Věda v ČR a hlupáci
Kdyby vám nějaký sadař řekl, že se jeho stromy musejí postarat samy o sebe, dát plody a teprve až tím prokážou svoji užitečnost, že je občas je přihnojí a zavlaží, napadne vás patrně, že jste narazili na idiota.
Karel Vašta z Ministerstva školství ČR argumentuje podobným způsobem v případě petice českých vědců žádajících zvýšení dotací pro českou vědu a základní výzkum. Svoje stanovisko sice halí do frází, ale výsledek je týž.
Vaštové světa (tedy byrokrati, kteří argumentují jako on) nechápou, nebo to předstírají, že věda (česká, kanadská, jakákoli) není ani fyzická ani právní osoba, která se sama o sebe postará. Věda, stejně jako kultura je, obrazně řečeno, živý organismus, který prosperuje nebo chřadne podle postoje společnosti ke vzdělanosti a myšlení.
Prostředky, v těchto sférách vynaložené, jsou především investicí do budoucnosti existence českého národa. Jsou investicí, jejíž návratnost nelze měřit účetnickými metodami. Považuje-li někdo tyto investice za jakýsi luxus, pak si dovolím připomenout, že podle stejné logiky je luxusem i sama existence českého státu.
Vědci ve své petici nežádají, aby jim stát něco "věnoval". Upozorňují na situaci, jaká objektivně existuje a na důsledky, které tato situace má už teď a bude mít v budoucnosti, když nedojde k nápravě.
Jejich petice ovšem nemůže uspět, protože se s ní obracejí na politiky, kteří už rozplincali tolik národního majetku, že není ze "státního balíku" pomalu co přidělovat. I jen skromný úrok z (nejnověji přiznaných) 140 miliard korun, prošustrovaných během několika málo let ekonomických transformací, představuje víc než 8 miliard korun vynakládaných v současné době na vědu a výzkum.
Protože nejlepší obranou je útok, Karel Vašta napadá vědce, jako by oni sami byli u moci a on na nich vlastně požadoval řešení toho, co zavinili. Vědci prý nevolají po systémových změnách, nesnaží se najít řešení problémů, jde jim jen o to získat investice na úkor školství a jiných resortů. Jinak by totiž musel sám vysvětlovat, proč jsou věci tam, kde jsou.
Korunu všemu nasazuje Karel Vašta v závěru svého dopisu. Zjevně mu došly fráze a tak připisuje několik nekoherentních vět jejichž smyslem je varovat vědce, že pokud nebude věda "viditelně pomáhající společnosti", pak takový dopis nejen nepomůže, ale může mít kontraproduktivní přínos. K tomu přidává (už v novořeči) vysvětlení, že pokud vláda do resortu plošně nasype peníze, negativní jevy se zakonzervují. Šplhání (vědců) ke slunci po zádech jiných je spíš starořeč.
Z mého hlediska je z celého dopisu Karla Vašty nejpozoruhodnější věta, jejíž nejsouvislejší část v podstatě praví, že věda musí získat veřejnou podporu dostatečnou k změnám postojů politiků a tím k investicím do vědy.
Musí-li totiž veřejnost přesvědčovat politiky o významu investic do vědy, pak je Česká republika opravdu v rukou hlupáků a petice do rukou týchž jsou pouhým házením hrachu na zeď.
