Britské listy

Prosím, omluvte mě, že vám odpovídám tak pozdě na váš dopis, datovaný 16. srpna 2001, k němuž jste přiložil kopii dopisu vašemu britskému poslanci. Velmi by mě zajímalo, jak vám britské ministerstvo zahraničních věcí na ten dopis odpoví. (Dosud nepřišla žádná odpověď, jen potvrzení od poslance, že dopis postoupil britskému MZV, pozn. JČ.)

Celá řada otázek, které jste vznesl, jsou úplně mimo působení Komise pro rasovou rovnost, jejíž pravomoci jsou definovány zákonem o rasových vztazích (Race Relations Act) z roku 1976 a týkají se odstraňování rasové diskriminace, podporování rovnosti příležitostí a dobrých vztahů mezi rasami.

Chci vám pomoci, abyste pochopil příslušný právní rámec, a tak vám posílám relevantní odstavce britského Imigračního zákona z roku 1971, novelizovaného Imigračním a azylovým zákonem v roce 1999, a také příslušné oddíly Imigračního dekretu z roku 2000. Také přikládám kopii novely Zákona o rasových vztazích z roku 2000 a dva ministerské předpisy, které povolují diskriminaci na základě národnosti a na základě etnického a národního původu (zdůraznil JČ).

Britská novela Zákona o rasových vztazích z roku 2000 rozšiřuje působnost Zákona o rasových vztazích z roku 1976 tak, že nový zákon se nyní týká všech funkcí veřejné správy, které předtím do zákona nebyly zahrnuty. Konkrétně se to týká různých rysů imigračních kontrol.

Jak však uvidíte, nový oddíl 19(D) osvobozuje imigrační úředníky od povinnosti vyhýbat se diskriminaci při vykonávání určitých imigračních úkonů, kde je nyní diskriminace zákonem povolena, pokud jde o diskriminaci na základě národnosti či etnického a národního původu (avšak nikoliv na základě barvy pleti či rasy), a to v případech, kdy je to v souladu se zákonem či s ministerským dekretem (zdůraznil JČ).

Jak uvidíte, mezi etnickými skupinami, které je podle britského zákona nyní možno diskriminovat na základě etnického či národního původu jsou Romové.

Kdyby docházelo k diskriminaci na britském letišti, pak by bylo kritickou otázkou, zda je diskriminace zákonná nebo nezákonná. Nejprve by bylo nutno zjistit, zda dochází k diskriminaci na základě rasy nebo barvy kůže anebo na základě národnosti či etnického a národního původu. Zadruhé, pokud by nešlo o diskriminaci na základě rasy či barvy kůže, bylo by třeba zjistit, zda je diskriminace v souladu se zákonnou autorizací, co se týče postižených skupin i co se týče podniknutých diskriminačních kroků. To, jak se na pražském letišti zacházelo s Romy a s dalšími osobami, které zamýšleli cestovat do Londýna, by pravděpodobně, kdyby k tomu došlo na britském letišti, bylo v souladu s druhým ministerským dekretem v této věci.

Není však úplně jasné zda novela britského Zákona o rasových vztazích z roku 2000 a její uplatnění při imigračních kontrolách smí být používána při zákrocích mimo Velkou Británii. Z textu ministerské autorizace a jejího odkazu k imigračnímu dekretu z roku 2000, zdá se, vyplývá, že zákon smí být užíván i mimo Británii, avšak historicky vzato byl tento zákon vždy interpretován tak, že platí pouze ve Velké Británii - kromě uvedených výjimek.

Dokud nebude nějaká osoba žalovat britské úřady u britských soudů za to, jak s ní bylo v Praze zacházeno, tato právní nejistota zůstane pravděpodobně nevyřešena.

Odhlédneme-li od těchto právních otázek, zůstává, jak jste na to poukázal, skutečnost, že toto opatření prezentovalo britskou politiku v oblasti rasových vztahů v České republice ve velmi špatném světle. Obdržela jsem z britského ministerstva vnitra písemné vysvětlení o výsledcích původních letištních prověrek [v červenci a začátkem srpna 2001, pozn. JČ], které přikládám.

S pozdravem,

Barbara Cohen

Hlavní právník