Jak v ČR podnikat bez rizika
Dostal jsem se do kontaktu s překladatelskou a tlumočnickou agenturou Mánes. Na poměrně slušně vedené webové stránce jsem zjistil, že agentura nabízí svým externím spolupracovníkům pozoruhodnou smlouvu: všechny práce se platí až tehdy, když zakázku zaplatí zákazník, a v případě, že k tomu nedojde vůbec, překladatel nemá vůči agentuře žádný nárok.
Protože neproplacená faktura není v ČR vzácností, zeptal jsem se zástupce agentury pana Tomáše Vladyky, proč nabízí svým externím spolupracovníkům takovou evidentně nespravedlivou dohodu, a zda by v případě, že práce je provedena kvalitně a zákazník přesto nezaplatí, agentura byla ochotna akceptovat náhradní kompenzaci ve výši 70 % smluvené ceny. Odpovědí bylo rezolutní ne.
Pan Vladyka je bezpochyby inteligentní muž a vytáčel se obratně. Nejprve tvrdil, že k případům nezaplacené faktury dochází naprosto výjimečně, potom obrátil a začal tvrdit, že agentura má příliš malou provizi, než aby mohla nést riziko ztráty, a nakonec se uchýlil k siláckým výrokům o "pěti až deseti nových překladatelích", kteří se každý den ucházejí o práci, a diskusi uzavřel tezí: "Pravidla určuje, kdo platí!" Že nabízená "spolupráce" je všechno jiné než fair deal, pan Vladyka vůbec nepřipustil: odpovědnost překladatele za platbu od zákazníka prý externí spolupracovníky motivuje k co nejlepším výkonům, nebo» čím kvalitnější překlad, tím vyšší šance, že zákazník zaplatí.
Přiznám se, že je mi z té diskuse smutno a zároveš se tak trochu za pana Vladyku stydím. Jsem také podnikatel a vím, že dokud si společnost nevytvoří takové mechanismy, aby se od svých Karmovů a Vladyků dokázala sama očistit, bude prestiž českého podnikatele tam, kde je dnes.
Dobrou zprávou je postup agentury Mánes snad jen pro zákazníky. Ti by se měli jen hrnout; platit nemusí, agentura si ztráty dokáže kompenzovat na svých smluvních partnerech.
Praha, 4.10.1997
