Otázky a odpovědi o Romech
Rubrika "Nezdvořilá společnost"
The Toronto Globe and Mail
4. října 1997
Romové tvrdí, že Češi jsou rasisti, ale možná jde jen o velmi lidské antipatie
Břetislav Olšer
(Tento článek Britským listům také zprostředkovala Helsinská komise amerického Kongresu. Obávám se, že v běžném západním kontextu poslouží zřejmě jako tvrdý důkaz zabedněného českého rasismu. Tedy učinil zřejmě na americkém kontinentě více škody než užitku. Anebo možná ne - je dobré, že se lidi dovědí, jaké jsou přesně poměry. JČ)
Drtivá většina Čechů nemá ráda většinu svých romských, neboli cikánských spoluobčanů. To je skutečnost, kterou neskryjí žádné vládní deklarace, prohlašující, že mezi občany, žijícími v ČR nejsou žádné problémy. Otázka je, zda jsou antipatie Čechů vůči Romům rasismem, anebo zda jsou to prosté a zcela lidské antipatie, založené na mnoha záporných zkušenostech.
Popíšu prostě několik případů. A protože se charakter projevuje nejlépe v extrémních situacích, nejprve se zmíním o nedávných, tragických povodních. Jistě se vyskytly případy, kdy čeští gadžové (běloši) kradli a podváděli. Možná až dvacet procent z nich kradlo a podvádělo. Ale mezi romskou populací představovali hříšníci skoro až sedmdesát procent cikánů.
Případ číslo jedna: Asi 3000 osob, jejich příbytky byly zaplaveny, dvě třetiny z nich byli Romové, byli ubytováni na univerzitních kolejích. Namísto aby byli vděční, tito Romové - kteří dostávali ubytování zadarmo, měli televizi a třikrát denně jídlo - se chovali zlovolně. Na kolejích začali zapalovat požáry, ničili zařízení a kradli všechno, co se dalo ukrást, dokud nezasáhla policie. Ukradené věci se brzo objevily na černém trhu - včetně potravin, které byly na koleje doručeny jako humanitární pomoc. V jedné škole zničili Romové lavice, tabule a zdi a používali místnosti jako záchody, zbytky jídla a špinavé ručníky nastrkali za tělesa ústředního topení.
Když koleje upustili, budovy musely být desinfikovány.
Případ číslo dvě: Poté, co tito bezdomovci opustili studentské koleje, město je ubytovaly v provizorním domě, v němž bylo 22 tzv. "minijednotek", každý s obytnou plochou 2,3 krát šest metrů. Společné toalety a koupelny bnyly umístěny na chodbách. Z 22 rodin, jimž bylo toto ubytování nabídnuto, bylo 8 rodin bílých a ostatní byli Romové, kteří se po řadu dní odmítali do těchto minijednotek nastěhovat, nazývali je psí boudy. Mnoho Romů se rozhodlo přijmout 30 000 korun od státu jako finanční pomoc a koupilo si letenky do Kanady, kde se prý dá přežít tvrdá zima bez peněz daleko lehčeji než v České republice.
Případ číslo tři: V letadle do Toronta jsem se setkal s romskou rodinou z Ostravy, která chtěla v Kanadě zažádat o asyl. Řekli mi, že tito manželé a jejich čtyři děti, od 8 do 13 let, utíkají před jinými Romy. Jejich děti se velmi dobře učily a rodiče nechtěli, aby se staly členy romských gangů, aby kradly, požívaly drogy a útočily na lidi. Rodiče neměli záznam v trestním rejstříku. Otec měl svářečský průkaz.
Případ číslo čtyři: Krásná, dlouhonohá bruneta, Renata z Olomouce, pochází ze staré romské rodiny, v níž je umění krást věcí rodinné cti. Její babička jezdila do Německa a vozila Renatě ukradené panenky nebo čokoládu. Ale Renata chtěla pro sebe něco jiného. A protože byla krásná a chytrá, a nebyla moc tmavá, rozhodla se studovat na univerzitě. Protože by tím nutně ztratila své romské členství, změnila si jméno. Nyní pracuje jako bílá sociální pracovnice a Romové za ní chodí se žádostmi o rady po propuštění z vězení. Vůbec nevědí, že jejich gádžovka je čistá Romka.
Případ číslo pět: Když jsem se vrátil z Jihoafrické republiky po dvou měsících, lidé se mě ptali, jestli jsou černoši jako Romové. Řekl jsem jednu věc zcela jasně. V Jihoafrické republice se těší černošky vynikající pověsti jako hospodyně a chůvy. Ať už byl apartheid jakýkoliv, žádný běloch se neštítí neobyčejně čistotných černošek. A co více, celé bělošské rodiny odjely občas na celý měsíc do Evropy a černoška se jim starala o dům. A nikdy se nic neztratilo.
Kdykoli jsem vyprávěl tuto epizodu, obyčejně jsem se zeptal na několik věcí. Víte o čistotné romské chůvě, jíž byste svěřili své dítě? Víte o nějaké cikánce, jíž byste nechali na starost svůj byt, aniž byste se obávali, že se něco ztratí? Dovolili byste kuchařce v ostravské romské čtvrti, aby vám uvařila něco k jídlu? Místo odpovědi, lidi prostě civí.
Břetislav Olšer je český novinář, vyslaný do Kanady, aby tam psal o nedávné vlně příchozích Romů pro dva listy v ČR, Práce a Moravskoslezský den. Tento článek přeložil do angličtiny Josef Čermák.
Na tomto místě vítáme nekonvenční moudrosti a otevřenou řeč. Pošlete své příspěvky na adresu "Neslušná společnost", Globe and Mail, 444 Front Street West, Toronto, Ontario, Canada
