Britské listy

Spojené státy byly v úterý vrženy do války - s neviditelným nepřítelem. Na rozdíl od ostatních konfliktů, v nichž Spojené státy bojovaly, tentokrát nebyly klaksony, protiletecké sirény, nedošlo k otevřenému vyhlášení válečného stavu, nebylo vydáno žádné ultimátum, nikdo předem nevyjádřil žádný nepřátelský úmysl.

Tohle nebyla jen obyčejná bomba, umístěná v automobilu, nebyl to zákeřný jednorázový útok na americkou válečnou loď nebo na americké vyslanectví, nebyl to osamělý střelec, který by se zaměřil na nějakého amerického diplomata či podnikatele. Úterní ofenzíva byla prostě něco, co se ještě nikdy předtím nestalo. Přišla beze stopy varování, útok se zaměřil na mnohonásobné cíle pro jejich obrovskou symbolickou hodnotu a byl jasně a neúprosně připraven tak, aby bylo co největší množství mrtvých a raněných a největší možnou míru hrůzy.

I vojáci americké tichomořské flotily v Pearl Harboru v roce 1941 nakonec, i když pozdě, zjistili, kdo na ně útočí. A věděli, co mají dělat na obranu. Podstatnou součástí hrůzy úterních opravdu děsivých, otřesných událostí, byla absence tváře, jména, absence smyslu - absence rozumu. Ale terorismus nikdy nebyl racionální činností. Terorismus je z definice negací lidskosti, opakem života, smyslu a citu.

Terorismus je, jak uvedl americký ministr zahraničních věcí Colin Powell letos v dubnu, "neustále se navracející nemoc". Všemu těmu velkému, stále ještě neznámému počtu Američanů, kteří včera zemřeli, všem těm, kdož byli zraněni, těm, kdo ponesou následky této masové vraždy po zbytek života, vyjadřujeme svou hlubokou soustrast. Těm, kdo tyto zbabělé útoky provedli, vyjadřujeme jen své pohrdání - a skálopevné přesvědčení, že Británie a britští občané, kteří dobře znají teroristické útoky, učiní vše, co je v jejich silách, aby pomohli americkým úřadům nalézt viníky. Spojené stááty, jejich vláda ani jejich občané si tohle nezasloužili. Pro tento den masakru a slz nemůže být ospravedlnění ani omluvy.

Bylo to, jak se začala odvíjet sekvence hrůz proti siluetě New Yorku, zpočátku neuvěřitelné. Jako bychom se octli v nějakém absurdním hollywoodském katastrofickém filmu, začaly přicházet nejprve zprávy, že ve Světovém obchodním středisku v New Yorku došlo k explozi. Pak, jak se na místo dostavily televizní kamery a začalo živé televizní vysílání, objevilo se, jakoby zčistajasna další letadlo. "Druhé letadlo přiletělo obloukem ze západu a vypadalo to, že míří přímo na druhý věžák. Zasáhlo ho těsně pod úrovní prvního zásahu. Letadlo úmyslně zamířilo na tento cíl," uvedl jeden reportér na scéně.

Náhle vybuchla z druhé věže ohnivá koule a oba věžáky začal stravovat požár. Lidé skákali z hořících horních pater, plameny je dohnaly k smrti. Jak lidé padali, od lidí dole se ozývalo úpění. Ale, jak se ukázalo, to byl teprve začátek.

O několik minut později se octl v plamenech Pentagon ve Washingtonu. Nabouralo se do něho další unesené letadlo. Podle některých zpráv byli zalarmováni velitelé armády, že letadlo letí na Pentagon. Ale ani nejmocnější armáda na světě nemohla učinit nic, aby útoku zabránila. Nedlouho poté vybuchla bomba na americkém ministerstvu zahraničních věcí a byla zahájena totální evakuace Bílého domu, ministerstva financí a dalších budov v centru americké federální vlády.

Letecká doprava byla zrušena, města od Chicaga po Los Angeles vyhlásila nejvyšší stupeň ohrožení a normální podnikatelská činnost od Wall Street až po celou Ameriku byla zastavena. I onen největší symbol Spojených států, americký prezidentský úřad, nyní zosobňovaný Georgem Bushem, se zdál otřesen, oslaben a neschopen vyjádřit, co se děje, slovy.

Vůbec to nebyla fantazie nějakého hollywoodského režiséra. Bylo to všechno strašlivá realita. Uskutečnily se nejhorší možné obavy. Záchranné služby města New Yorku se vydaly směrem na Manhattan, ale poškozené věžáky se staly novým nebezpečím. Zavládla panika a lidi se snažili utéci ze čtvrti. A měli proč. Jeden, a pak druhý, se oba věžáky zřítily. To, co se disidentskému milionářskému teroristovi Osamu bin Ladenovi a jeho fanatickým islámským stoupencům nepodařilo udělat v únoru 1993, bylo nyní dokonáno.

Tento okamžik zřícení obou věžáků si budou lidé pamatovat po mnoho let do budoucnosti. Je totiž okamžikem, kdy se stal mezinárodní terorismus, bez jediné pochyby, hlavní hrozbou globální bezpečnosti. Jestliže tito vrazi dokáží proniknout do jádra Ameriky a vyvolat takovýto masakr, aniž by jim v tom mohl kdokoliv zabránit, kdo z nás je v bezpečí?

