Londýn rozhoduje
Dnes ráno přinesl pošťák zajímavou osmistránkovou brožuru. Nepřinesl ji jenom mně. Každá londýnská domácnost dostala tento týden takovouhle brožuru.
Brožura má název: "Primátora a parlament pro Londýn? Je to vaše volba". Týká se nadcházejícího referenda, které se bude konat ve Velkém Londýně. 7. května bude přibližně 7 miliónů obyvatel dvaatřiceti londýnských čtvrtí rozhodovat, zda si přejí, aby došlo k zásadním změnám ve struktuře londýnských komunálních úřadů. Z brožury se dovídáme, že otázka, na niž budou voliči odpovídat, bude jasná:
"Souhlasíte s návrhy vlády na založení Úřadu pro Velký Londýn, který by se skládal z voleného primátora a samostatně zvoleného zastupitelského shromáždění?"
Obyvatelé Londýna, včetně občanů Evropské unie a Britského společenství národů, kteří zde bydlí, budou mít právo na tuto otázku odpovědět v referendu ano či ne. Brožura obsahuje formulář žádosti o hlasování poštou nebo o hlasování prostřednictvím určeného zástupce, pro ty obyvatele Londýna, kteří budou během referenda v zahraničí anebo jen mimo Londýn, a taky pro ty občany, kteří kvůli nemoci nebudou schopni dostavit se do volebních místností.
Brožura vysvětluje návrhy britské vlády jasně a srozumitelně. Je v ní přehled změn, k nimž dojde, jestliže budou voliči v referendu hlasovat "ano", ve veřejné dopravě, v předpisech pro ochranu životního prostředí a při urbanistickém plánování. Text jasně vysvětluje, co bude úkolem nového primátora a co bude dělat nové pětadvacetičlenné zastupitelské shromáždění. Brožura se také zmiňuje o nákladech a jasně konstatuje, že budou muset v důsledku těchto změn platit každý rok o několik liber vyšší místní daně.
I když brožuru vydalo ministerstvo, ovládané Labouristickou stranou, která si přeje, aby lidé 7. května hlasováním schválili vytvoření úřadu primátora a nového shromáždění, brožura je ve vztahu k referendu relativně velmi objektivní.
Je plná formulací, tištěných tučným písmem, jako "Londýn bude rozhodovat, teprve až rozhodnete vy", "vaše volba", "ano či ne". Na zadní straně obálky je jasně napsáno: "Londýn bude rozhodovat, ano či ne" a zobrazeno 14 tradičních londýnských taxíků, sedm z nich má na střešní světelné čelence nápis "ano", sedm má nápis "ne". Působí to objektivním dojmem.
Pro ty, kteří si přejí podrobnější informace, uvádí brožura zvláštní telefonní číslo a internetovou adresu, na níž jsou k dispozici všechny dokumenty, týkající se navrhovaného referenda. Brožura také obsahuje poštovní adresu, z níž mohou lidé zadarmo obdržet přehledné informace o jednotlivých aspektech nových změn, anebo celý text návrhu zákona o nových změnách. Protože se respektuje mnohokulturní charakter Londýna, tatáž brožura se také distribuuje do bytů v cizích jazycích jako v hindštině, v řečtině, v jazyku gujerati, v turečtině, v čínštině a v dalších řečech. Dále je brožura k dispozici v různých formátech, jako například ve slepeckém písmu, na audiokazetě a velkým tiskem pro špatně vidící občany.
To, že jsou k dispozici tyto informace, je vítanou změnou, neboť bývalá britská konzervativní vláda, na rozdíl od mnoha svých partnerů v tehdejším Evropském společenství, nerozeslala takovouto informační brožuru během veřejné diskuse o maastrichtské smlouvě. Novou britskou labouristickou vládu je možno vinit z mnoha věcí, pokud se však týče informací pro veřejnost ohledně potenciálně monumentálních změn v regionální správě (skotská decentralizace, velšské národní shromáždění), zdá se, že Labouristé si počínají správně.
Dokonce bych řekl, že je to prakticky vzor, jak by se tyto záležitosti měly v demokracii organizovat. Když se blíží zásadní změny, měla by o nich veřejnost rozhodovat v referendu. Vláda by měla občany informovat o referendu objektivním a férovým způsobem, jako je direct mail, poštovní zásilka přímo do domu. Vláda by měla poctivě a otevřeně říci, kolik budou změny stát. Podrobnější informace by měly být lehce přístupné pro všechny občany, kteří o ně mají zájem, a do referenda by měli být aktivně zahrnuti lidé odlišných kuturních zázemí i lidé různých mentálních či fyzických schopností. Místní obyvatelé, kteří budou v době referenda mimo domov, musejí mít právo v referendu hlasovat poštou anebo prostřednictvím zástupce. Dá se to zorganizovat lehce.
Vláda má právo předestřít veřejnosti své argumenty pro navrhované změny, a má právo snažit se přesvědčit veřejnost, aby jí podpořila. Ale v konečné instanci je třeba v poštovní zásilce zdůraznit, že poslední slovo mají občané: "Ano či ne - je to vaše volba."
Srovnejme tohle všechno na okamžik s Českou republikou. O monumentálních změnách, totiž o vstupu České republiky do NATO, se nebdue rozhodovat v referendu a občané, kteří jsou náhodou v zahraničí, by stejně v případném referendu nemohli hlasovat. České úřady se neustále vyhýbají otázce, koliv vlastně bude členství ČR v Severoatlantickém společenství stát. Česká vláda nerozeslala všem občanům domů tištěnou informaci, v níž by vysvětlila, za co budou jejich synové v Severoatlantickém společenství umírat, a v níž by jim nabídla možnost volby.
Rozdávání kaprů několika obyvatelům Prahy, kteří si vezmou stužky "pro NATO" a zorganizování cestovního Lobkowitzova agitpropu, který občany staví před hotovou věc, nemůže být náhradou toho, že lidé mají rozhodovat sami. Je pravda, že mnoho státních dokumentů je nyní k dispozici na internetu poslanecké sněmovny, ale dovedete si představit, že by byly dokumenty k mání třeba i v romštině nebo na audiokazetě? Nejzávažnější věcí je, že český establishment prostě odmítl možnost, že by měli mít čeští občané právo volby.
Zatímco britská vláda oznámila Londýňanům, "ano či ne, je to vaše volba", české elity v podstatě řekly občanům České republiky: "přípustné je pouze ano, rozhodli jsme za vás."
Je v tom určitý rozdíl.
