Britské listy

Hrátky se slovíčky bývají nebezpečné. Špatné překlady textů a chybné výklady některých termínů už ve světě napáchaly velmi mnoho zla. To že Britské listy přiřadí i mým slovům chybný výklad jsem však nečekal. Stalo se tak v Britských listech z 19. září, kde byla zveřejněna má reakce na jeden starší článek. Příspěvek jsem osobně nazval: „Reakce na článek: Islám je stejně zločinná a agresivní ideologie jako fašismus“. K mému překvapení si však redakce upravila název na: „Psáno z křesťanského hlediska: Čím méně bude v Evropě muslimů, tím lépe pro Evropu“. Toto řešení nepovažuji za příliš šťastné, neboť se ani jedna tato věta v mém příspěvku v takovéto podobě nevyskytuje.

Proč „z křesťanského hlediska“? Ano, jsem sice křesťan, ale i křesťan má právo na svůj názor. Můj článek tedy není psaný z „křesťanského hlediska“, jak si to zkomolily Britské listy. Kdyby byl napsaný z křesťanského hlediska, znamenalo by to, že se sním ztotožňují všichni křesťané, ale zde je uveden názor jen jednoho člověka. Správně by to tedy mělo znít: Napsáno z pohledu jednoho z křesťanů. A to je rapidní rozdíl.

Věta: „Čím méně bude v Evropě muslimů, tím lépe pro Evropu“ se v textu skutečně vyskytuje, ale ve zcela jiné podobě. Kdo si příspěvek skutečně pozorně přečetl, přišel sám na to, co jsem chtěl říci. V článku píši vysloveně toto (můžete si to ostatně ověřit sami): „…čím méně bude v Evropě přibývat cizinců - muslimů, tím lépe bude pro Evropu.“ Vidíte ten rozdíl, nebo ho ještě nevidíte? Hovořím o cizincích s důrazem na muslimy, nemyslím muslimy - lidi vyznávající islám - jako takové. Muslimům v Evropě, ať už se jedná o zde usedlé přistěhovalce z Orientu nebo o konvertity z řad původního obyvatelstva, musí být umožněno svobodně vyznávat svou víru. Má poznámka nesměřovala k muslimům z řad původního obyvatelstva, ale k cizincům, kterých je v Evropě stále více. Tato poznámka měla navíc vztah k textu, na který jsem reagoval a ne na současnou situaci po teroristických útocích.

Dávat azyl emigrantům v Evropě způsobem, jakým se to děje doposud, není řešením, ale jen oddalováním problému. Azylová střediska se plní zejména těmi, kteří do Evropy nepřišli ani tak kvůli svému pronásledování, ale těmi, kteří zde chtějí přežívat na úkor ostatních. Vždyť většina imigrantů přichází na území střední a západní Evropy jen kvůli tomu, že je v jejich zemi nízká životní úroveň. Mnozí lidé právem poukazují na to, že se jedná o pátou kolonu, která nepříjemně zasahuje nás všechny. Navíc se zde mohou usazovat elementy vysloveně kriminální a teroristické. Podle mého názoru by měl mít možnost na území západní a střední Evropy zůstat jen ten cizinec, který zde opravdu hledá útočiště před pronásledováním, a to jak politickým, tak náboženským. Zatím to ale ve většině případů vypadá úplně obráceně.

Podívejme se na uprchlické tábory v České republice. Nedávno proběhla médii informace, že daňové poplatníky stojí jeden imigrant 600 Kč denně. Měsíční plat našich průměrných spoluobčanů, kteří chodí každý den do práce, živí rodinu a platí daně činí 9.000 Kč. Když to rozpočítáme, na jeden den jim vychází 300 Kč. Ještě se divíte, že obyčejný člověk nehledí příliš s nadšením na azylová střediska? Co dobrého jim přinesou tito lidé, zatím ukrytí za jejich zdmi?