To je jen jedna z mnoha otázek, které nyní vyvstávají s naléhavostí, plnou smutku a rostoucího hněvu. Jinou otázkou je, zda mohla americká vláda zabránit těmto útokům.

Nelze říci, že by si problému nebyla vědoma, není to otázka ignorantství. Americké ministerstvo zahraničních věcí už dlouho analyzuje nejrůznější teroristické organizace, které existují po celém světě, od Severního Irska až po Filipíny, které by teoreticky mohly provést útoky proti Spojeným státům. Každoročně publikuje seznam států, které financují terorismus, a mezi nimi jsou Irák, Írán, Libye a Súdán, a také Afghánistán, adoptovaný domov Bin Ladena.

V květnu jmenoval George Bush svého viceprezidenta Dicka Cheneyho koordinátorem veškerého protiteroristického úsilí ve Spojených státech a založil nový státní úřad, Národní úřad připravenosti, jehož úkolem bylo koordinovat reakce federálních záchranných služeb a výzvědné služby. FBI, CIA, výzvědná vojenská rozvědka Pentagonu a Úřad národní bezpečnosti už mají obrovský rozpočet a obrovské zdroje pro boj proti terorismu. V úterý se však ukázalo, že to všechno je k ničemu. Nikdo absolutně netušil, co se stane. Nenastartovala jediná stíhačka, když se blížila unesená letadla, neobjevil se ani jeden bombardér, nikoho nechytli. Zase jednou je poučení jasné. Sebevražednému terorismu proti civilním cílům se v podstatě vůbec nedá zabránit, ať už jste afghánský bojovník za svobodu Ahmad Shah Massod, izraelský policista anebo nejmocnější země na světě.

To neznamená, že nelze bojovat proti terorismu, nebo že jeho pachatelé nemohou být nalezeni a potrestáni. Další, možná úplně nejzávažnější otázka, vznesená ještě ve chvíli, kdy se prohledává rumiště v New Yorku a hledají se tam známky života, je kdo to mohl způsobit?

Masood je v této souvislosti relevantní, vzhledem k tomu, že se nedávno sám zřejmě stal obětí Bin Ladenovy teroristické sítě a jeho stoupenců z Talibánu a mezi Araby. Před třemi týdny se Bin Laden vychloubal, že plánuje zaútočit na americké zájmy údajně "bezprecedentním" způsobem. Takové hrozby byly činěny už předtím. A jiní byli v úterý jmenováni jako možní podezřeí, včetně militantů z islámského Jihádu, kteří pronásledují Izrael. Ale Bin Laden už spáchal celou řadu teroristických útoků. Zaútočil už dříve na americké území - při bombovém útoku na Světové obchodní středisko v roce 1993. Jeho útoky na americká velyslanectví v Keni a v Tanzánii v roce 1998 byly nesmírně krvavé - zemřely stovky lidí. Všeobecně se usuzuje, že Bin Laden zorganizoval loni útok na USS Cole, americkou válečnou loď, která navštívila Jemen. Bin Ladena považují Američané už dlouho za svého nejmocnějšího individuálního odpůrce. Má peníze, má zdroje a má onen druh slepé krutosti a přesvědčení o své pravdě, kterého je zapotřebí pro takovouto nelidskost. Jestliže je nejpravděpodobnějším pachatelem Bin Laden, zvráceným způsobem to může být pozitivní skutečnost. Představa, že by útoky provedl Irák Saddáma Husajna anebo jiný "teroristický stát" je hrůzná. Pokud by se to dokázalo, zřejmě by to vyvolalo absolutní odvetnou americkou válku s následky, které by byly celosvětové. Dalším pozitivním rysem bylo, že ani v New Yorku ani ve Washingtonu nebyly užity chemické či biologické zbraně. Mohly být klidně užity a - to je nutno říci - oblíbený plán George Bushe, systém celostátní raketové obrany - by tomu nezabránil. Bushova vláda nyní bude muset věnovat daleko větší pozornost efektivnímu celosvětovému zákazu šíření zbraní hromadného ničení i konvenčních zbraní, včetně malých zbraní.

Bolest, kterou Američané pociťují, nelze podceňovat. Vznikají dvě okamžitá nebezpečí. Jedním je, že zraněná, zmatená Amerika dospěje k přesvědčení, že svět je nepřátelský a rozhodne se od něho izolovat. Příliš často během minulých měsíců se Spojené státy hádaly se svými přáteli a spojenci o celé řadě otázek, významných i méně významných. Ale ještě většímu izolacionismu, mentalitě obležením, by se měly Spojené státy za každou cenu vyhnout. Bylo by to vítězstvím pro teroristy.

Nesmírně nebezpečná by byla nyní i přehnaná americká reakce, zejména vojenská. Pokušením nyní musí být se někomu za to pomstít. A mstít se mu znovu a znovu a znovu.

Zhluboka se nadýchněte, Ameriko. Zachovejte klid. Ovládejte se.