komunistů (s nímž bylo ve zpravodajském styku), není prokázáno, že by Charta a chartisté byli pouhou loutkou v rukou komunistické moci.
Nejpřesnější je Dolejšího analýza v popisu situace v letech 1986-1989. Komunisté (a nejen oni) viděli, že zhroucení režimu je na dohled a snažili se na situaci po převratu co nejlépe připravit. Přes některé věcné chyby (např. Klaus a Dlouhý nikdy nebyli ve vedení Charty) lze souhlasit se vším, co se v dokumentu píše, včetně poměrně přesného popisu zinscenovaného pochodu na Národní třídu 17. listopadu 1989.
Polistopadový vývoj se však velmi záhy odebral jinou cestou, než Analýza (napsaná, mimochodem, v roce 1991) předpokládala. Občanské fórum se znevěrohodnilo tím, že paušálně odmítalo principy vnitrostranické práce a nemělo mechanismy, jak se bránit přílivu "neskrytých" exponentů bývalého režimu, v euforii nad vítězstvím zavedlo kádrovou politiku naruby (vyzdvihování, často minimálních, disidentských zásluh nad odbornost a osobní integritu) a nedokázalo vytvořit racionální komunikační strategii (není proto divu, že "národem milovaní" ministři sešli z mysli stejně rychle, jako sešli z očí).
V současné době jsou protagonisté hry, kterou Analýza zachycuje (Havel, Urban, Uhl...), na ústupu od moci a politický zvrat, který se předpokládá v letech 2002-3, je zřejmě vyřadí zcela.
Víceméně bezcenné jsou Dolejšího úvahy o geopolitických souvislostech československého vývoje.

(TP)

Poznámka JČ: Dolejšího "analýzu" považuji za daleko nepravděpodobnější než Tomáš Pecina: požaduji pro takto závažná tvrzení přesvědčivé důkazy, nikoliv pouze spekulace, založení na předpokladu "nejpravděpodobnější alternativy". Argument, že by snad byla Charta 77 od samého počátku řízena komunistickou mocí, považuji bez důkazů za ahistorický a nepřesvědčivý. Komunistický režim neměl v druhé polovině sedmdesátých let podle mé osobní zkušenosti absolutně žádnou potřebu pomýšlet na jakoukoliv reformu, tedy ani nepotřeboval jednat s disidenty. Byl to režim vítězný, který se arogantně zahnízdil ve své normalizační stagnaci a protože spoléhal na lidi druhého až třetího řádu, nebyl schopen žádné strategie do budoucnosti - myslel, že potrvá navždy. Jednal často neprozřetelně, emocionálně a hystericky. (Příkladem bylo začátkem osmdesátých let uspořádání "světového mírového Kongresu" v Praze, jímž režim přilákal do českého hlavního města mezinárodní televizní štáby, které by se jinak do Prahy kvůli disidentům neobtěžovaly, ale když už tam tedy byly, natočily množství reportáží o nedýchatelném normalizačním režimu, včetně např. tajných policistů na stromech ve Hvězdě, sledujících jednání disidentů...:)) Cílem hystericky nepřiměřené reakce sdělovacích prostředků na vznik Charty 77 na jaře roku 1977 nebyla podle mé zkušenosti "popularizace Chartistů" (jak píše Tomáš Pecina), ale byl to primitivně totalitní, v tomto případě úspěšný, pokus režimu šířením strachu mezi normálními lidmi zabránit disidentům v mobilizaci obyvatelstva, jíž se v případě Charty 77 měl poprvé režim vážný důvod obávat. Normalizační režim ostatně blokoval jakýkoliv rozumný diskurs už předtím opakovanými hysterickými kampaněmi od samého začátku sedmdesátých let (vzpomínáte na komentáře "Xavera" v pražském rozhlase, na kampaně ve prospěch Angely Davisové či proti Pinochetovi, atd..) Nemyslím, že byl útlak disidentů "slabý": byl přesně vypočítaný na tehdejší biedermeierovskou českou společnost a efektivně v ní budil obrovský strach. Útlak byl odstupňovaný: bylo nevýhodné pronásledovat dobře známé disidenty, neboť to budilo zápornou publicitu v zahraničí, které se režim až iracionálně obával. Naproti tomu vůči neznámým disidentům byl vyvíjen tlak velmi ostrý: někteří přišli o život. Posílání "honorářů" disidentům ze zahraničí bylo tolerováno jednak proto, že režim byl chtivý tvrdých valut, a jednak proto, že trval na "předstírání legality" (nezapomínejme, že Gustáv Husák byl v padesátých letech vězněn, a tak aspoň formálně trval na tom, že "za jeho vlády k žádnému porušování lidských práv docházet nebude"). Vím ovšem, že činnost Charty 77 je v ČR nepopulární, neboť ukazuje, že většinové obyvatelstvo nedělalo proti režimu nic, ač mohlo - takže diskreditace její existence od samého počátku bez důkazů se hodí... - Nejsem si ani jist, nakolik je podložené tvrzení TP, že komunistický režim měl "akce Charty plně pod kontrolou". Bez konkrétních důkazů jsou také nepřijatelné spekulace o možném Havlově odchodu přes Švýcarsko do OSN i o tom, že Jan Kavan navštívil z Londýna Československo údajně s vědomím Stb. Kavan má britské občanství a v Británii je legální si libovolně a opakovaně měnit jméno by deed poll: Kavan navštívil ČR s britským pasem na legálně změněné jméno Paul Edwards; podle jeho svědectví návštěvu objevila Stb až po jeho posledním odjezdu - má-li někdo konkrétní důkazy o tom, že o těchto návštěvách StB věděla předem, ať je poskytne; jinak zůstává většina Dolejšího "analýzy" na úrovni spekulací. Pokud koncem osmdesátých let navázala Charta 77 prostřednictvím svého marxistického křídla "Obroda" kontakty s reformnějšími kruhy komunistického establishmentu, bylo by jistě zajímavé zjistit, kdy přesně byly tyto styky zahájeny, ale i v tomto případě je třeba důkazů a nikoliv spekulací.

Do fotogalerií jsme doplnili mnoho nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO, letecké záběry z východních Čech a fotografie parních lokomotiv, které nasnímal Tomáš Pecina v Lužné u Rakovníka. (TP)

Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
   Brno, Jánská 1/3
   České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
   Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
   Olomouc, K. Světlé 2
   Ostrava, Dlouhá 3
   Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
   Plzeň, Šafaříkovy sady 5
   Praha, Václavské nám. 43
   Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

(Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde a zde.

Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.