Jak se tedy k problému postavit, když podle mne dávat azyl imigrantům není řešení? Někdy kolem sebe slýchávám tuto velmi moudrou větu: Věci se mají napravovat tam, kde se pokazily. Tato myšlenka by mohla být hnacím motorem k řešení, při kterém by Evropa snížila počet žadatelů o azyl z řad „ekonomických uprchlíků“, ale zároveň nemusela zůstat lhostejná nad jejich osudem. Existuje několik charitativních organizací, které mohou pomáhat v každé oblasti. A za podpory státu mohou ještě více. Peníze vkládané do uprchlíků by byly investovány přímo v oblasti, odkud uprchlíci pocházejí. Bylo by to i spravedlivější, neboť do Evropy emigrují z řad ekonomických uprchlíků zpravidla jen ti, co si dokáží cestu zaplatit. V tomto případě by byla pomoc poskytována přímo těm nejpotřebnějším a ne jen těm, co se prodrali až k nám. Pokud by se udělala řádná kampaň, jistě by přispělo i obyvatelstvo Evropy. A nestálo by to mnoho. Vždyť jen za zmrzlinu se v Evropě ročně utratí 11 miliard USD a přitom by stačilo 13 miliard USD na to, aby nikdo nemusel hladovět a každý člověk měl zajištěnu alespoň základní zdravotní péči (údaj dle OSN). Celá humanitární pomoc by navíc podávala celému světu dobrý příklad pomoci a mocně by působila i v místě dárce.

To co jsem výše napsal je řešení a lze ho uskutečnit. Ovšem, jestliže my sami budeme chtít tuto alternativu přijmout do svého myšlení. Přijímání ekonomických emigrantů do střední a západní Evropy v dosavadním způsobu totiž nemá smysl. Tím si jen Evropu zaplavujeme vším možným, a to se týká i oněch problémových islámských extrémistů.

Nyní se přesunu do žhavé současnosti - nebojte, nebude to od věci, zůstanu u humanitární činnosti. Nemusím nikomu vykládat, že v současné době hrozí na území Afganistanu a Pákistánu humanitární katastrofa nedozírných následků. Kvůli tisícům Američanů zabitých v New Yorku a Washingtonu má trpět a umírat miliony lidí. Tato myšlenka ve mně vzbuzuje hrůzu a zároveň beznaděj, že proti tomu nemohu nic udělat. V České republice byla přitom vyhlášena sbírka ve prospěch Spojených států. „Děláme to proto, aby si Američané mohli znovu ty mrakodrapy postavit,“ říká jeden z dárců. Mám se smát, či mám plakat? Miliony lidí čeká strádání hladem a oni myslí na mrakodrapy. V hlavním městě Afganistanu jsou zásoby potravin na několik dní, léky docházejí už nyní. Čekal jsem, kdo udělá sbírku na ty ubožáky co mají zemřít, až nastane válka. Žádná sbírka není… Zhřešili jsme proti sobě…

Vraťme se prosím ještě k islámu, o kterém jsem v minulém příspěvku pojednával. Pod nadpisem mého článku se nachází nápis, v němž redakce vyzývá čtenáře, aby můj článek porovnali s textem Yusufa Islama, zveřejněném v tomtéž čísle. Učinil jsem tak i já a objevil zde krásné vyznání víry, které by napsal každý konvertita, ať křesťanský, hinduistický nebo i ten islámský. Konvertité mají vůbec zvláštní vztah ke své víře, kterou přijali, a žijí svou víru daleko intenzivněji než jedinci, kteří vyrůstali v typické věřící rodině. Srovnávat můj článek s textem Yusufa Islama se mě osobně zdá úsměvné, neboť každé vyznání je vždy jednostranné. Je jasné, že bude svou víru obhajovat, nikoliv kritizovat…

