Britské listy

V ČR totiž donedávna přežívaly dva mýty, dvě utopie. Jedním z nich byla představa (už v šedesátých letech se jí vysmíval Jan Werich) že jsme my Češi ve světě neobyčejně známí a populární . (Přitom, bohužel, o český národ, který vždycky byl a dosud je na periferii západní Evropy, většina světa nemá příliš velký zájem, podobně jako nemá zájem ani o jiné ekonomicky nepříliš významné malé národy, mluvící exotickými, nesrozumitelnými jazyky.)

Druhým mýtem - který snad už z nás Čechů mohla vymlátit historie, Mnichovem 1938 počínaje - je představa, že se mezinárodní politika snad řídí obecně humánními a etickými principy. Ve světě přitom tvrdě vládne princip mezinárodního státního sobectví a práva silnějšího. Všichni to vědí, jen český národ jaksi nikoliv. Jen proto si můžeme pořád stěžovat, že "nás Západ nechal v letech 1938, 1948 a 1968 na pospas našim nepřátelům" a že to "není fér". Pocit zhrzenosti máme i vůči světu, který by nás měl mít rád, za to, jací jsme skvělí, a místo toho se o nás buď nezajímá anebo nás dokonce několikrát hodil přes palubu a jistě nás hodí přes palubu znovu.

Milí spoluobčané, Západu do českého národa nikdy nic nebylo a nepociťoval nikdy žádnou odpovědnost za českou zemi ve střední Evropě. Proč by měl? Ve světě, v němž hladovějí miliardy lidí a stamilióny dětí se živí od útlého věku prací v průmyslu, proč by se měl někdo starat zrovna o blaho nějakého středně velkého národa uprostřed Evropy a pociťovat vůči němu odpovědnost? Rozhodující je na světě moc, ať už ekonomická, vojenská nebo politická.

Je mi nepochopitelné, jak velkou trpkost vyvolala v ČR dosti nepravděpodobná hrozba, že by mohla Velká Británie pro české občany znovu vstupní víza. Interpretuje se to jako diskriminace, kterou zrádný Albion (František Halas zhrzeně psal: "Francie sladká, hrdý Albion - A MY JSME JE MILOVALI!! ) zřejmě naměřuje přímo proti "nám".

Jenže britská imigrační politika je velmi přísná vůči všem. V minulých týdnech vysílala britská televizní stanice Channel Four několikadílný (několikahodinový) seriál o práci britských imigračních úředníků, která vyzněla často velmi kontroverzně. Součástí těchto dokumentárních filmů byly i podrobné videozáznamy, jak projednávají imigrační úředníci žádosti různých cestujících o vstup do země. Jsou stejně tvrdí nejen k Čechům, Polákům či Rusům, ale i k Američanům či Australanům.

V paměti mi zůstal případ jednoho mladého Australana, který přiletěl do Londýna z New Yorku se sedmdesáti librami v kapse. Chtěl do Británie za svou novou dívkou (znal ji čtrnáct dní). Imigrační úředníci našli v počítači, že Australan při své minulé turistické návštěvě v Británii ilegálně pár dnů pracoval v jakémsi obchodě, prasklo to na něho a byl ze země vyhoštěn. Proto mu odmítli udělit povolení ke vstupu do země. Usoudili, že nemá dostatečné množství finančních prostředků, aby si zakoupil letenku do Austrálie, a tak ho letecky deportovali zpět do Spojených států, odkud přiletěl - i když je zoufale zapřísahal, aby ho do Ameriky nevraceli.

Zde bych chtěl zdůraznit - britský imigrační úředník na hranici má obrovské pravomoci, vpustit či nevpustit cestujícího do země, vízum nevízum. Pokud usoudí, že cestující hodlá v zemi zůstat, nebo tam dělat něco jiného, než co předstírá, nebo že lže, právo ke vstupu do země mu odepře. Cestujete-li z ČR do Británie, mějte solidní pozvání, případně větší finanční částku při sobě.

Skutečnost je takováto: o Českou republiku nemá nikdo v zahraničí příliš velký zájem a nikdo o ní příliš mnoho neví.

Kdy se to změní? Až budou Češi vyrábět vynikající zboží, atraktivní a prodejné po celém světě. Pak budou o nich lidi vědět, a budou Češi ve světě skutečně populární, jako jsou Švýcaři hodinkami, Francouzi sýrem, a Japonci, Tajwanci, Jihokorejci a Číňané (v poslední době) - vším.