Nechci se pouštět do nějakých náboženských sporů, to v žádném případě. Sdělím fakta. V islámu je zakotveno násilí už od svého základu (psal jsem o tom minule). Například trest smrti za urážku Mohammeda stanovil už sám Mohammed. Nechal totiž popravit dva básníky, kteří ho ve svých verších kritizovali (jeden z básníků napsal, že skládá lepší verše než jsou verše Koránu). Islám je náboženstvím vyznávající mnohoženství. Důsledkem toho měly rodiny tolik dětí, že potřebovaly ke svému životu větší prostor. Nejprve Arabové bojovali mezi sebou, až se islám přenesl mečem do všech kmenů. Pak namířili svou expansi proti Byzantské říši. Muslimové dále ovládli ve jménu islámu šířeného mečem sever Afriky, vtrhli do Španělska, které celé obsadili, a pak do Francie, kde je ovšem Karel Martel statečně odrazil. Muslimové ovládli mečem ve jménu islámu Sicílii, jižní Itálii a objevili se před Římem. Když se jim tu neozbrojení poutníci dovolili postavit na odpor a zatarasili jim cestu na Řím, byli nemilosrdně zmasakrováni.

S dalším líčením historických fakt už přestanu, jelikož bych mohl pokračovat dále a dále. Jistě namítnete, a právem, že toto je historie a je třeba se podívat na současnost. Dobrá. Pohleďme tedy na současnost. Ať se rozhlížím jak chci, nevidím žádnou tradiční islámskou zemi, která by byla tolerantní k jiným náboženstvím. Uvedu případy, které se staly nedávno. V Turecku byl před časem zatčen 32letý křesťan pro údajnou urážku islámu, kterou se měl dopustit tím, že veřejně rozdával Nový zákon. V této zemi se přitom za posledních 50 let snížil počet křesťanů z původních 20% na dnešní 0,2%. Proč? Část křesťanů totiž v důsledku tvrdé persekuce emigrovala, zbytek podlehl nátlaku a konvertoval k islámu.. Dalším souzeným v Turecku je kněz, který napsal knihu, v níž uvádí fakta o genocidě 2 milionů křesťanů za 1. svět. války tureckou vládou. V Egyptě soud naopak osvobodil 20 muslimských radikálů, kteří zavraždili 20 křesťanů. Muslimové, kteří v Egyptě konvertují ke křesťanství jsou vystaveni zákonnému omezování a jsou souzeni, přičemž dochází i k rozsudkům smrti. A tak můžu pokračovat dále a dále.

Korán pochopitelně obsahuje mnoho moudrých poučení a na svou dobu byl skutečně přínosem pro neukázněnou arabskou civilizaci. Je ale i zároveň knihou, jejíž informace mohou být zneužity k páchání zla. A právě v Koránu hledají muslimští extremisté ospravedlnění svých skutků. Korán si totiž každý systém vykládá podle svého. V Evropě, vzhledem k jejím humanistickým a demokratickým tradicím, je vykládán lidumilně, v některých oblastech Asie, Afriky a Tichomoří zase radikálně. Například v některých islámských zemích je dodnes na denním pořádku nauka vycházející z Koránu: „A co se týká muže, který krade a ženy, která krade, usekni jejich ruce. To jejich trest, který si zaslouží, trest pro výstrahu od Allaha; Allah je mocný a moudrý.“

Nezlobte se, ale pochopte, že za těchto okolností nemám k islámu vřelý vztah. A nejsem sám… Zdá se mi, že se mnohdy v Britských listech díváte na islám příliš idealistickým pohledem. Ono je to ale snad na jednu stranu dobře, neboť tento postoj zabraňuje případným útokům proti muslimům a mešitám v Evropě, k nimž žel od některých extremistů dochází.

Všechno závisí hlavně na lidech, jak své učení přijmou. Hluboce věřící člověk, ať už je z jakékoliv církve, si vždy rozumně dokáže pohovořit s tím, který stejně tak vyznává jiné náboženství. „Jsme všichni synové a dcery Adama,“ řekl kdysi spravedlivě jeden muslim.

Ano, Korán si některé režimy vykládají podle svého a nejedná se tedy jen o zfanatizované jednotlivce, ale přímo o vládnoucí systémy. Hrátky se slovíčky totiž bývají nebezpečné a účel světí prostředky.